sskrblik

Mirda se vrátil na Cejlón a ukazuje nám co se za tu dobu změnilo. Je pochopitelné, že za tu dobu se ze Šrí Lanky stalo zcela něco jiného než před lety kdy ostrov naposledy navštivili Hanzelka a Zikmund. Jakožto absolventa zájezdu do této země, mě spíše potěšily pohledy na krajinu, než-li na nostalgické vzpomínání pana Zikmunda - byť hovořil velmi empaticky.

Mááágor, naprostý a dokonalý.

Vypočítavý Ron Howard tentokráte přepočítal počet počítačových efektů a z Mobydicka se tak stává honba za digipříšerou z hlubin temného oceánu. Výpravné a poutavé to je, ale když pak člověka do očí praští ploutev z polygonů výsledný pocit je rázem jinačí než-li při poctivém filmařském řemeslu jako tomu bylo u filmů dávno minulých. Snad to režisér zkusí příště a výjde mu to lépe, nyní se zázrak nekoná.

Raz dva tři ča ča, raz dva tři měla tanga, raz dva tři samba Deža Féró.... to spolu roztáčejí na pangejtu. Kůl podíváná u které se dá snad jen ocenit necudné kostýmy tanečnic. Marek Eben už je dávno za zenitem a jeho vtípkům se už ani nikdo neuchechtne, spíše se mu akorát tak navalí. Tehnle způsob sobotní večerní zábavy zdá se mi poněkud nešťastným.

V prvé řadě pro mne byl animovaný plastový svět vábničkou ke zhlédnutí filmu. Již delší dobu jsem neviděl něco originálního a tohle vypadalo vskutku podivně! V neposlední řadě poměrně únosná stopáž hodiny a čtvrt. No jednoduché to zrovna nebylo dokoukat dokonce. Hned to vysvětlím. Sem a tam se rád podívám na nějaký ten surrealistický úlet, ale je na něj potřeba mít náladu. U Paniky v městečku jsem se domníval, že budu sledovat film z kategórie Animovaný / Komedie / Dobrodružný / Rodinný - tedy přesně tak jak popisuje ČSSD. Inu prvních 10 minut tak vskutku vypadalo. Jenomže chudák děcko, které by to vydrželo dokonce, vždyť je to vymejvárna mozku. Snímek tak obsahuje celou řadu nelogičností, které překousnete snad jen pro tu velkolepou animaci. Různorodost ztvárněných nápadů v tomto díle se ovšem cení. To musíte mít hodně fantaskna v hlavě či být na drogách, aby vás to všechno napadlo. Kadence scén je tak úderná, že vám nedá vydechnout až do svého závěru. Některé vtípky byly podařené, jindy film měl hluchá místa. Vyděržať ovšem bylo těžké - to přiznávám bez básně a Hany.

Film o jezevčíkovi jsem si bezesporu nemohl nechat ujít. Vzhledem k tomu, že v místě trvalého bydliště se jeden (spíše řečeno jedna) taková vyskytuje. Danny DeVito bláznivá rodinná komedie - pomyslil jsem si a byl jsem tůze zvědavý jak taková událost může vlastně dopadnout. Poutače naznačovily, že to bude psina a užiji si skvostných 90 minut HD záběrů na štangli salámu na vodítku. Jenomže co čert nechtěl, do Prahy nepřijel papež, ale Todd Solonz to vymňoukl a z komedie s jezevčíkem v hlavní roli - mimochodem který herec ho hraje? se stalo černohumorné tak trochu absurdní drama o životě. Jezevec nás tedy provází celým filmem, ale není zpravidla vždy tím klíčovým prvkem. Zejména to jsou lidé ve bezvýchodných životních situacích a jejich hledání cesty jak z toho ven. No ven se dostane tak akorát čoklík ze Saint Tropez, ale né ty pomíjivé lidské existence. Zkrátka Todd se s tím nesral jako pes a místo Pavla Bobka nás hodil do rovnou pořádného lejna. Úsměvy střídá zděšení, zděšení střídají úsměvy. Celkový výsledek je rozpačitý, ale naozaj i v něčem krásný. Najdou se tu pěkné scény a pěkně hnusné scény, ale takový je sám život. Jedna velká psina.

A co jako? A co? Tato slova mě napadají krátce po zhlédnutí Coenovic filmu HAIL Caesar. Celkem slušná plejáda hollywoodských hvězd předvádí show, která vyznívá naprosto do prázdna a bez smyslu. Film asi nejvíce ocení filozofové, kteří dokáží ocenit i na hovnu umělecké zvtvárnění lidskosti.

Viděno na Jojke na Slovensku... no stala se z toho v závěru strašná sriačka!!

Ať už je to béčkové jaké chce, spojení letájícího muže, 40. let, mafie, nácků a FBI prostě zaručuje kvalitní zábavu. Jasně voléééé, není to kdovíjaký film, ale na dnešní večer mě pobavil velmi dobře. Až jsem se divil, že jsem nebyl po půlce otrávenej "co jsem si to zase jenom pustil za zhovadilost". Ba naopak druhá půlka filmu krásně vygradovala onen pochybný mix pospaný ve větě prvé.

Mé první setkání s tvorbou vychvalovaného Chan-wook Parkera a určitě není poslední. Stopáž je v případě tohoto filmu trochu přestřelená, ovšem nudit mě to nezačalo a to díky převratu v příběhu. Jednotlivé kapitoly se mě zdály, že by mohly být pokaždé jiný film a líčily přitom daný příběh z několika úhlů pohledu. To se však neděje a zapadají do sebe jako meč do pochvy (penis chcete-li). Lehce posmutnělý jsem byl z toho, že nezůstává na divákovi, aby si situace a chování hrdinů domyslil. Na druhou stranu jsem dostal přesný manuál jak film byl vlastně zamýšlen. Takže nebyl prostor na otázky a mohl jsem se věnovat plně pozoruhodným aspektům filmu. Defakto v každé pasáži jsem si našel něco co mě ohromně bavilo. Ať už to byla velmi pěkná práce kamery, libozvučný soundtrack či herecké výstupy. To bylo pro mě asi nejzvláštnější, jakoby režisér říkal teď se kochej erotickou scénou, teď poslouchej slova, teď medituj společně s prostředím, teď se prostě bav. Nezvykle otevřená "telenovela" v prostředí asijské kultury mě nadchla a občas pocukala v kalhotách. Film mě tv něčem film Pestrobarvec petrklíčový. Zde však byl režisér odvážnější.