Tetsuo

Film, který se tváří hrozně odvázaně a přitom je neuvěřitelně konvenční a stereotypní, naprosté genderové peklo. Po Líbáš jako Bůh se nám rýsuje nový český žánr: pragmatická komedie o maloměšťácích, kteří objevují luxus. S romantikou a vtipem to ale nemá nic společného.

Žánr české filmové pohádky je mrtvější než Michael Jackson. Tomu filmu chybí děj, napětí, logika, humoru je tam velmi málo.

Takové hezoučké reklamní uměníčko. Bondymu trčí ruka z hrobu s velkým zdviženým prostředníkem.

Velmi stručně: příliš mnoho věcí, které by měly být dobré. Výsledek: strašná nuda. Částečně za to může i to, že se za k produktům hračkářského průmyslu domýšlí seriózní mytologie.

Unter Ratner.

Má to všechny syndromy školního filmu a je jich tolik, že by se to mohlo používat jako školní pomůcka.

Nesmyslně vystavěné vyprávění o něčem, co je dost chucpe vyprávět. Všichni samozřejmě musí vědět, co je Hanna zač a proč se jí předčítá, což dojde každému z traileru, nebo z prvních scén - takže, kde má být nějaké napětí, z čeho by vzniklo? První hodina = smrtící nuda a čekání na zjevné zvraty. _________ No a potom máme začít litovat starou bábu jen proto, že ji hraje špatně namaskovaná Kate Winslettová, nebo proto, že ji kdysi omylem miloval hlavní hrdina? Ani jedna z hlavních postav není nijak hlouběji propracovaná, obě jsou to jen vykalkulované ploché figury, které slouží v jakési hodně perverzní úvaze, která popírá sama sebe. Když vám film ústy jedné z postav řekne, že z určitého tématu nevytěžíte katarzi, a přitom se poslední stráášně roztahaná půlhodina snaží dojít jistého rozhřešení, vzniká protimluv jak vyšitý. Dokonale typické pseudoumění, učebnicový midcult.

S 3D brýlemi nás ten film vrací do dětských let, kdy plátno není nedoknutelná pohlcující plocha, ale najednou se celý kinosál stává prostorem, který si chceme ohmatat. 2D verze musí být nekoukatelná. Bez 3D brýlí také, to jsem zkoušel :) Celkově velmi primitivní animace, příběh i humor. Kdyby mi bylo tak 5-8, tak to beru. Těsně před koncem jsem usnul, což se mi v kině moc nestává.

Hýbe se to líp než Sin City, respektive využívá to lépe zákonitostí comicsového média a jeho převoditelnost do filmu. Evidentně to má být taky nějaká persifláž klasických comicsů z 30.-50. let a zároveň sebeironie Millera vůči sobě samému coby "autorovi kultovního Sin City". Jenomže, když neznáme ani Spiritovu původní mytologii, a když film nenabízí srozumitelný příběh, a všechny "vtipy" jsou zbytečně roztahané, tak to čiročirým způsobem nudí.

Smál jsem se, ale nelíbilo se mi to. Carrey je srandovní a Zooey Deschanelová srandovní a roztomilá, ale ten film má naprosto zvrácenou morálku. On se tomu scientologickému sektářství neposmívá, ale těží z něj a v podstatě nám podsouvá, že štěstí je výsledkem spontaneity a nikoli dlouhodobé práce. Snímek má momentálně úkol rozhánět chmury v období Krize, ale přitom je naprosto nezodpovědný a nevede k ničemu jinému než konzumnímu typu chování.