Blueeyes

„Věřím v přátelství. Přátele potřebujeme. Ale, když jednoho dne zjistíš, že už jim nemůžeš věřit.....co pak? Co?“ Kufr plný peněz, jedno tělo navíc a plán, který vyžaduje nejen přátelství, ale i velmi pevné nervy, jistou dávku kriminálnické cti a loajality. Ale kdo vlastně dá za sebe ruku do ohně, že by v téhle situaci byl opravdu věrný svým přátelům, zvlášť, když si nemůže být jist jejich věrností... Oceňuju režii, skvělou zvláštní kameru i snahu o překvapující pointu, která mě ale zase tolik nešokovala. Ale možná jsem očekávala trošinku silnější kávu.

Olga Hepnarová je určitě velmi silné a zajímavé téma. Michalina Olszańska byla jako hlavní hrdinka snímku rozhodně dobrou volbou. Černobílé provedení sedí k tématu, náladě i době. Ale to jsou za mě všechny plusy. Netuším proč, ale ani trochu se mě to nedotklo, bohužel mě to prakticky ani nelízlo, a to jsem čekala obrovské emoce. Proč tam herdek filek nejsou? Jestliže má film vyprávět příběh formou chybějících částí, dobrá, ale přece to nelze celé postavit jen na tom. Chápu a oceňuju, že se tvůrci snažili vylíčit Olgu neutrálně, nelitovat ji ani neodsuzovat. Ale tahle jakoby dokumentární neutrálnost, společně s absencí hudby a nedostatkem informací o tom, proč měla deprese, co přesně jí vlastně furt křivdilo a nakonec žádnými konkrétními zprávami o obětech, ve mě zkrátka vůbec nic nevyvolává. Bohužel.

Tolik jsem si od Místa u moře slibovala.... Takhle, herecky je to obdivuhodné, já Caseymu toho Oscara přeju. Ale lidsky zase nic. Já vím, že ta tragedie je obrovská, uvědomuju si, že je to opravdu děsivé, člověka to zlomí a jen málokdo by to ustál (ačkoli hlavní hrdina Lee byl upřímně řečeno, dost divnej asociál už před tím, co si budeme nalhávat). Ale pro mě tam to jeho utrpení vidět zas tolik nebylo, tedy až na jednu scénu na policejní stanici. Tak já nevím, asi mám poslední dobou štěstí na citově ploché filmy. Nebo na ty, kde neumím dostatečně číst mezi řádky? Asi ty emoce potřebuju víc servírovat na stříbrném podnose. Pro mě tahle emocionální výzkumná práce, kdy se musím jako ten zaprášenej, upocenej archeolog lopotit s hrabičkama a kartáčkem v rukou a odhrnovat závěje písku a kamínků (čti civění hlavního hrdiny do prázdna s rukama v kapsách a asociální mručení), abych tam nějakej ten cit vykutala, zkrátka není.

Ano, leckdo by mohl říci, že je to pokleslá bulvární zábava. Možná ano,.....aaaaaaaale co určitě ano. Ale mě to baví, takovým tím zvláštním fascinujícím způsobem, obezřetným, asi jako když někdo pozoruje pavouka, dílem se ho štítí a dílem obdivuje :-). Kazma je sebestřednej, nesnesitelně namistrovanej egomasér a mediální manipulátor s drzostí nádražního vrabce, o tom žádná, ale taky je to bavič, provokatér a nebojí se kopnout do vosího hnízda. A upřímně, je mi vlastně buřt, do jaké míry jsou to fejky nebo iluze, jde o velmi dobře promyšlenou a dotaženou show a já se čas od času ráda nechám takhle oblbovat.

K tomu filmu mám divný vztah. Koukala jsem na něj den před porodem mé první dcery , v době kontrakcí po šesti minutách a pořád jsem se zdráhala jet do porodnice s tím že: "ještě nikdam nejedu, chci dokoukat Moje krásná čarodějka" Ale stálo to za houby, Nicole je sice rozkošná a co delá s tím nosem, je k sežrání. Ale Will Ferrel je na zabití a jak mám ráda dabing Aleše Procházky, tak tady se to fakt nedalo. Marnost nad marnost a tři hvězdy jen z nostalgie a kdyby TV nova ztratila svůj archiv a potřebovali se na mě obrátit s dotazem, co vysílalali 6,11.2009 v prime time, jsem k dispozici s odpovědí :-)

Pro mě celkem nepovedená adaptace knižní předlohy. Už prostě na zfilmování knih Jussi Adler-Olsena koukat nebudu. Carl působí jako suchar a Assadovy jazykové přešlapy a vůbec kooperace mezi nimi dvěma vůbec na obrazovce nefungují. Mrazivá severská krimi potom na plátně vypadá jako nepříliš podařená studiová detektivka.

Viděno v letním kině... a na to já mám kliku, jak je pro mě něco v letňáku, je to obvykle pecka. Historky na hraně, chování v mezních situacích, vyhrocené scény kdy se jde až na dřeň... přišla jsem si na své. Film o tom, že všichni jsou tak trochu šílení... stačí jen zmáčnout to správné tlačítko.

Z mého pohledu jeden z nejlepších mystery seriálů všech dob. Pořád za něj hledám obstojnou náhradu a nenacházím. Co postava to osobnost, co díl to malý film. A že ne vše může být vysvětleno a že se nakonec možná pravdu nedozvíme... to mi koneckonců ani nevadí. Strávila jsem s tímhle seríálem pěkných pár příjemných let a to je pro mě podstatně, na dokonalém vysvětlení a objasnění nijak netrvám.

Zase jeden z filmů u kterých jsem počítala dny do premiéry a šla na něj tak brzo, jak to jen bylo možné. A díky bohu. Samuel je zaskočen náhlým rodičovstvím a zodpovědností za holčičku, která mu byla doslova vnucena. Ale nakonec se toho chopí po svém. S velkou dávkou improvizace, humoru a srdečnosti. Tohle je příběh o lásce jako trám, o lásce rodičovské. Omar Sy je v téhle poloze bohémských, rozlítaných a charismatických, lehce napravených rebelů prostě světovou jedničkou. Nikdo by v téhle roli nebyl lepší už jen jeho úsměvy a tance jsou naprosto okouzlující. Clémence Poésy v roli Kristin sehrála nevděčnou zápornou úlohu velmi dobře. Mě se to líbilo, je to krásný příběh, lidský, úsměvný i vážný, dojemný, emotivní, ale ne přehnaně podlézavý či vyděračský.

Film pozvolna plynoucí jako mořský vánek, pomaličku odkapávající jako krůpěje vody, které dopadají na stůl, tak poetický jako cvakání ptačích drápků na plechovém parapetu. Vyložená artovka. A že zrovna já budu takový snímek hodnotit čtyřmi hvězdami, to sama zírám. Je to silné téma, jsou to bravurní výkony, velmi decentní a nenápadný lidský humor a nádherné tolik obyčejné zvuky. Ony ty zvuky právě dělají to kouzlo. Nemůžu dát plný počet, zkrátka kvůli tomu konci. Já vím, že takový měl být, ale mě to takhle nestačí. Já potřebuju vědět, co bylo dál.