Tetsuo

Balet není krásný.

Ukázkově xenofobický a rasistický film 80. let. Z Japonska si to bere sotva texturu, o jakémkoli pochopení nebo aspoň vykreslení tamní kultury nemůže být řeč. Douglas je zcela nesnesitelný a komický, ať už má na hlavě helmu nebo ne. Důkaz toho, že Scott se rozhodl vytřískat z vizuality Blade Runnera i poslední zrnko. Marně. Ten film je podobně hnusný jako Black Hawk Down.

Na to, že mělo jít o netradiční animovaný film, to má tedy velmi tradiční vyprávěcí strukturu i morálku a ideologii. Kromě toho, že to je taková naivní duchovní (křesťanská) propaganda (o nesmrtelnosti duše, odlišnosti těla od duše a dokonce mysli), tak je v tom i něco typicky amerického, manažerského. Hlavní hrdina dělá strašně moc chyb, ale předem vví, že to nakonec bude dobré. Ta touha něco dělat a být akční, i když ostatní nevidí smysl takového počínání, patří k pocitu "vyvolených". A tento film takový způsob myšlení podporuje, protože nám předem naznačuje, že Devítka má pravdu. Ale ve skutečnosti to tak nebývá. Tady se příběh splétající několik žánrů fantastiky vymyká tomu podněcovat fantazii, ale prostě nás nutí UVĚŘIT.

První půl hodina trochu nudná, ale pak se to rozjede. Přesně kvůli takovým filmům jezdím na festivaly.

Asi tak to poslední, co mě napadá, že je tento film "příjemný" a "milý", jak se tu pořád opakuje. Trošku se bojím, že lidi moc nevidí za tu fasádu realismu daného hlavně typem hereckých projevů, a zapomínají, že jde o poměrně tvrdou "třídní kritiku". Namísto toho, aby film chápali ideologicky (jako ukázku bídy střední třídy v Británii), v něm pak vidí jen obecný pohled na "život, jaký je", jak kdyby to bylo cosi univerzálního a neměnného. Mike Leigh tak vlastně natočil film, jehož divácká recepce jde proti jeho záměrům.

Mimořádně stylově různorodý film, pastva pro oko. Další z Wellesových mistrovských portrétů labyrintického moderního světa.

Jeden z nejhezčích filmů pro celou rodinu za posledních pár let. Cronenberg vyniká v matení diváků, a přitom nám poskytuje dostatek svobody v zaujetí stanoviska.

Michele Soavi získal asistentské ostruhy na Demons Lamberta Bavy a v Dellamorte Dellamore (aka Cemetery Man) už naplno projevil svůj vlastní talent. ____ Ten se projevuje romantickou poetičností, cynickým vtipem i kinematickou virtuozitou. Ruppert Everett, hrající správce hřbitova, jemuž probouzející se mrtvoly narušují milostný život, vypadá jako prokletý básník a jeho příběh je jakousi zombie verzí orfeovského mýtu, o lásce, která překonává smrt. Zamilovaný nebožtík, jak by se dal titul přeložit, je (v kontextu žánru zcela výjimečně) krásný, velmi brutální a vtipný film (což je pro žánr typické). Ostatní Soaviho dílka jsou vedle Dellamorte Dellamore sotva poloviční. ________ Podmanivé jízdy kamery, smysl pro expresivní úhly, detaily a vizuální pointy, to všechno umí Soavi zúročit tím nejlepším možným způsobem. (Např. hned v úvodu hlavní hrdina vychází ze sprchy a někdo klepe na dveře. Otevře je, venku stojí bledý muž s knírkem. Pohledem mu sklouzne na ruku s nehty od čerstvé hlíny, detail na ucho, po němž leze mravenec, střih - napřažená pistole. Suše a beze slova mu vystřelí mozek z hlavy a jde zvednout zvonící telefon. V pozadí dveří je přes uvolněný výhled padlého těla vidět světélkující hřbitov.)__________Jde o snad jediný zombie horor, který tak pečlivě dbá na obrazovou kulturu. Možná je to proto, že jeho styl (světlo a studiové dekorace) odkazuje k filmům, předcházejícím divoká, nezávislá a drogově odvázaná 60. léta, a shlíží se spíš v tradici nejslavnějšího období Universalu a RKO (tj. 30. a 40. letech). Zároveň si z této tradice trošku utahuje a navíc má dost dynamiky, aby se vyrovnal zběsilým splatterům jako Evil Dead a Braindead. A úplně navrch k tomu má ještě v hlavní ženské roli italskou Pamelu Anderson, Annu Falchi, dokonale ikonickou, s uzlem vlasů a la Hitchcockovo Vertigo, který si v erotické scéně na náhrobku svého otce rozpustí a odhalí se před námi v plné nahotě.____________________________ Časoprostor tohoto upřímně kašírovaného snímku připomíná mikrokosmos těžítka, v němž sněží umělé vločky, což je obraz, jímž vyprávění začíná i končí; obraz, který je i emblémem stylu Soaviho vyjadřování. Nikdy bych neřekl, že zombie film může být i přes záplavy krve tak něžný.

Spojovací článek mezi Psychem a Pátkem Třináctého.

Neuvěřitelně dobrý, úžasně vtipný a propracovaný nápad udělat novou utopii, založenou na programu politické korektnosti, jež je konfrontována s reprezentantem humpoláckých 80. let Stallonem. Bohužel, kompozice akčních scén je po všech stránkách nemastná a neslaná. Kdy jste naposledy slyšeli jméno režiséra tohoto filmu?