Tetsuo

U některých filmů nelze odmyslet, o čem jsou. A tohle je výprodej specificky latinoamerické rebelie na globální trh. Problém není v sociální citlivosti, ale v nepřenositelnosti podmínek, za jakých vznikla mesiášská legenda okolo Che Guevary. Tenhle film neodhaluje kořeny jejího vzniku, ale mytizuje je.

Bylo to ještě o dost bolestnější než Panic je nanic... Nepsat tematický speciál o teenagerských komediích, v životě bych na to nešel. I tak jsem se snažil nemít předsudky. Ale bylo to tak zoufalé, že jsem po deseti minutách chtěl uprchnout z kina.

Hrozně rád bych ten film hodnotil lépe, už jenom proto, že skýtá dnes tak vzácně duchaplné dialogy a to, čemu se říká "příjemný zážitek". Ale nemůžu si pomoct, Austenová psala o něčem jiném. Nejde o dějové detaily, ale o náladu a myšlenky. Keira Knightley je navíc opět chodící reklamou na anorexii.

Bez ironie - velmi krásný důlaz o tom, jak revolta proti systému dnes není možná. Platí to jak o postavě hlavního "hrdiny", tak o samotné formě snímku.

Dá se to přebrat z mnoha stran a zaujmout tak k tomu filmu několik odlišných postojů. (Umění-kýč, pocta cizí kultuře-nepochopení cizí kultury, odsouzení prostituce-oslava poddajnosti atd.) Mě osobně baví sledovat, jak si jedna kultura překládá druhou kulturu, čím ji obohatí a co z ní odebere. Celkově Gejšu nepokládám za umění, ale za výrobek. Překvapilo mě, že napodruhé, mi film nepřišel tak chladný, prázdný a povrchní, jak by napovídal první dojem.

Nebýt toho démonizování Slovenska bylo by to jen blbé. Takhle je to aspoň chvílemi nablble zábavné. Eli Roth je jinak bohužel pouhý hororový fanoušek, která nemá zbla talentu (jako jeho idoly, jimiž se tak rád ohání). Hodně nepochopitelné až kontraproduktivní jsou jeho prohlášení o tom, že tento film ukazuje, jak jsou Američané xenofobní a nechápou cizí kultury. Způsob, jakým je příběh podán, ovšem není kritikou těchto stereotypů, ale spíš jejich potvrzením.

S dobrými titulky, průměrnou angličtinou a dobrou znalostí americké popkultury za 5*, s jakýmkoli handicapem klesá hodnocení na libovolný počet. Jo, a ještě to chce velmi uvolněný smysl pro humor. Ten film je až neskutečně vymazlený. Trey Parker a Matt Stone jsou čím dál tím lepší. A pak že nihilizmus nemůže být kreativní...

Dovolím si jít tak vysoko, protože se mi líbí, jak je z odstupu vyprávěný příběh oživen tak blízko zameřenou a pohybující se kamerou. Jistě je to legrácka s velmi omezeně nadefinovanými postavami, a celé je to vlastně beze hlubšího smyslu (kterého ostatně nedosáhne ani ta postava televizního režiséra), ale pocitu jisté komplexnosti se docílí. Navíc je to hrozně svižné.

Podobně málo chápaný film jako Ples příšer. Narozdíl od něj je ještě o něco literárnější a navíc i klasičtější co do filmového stylu. ______ Velmi komplexní (románový) pohled na Ameriku a její způsoby chápání viny, odplaty, vztahu k rodině, komunitě, "mystiky osudu a náhody" atd. pomocí více žánrů - v narativní rovině jde o detektivku a thriller, v alegorické rovině o fantomatický horor. Právě tato rovina je nejvíce literární, přestože odkazuje na filmy, a způsobuje hodně lidem problém ji přijmout. _____ Jistá vláčnost vyprávění a ponurost obrazu skvěle koresponduje s líným tokem tmavé vody, která je jakýmsi symbolem života města, uplývá nenávratně pryč, smývá a pod hladinou ukrývá lidské hříchy. _______ Někdy je těžké naladit se divácky na podobnou vlnu vážnosti jako autor. Nicméně Clint si to zaslouží. Takhle zmoudřet se na stáří povede málokomu.

Kinga si určitě někdy přečtu. Každopádně mám Běžícího muže zafixovaného jako jeden z nejsilnějších videozážitků z dětství. A rád se na to čas od času dívám zas a znova. Ta úžasná melancholická hudba, ten nepřehlédnutelný styl 80´s! A navíc to není ani politicky úplně blbý film jako třeba Rambo II. Akorát je jeho vyústění snesitelné právě jen pro produkci své dekády. O patnáct let později v Equilibriu už to nelze překousnout.