tahit

Tak tohle vím zcela jistě, když si představím, že by mi při zhlédnutí bylo nějakých deset, tak se film stane okamžitě terčem mého zájmu. Příběh má labužnický přídech retro romantiky s verneovskou kombinací, která pohladí svébytností prostředí, kde se prohánějí ozubená kolečka. Užuž jsem chtěl napsat vynikající, leč filmové dojemné dobrodružství pomocí neuvěřitelných kouzel a nákladného 3D na nichž se vyřádili počítačoví mágové, občas působí uměle. A na závěr, nevím jak vy, ale vracím se ke vstupním slovům, film je určen především dětem, ale podle všeho se bude dobře bavit i starší diváctvo. Prostě film pro radost.

Proč to neříct: není pochyb o tom, že film se inspiroval klasikou románové předlohy spisovatele Pierra Boulleho, která byla také velice úspěšně zfilmovaná. A nesmrtelná Schaffnerova scifistická klasika Planeta opic zůstane pro mne navždy tou lepší záležitostí. Snímek Zrození Planety opic mě nijak nenadchnul ani nestrhnul, scénářem počínaje a dějem konče. Marná sláva, po zhlédnutí tahle opičí story odplula v mé mysli do minulosti, aniž by zanechala nějaký otisk v mé paměti. Tak milé opice, můžete mít svobodu, když o ni budete bojovat. Ano, zvířata mají jiný svět a o inteligenci zvířecí duše se vedou spory již od rané řecké filosofie.

Příjemný film, který pohodově charakterizuje vztah vnímavého savce k člověku. Do jisté míry by se dalo říct, že se od delfínů máme stále co učit, co se týče fair play. Ale teď vážně, není bez zajímavostí, že se s nimi stále snaží člověk navázat kontakt. Jaksi automaticky předpokládám, že je delfín moudrý, a určitě na sebe všechno hned přeci lidem nevytroubí:-)

Nic, co bych nečekal, ale můžu s klidem říct, že jinak výborné filmové zpracování, stylová atmosféra a napětí.

Je zřejmé, že životní dráha papeže Alexandra VI., se výrazně míjela s upřímností křesťanského života. Nechci jít do detailů seriálu, ale možná tomu chyběla trochu výraznější dějová linie. I přes to všechno mě to zaujalo. Co říci víc? Nakolik se podařilo co nejvěrněji vypodobnit obraz historických faktů, posuďte sami. Co si o tom myslím já není moc podstatné. Zlo bylo, je a bude v lidech, nikoli ve víře. Pouze můj skromný názor, nic víc.

Možná by snad mohlo někoho napadnout, proč se seriál vrací k něčemu, co už dávno je definitivně za námi, když většina komunistických organizátorů vražd a násilí už je po smrti. Nebo možná je předem vyprávění pro někoho nedůvěryhodné, protože tempo a styl vyprávění je tak trochu účelový či dokonce kovbojský. Snad ani umělecky o žádný průlom nejde. Přesto přese všechno ve své podstatě čas zobrazovaných dějů leckdy takřka nepravděpodobný je vpravdě ze života a dalo by se říci, že z hlediska doby je dílo jakýmsi svědkem naší minulosti, i když ji má hodně lidí ještě v živé paměti. Na což někteří také dosud zapomínají, o to je potřebnější to připomenout, aby se to nevytratilo z povědomí naší společnosti. Těsně po válce následovalo několik slušných let a zdálo se, že bude fajn, ale s blížícím se rokem čtyřicátým osmým se upevnilo bratrství se Sovětským svazem. Následující léta 1948 až 1952 poúnorových praktik blažených časů komunismu patřila k těm nejtragičtějším v Československu. Dominantním prvkem seriálu je jednoznačně zobrazení šlechetného charakteru apolitického pilota Maděry, který prošel peklem padesátých let dvacátého století. Kolik u nás tady takových podobných Maděrů bylo, to se zřejmě už nikdo nikdy nedozví. Za ně patří tvůrcům můj dík. Snad i někdo namítne, tak to vůbec nebylo. A kdo tedy vehnal do utrpení a zkázy účastníky druhé světové války, kteří bojovali v řadách československých zahraničních armád jak na západní tak na východní frontě? Na to si určitě odpovíte sami, :o) Ještě doplním, že první dvě řady Zdivočelé země jsou řemeslně velmi dobře zvládnuté. Ostatní jsem však zatím ještě neviděl.

Anglická produkce BBC se obvykle vyznačuje pozoruhodnými obrazy krajiny malebné Anglie, které by klidně mohly konkurovat filmovému turistickému průvodci nějaké cestovní kanceláře, působí tak sugestivně, že v tu chvíli bych se tam chtěl nacházet také. Ty tam jsou doby, kdy lidé si vyznávali nejkrásnější lidský cit za šumění bublajícího potůčku jako Jana Eyrová a Edward Rochester. Dneska stačí příznivcům internetu k seznámení hbitý prstoklad na klávesnici a je vymalováno.

Tenhle zážitek je jak šálek voňavé kávy na kterém si pošmáknu rád. O to vzácnější, že jeho dějství je romantické a inteligentní zároveň. Pohled na dvojí svět s nadhledem i podhledem. Hodilo by se možná dodat, bývaly to slušné časy. Aspoň tak potvrdila i naše stoletá sousedka.

Kate Hudson vypadá báječně, obzvlášť když nahodí ten sladký úsměv. Jak bych tak řekl, láska přichází, i v nejtěžších chvílích, stačí jen otevřít oči. I když na tohle téma existuje řada podobných hollywoodských trháků. V závěru filmu hraje dixielandová kapela nádhernou melodii, které si nelze nepovšimnout. Neworleánský pochod, When the saints go marching in, (u nás známý pod jménem Když svatí pochodují) Už svatí jdou, vidím je jít…… Tak to jsem se pobavil měrou vrchovatou. Co bych dál psal, podívejte se a poslouchejte.

Měla to být poklidná návštěva kina, ale laciný prolog a nesmyslný děj, který by se možná spíše žánrově hodil do kategorie netušených zážitků či paranormálních jevů. Propánajána, vždyť ti vlci ve filmu nejsou ani skuteční. Navíc jak známo vlk není zdaleka tak krvelačný, jak se o něm traduje. Žel, tuhle vydestilovanou vlčí paranoiu nezachránil v mých očích ani jinak skvělý Liam Neeson.