Recenze (297)
Lupin III: Cagliostrův hrad (1979)
Chvílemi lepší než všichni Indiana Jonesové dohromady. Miyazaki je prostě borec. Úžasně vtipný, dynamický a romantický dobrodružný film.
Malý krámek hrůz (1986)
Rocky Horror Picture Show, Noční můra před Vánocemi a Mallý krámek hrůz jsou nejlepší muzikály od dob Zpívání v dešti.
Pojďte pane, budeme si hrát - Potkali se u Kolína (1965) (epizoda)
Já jsem Břetislav Pojar a vy jste kdo? Hovno! Aneb veselá příhoda z natáčení...
Forrest Gump (1994)
Svým způsobem neuvěřitelně manipulativní pakárna. Ale až příliš svůdná.
Muž, který nebyl (2001)
Smolař, který nebyl noir.
Mafiáni (1990)
Tříhodinová konfese mafiána bez jakékoli stopy sebereflexe.
Hráč (1992)
Vedle Truffautovy Americké noci nejhezčí film o filmu. Zatímco Truffaut ale ukazuje období, kdy se klasická žánrová kinematografie přerodila v moderní, a svým autotematickým dílem to přímo dokládá, tak Altman ukazuje éru "Nového (nového) Hollywoodu", kde producenti opět vládnou příběhům. Hráč velmi vtipnou formou vypráví o tom, jak je producent pohlcen do typizovaného příběhu, jaké sám produkuje. Je to zlý, ale báječný film.
Modrý samet (1986)
Pamatuju si na příhodu z LFŠ, kde ex-politik Miroslav Macek vyprávěl publiku o jednom přísném kinaři, který tento film ohodnotil ve svém deníčku slovem "kravina". Macek ex-hibicionista mu (a přítomným dámam) začal vysvětlovat všechny psychonalytické narážky a dosáhl toho, že dotyčný pán doplnil své hodnocení na "psychoanalytická kravina". Hlavní vtip je ovšem v tom, že rádobyhluboký psychoanalytický výklad se jednoduše a okatě nabízí bez jakékoli latence. Lynch si s psychoanalytickými symboly hraje a vlastně je i paroduje, i když tuto parodii nikdy nepředstavuje jako průhlednou a čistou. A právě v tomto "dvojitém kódování" spočívá kouzlo tohoto průkopnického díla filmové postmoderny.
Lost Highway (1997)
Schizofrenie a rozštěp osobnosti "překopírovány" do samotné struktury vyprávění. Geniálně matoucí podvod na divákovi.
Erin Brockovich (2000)
Díky tomuto filmu jsem pochopil, co znamená pojem "lidová hvězda", a proč jí je právě Julia Robertsová. To, co podle premisy vypadá jako běžná politicko-korektní soudnička, nakonec vyroste v životný příběh o "spravedlnosti zdola" - čili pravý opak konvenčních televizních soudních dramat a seriálů.