Recenze (3 096)
Ženy od hluboké řeky (1981)
Sice klasika žánru, ale žánru celkově tak podprůměrného, že se stupidním scénářem padáte hodně hluboko. Životní role Zory Keslerové v braku, který obsahuje vše, tak jak známe například z Kanibalů.
The Green Inferno (2013)
Roth má pochvalu za znovuoživení kanibalského subžánru, který sám o sobě spadá do béčkových vod. Brutálnost některých scén a autenticita amazonské džungle však fungují slušně. Odvážný krok do "R" snímků, které nemají šanci vydělat.
Čára (2017)
Věrohodné zobrazení pohraničních reálií s mým oblíbeným duem Hryc-Kaňkovský, které překvapilo již v Příběhu kmotra.
Kosti a skalp (2015)
Po celou dobu sledujete téměř pětihvězdičkový snímek s přímočarým, ale pěkným příběhem, než se děj neposune do poslední čtvrtiny. To, co mělo být omračujícím finále, je jakousi parodií a útokem na zdravý selský rozum průměrného diváka. Škoda.
Mamka a taťka (2017)
Razantní rodičovský instinkt naruby s dobrým Cagem, gradací i slušnými gore scénami v rámci ulítlého mainstreamu. Plus za Henriksena ve finále.
Morgan (2016)
I přes průhlednou pointu jsem asi dostal více, než se dalo čekat. Svižné a zajímavé, s dobrým hereckým obsazením.
Ohňostroj (1997)
Příliš poetický Kitano, kterému více sluší naturalistické vypořádání s Jakuzou.
Hush (2016)
Rozjezd velmi slibný, čím dál více však snímek zapadá do hlubiny normálu. Mám rád Flanaganův styl, Oculus byl ale pouze jeden.
Listopadoví vrazi (2017)
Dvojice středoškoláků vyšetřuje vraždu - na tom není nic špatného, kdyby styl filmu nešel naproti právě pubertálním jedincům a nebyl tolik naivní. Před 20 lety bych dal plný počet, dnes ocením alespoň soundtrack.
Barry Seal: Nebeský gauner (2017)
Energická taškařice s dobrým Cruisem z období vlády Escobara, která většinu času hraje na úsměvnou notu a realitu předkládá velice romanticky.