Pepinec

Ale ne, co Cool blbne... Sotva si získala moje velké sympatie originálním a nebojácným přístupem, najela na kolej vlaku Nova Cinema. Na trati tak máme dva expresy s příští stanicí Zatracení skutečného filmového diváka. Kdyby někdo netušil, nad čím tu hořekuji, tak jde o závěrečné titulky. Jak jinak... Co říci k filmu samotnému? Inu, pochopil jsem z něj, že Jack Rozparovač je první nám známý bojovník za odstranění prostituce z ulic. Atmosféra Londýna za jedna, ovšem napětí, se kterým bych očekával události příští, mizivé. Vydám se proto zlatou střední cestou a doufám, že na mě někde nečeká Jack s mačetou...

Poručík Columbo bere baloňák a odchází na šichtu do špitálu. Ten je plný podivných osobností se sklony k teatrálnímu přehrávání. Petr Haničinec se tím však nenechá rozházet a po vzoru amerického kujóna i on dojde rozřešení. Hvězdná herecká plejáda je až neuvěřitelná, ale čtyřhvězdičkovou záležitost pro mě z filmu udělala jedinečná atmosféra revolučního roku, podpořená čímsi, čemu se tenkrát patrně říkalo filmová hudba. Jakkoli dnes žijeme v o několik let vzdálené době, z pohledu současné televizní tvorby by jeden spíše řekl, že v době vzdálené směrem zpátečnickým.

Jakže je to s tou stokrát vymlácenou slámou? Bud Spencer se na devadesát minut proměnil v mlátičku banditů, což je sice zábavné, zábavnéé, zábavnééé, zábav...uááá - nudné! Spaghetti western bez kečupu a sýru.

On by to byl další z řady obyčejných filmů z drogového podsvětí, kdyby! Kdyby jej Matthew Vaughn svou nápaditou režií a skladatelské duo Gerrard-Eshkeri působivou hudbou neposunuli do roviny zábavné tak, že i mistr Daniel Craig v ní vypadal dobře.

Když film nemá na to, aby překvapil originálními nápady, musí to dohnat zpracováním. To je můj jednoduchý zákon filmařiny, který tady funguje. Všechno skutečně působí jako film, což je potěšující zejména proto, že jde o film televizní. A všichni moc dobře víme, že ty jako takové častokráte dopadají ještě hůře, než videa domácích oslav. Na zlatém podnosu ovšem dostaneme naservírována několikerá brontosauří ALE. Jednak je to mimické počínání chůvičky k pohledání Mariany. Když má v obličeji nastaven výraz tupého nepronikavého štronza, posouvá to atmosféru opravdu dopředu. Jojo efekt však přichází pokaždé, když se tento výraz pokusí zaměnit za jiný. Dále; jako většina zde, ani já nemohl přehlédnout masařky kroužící jako hladové hyeny nad logikou všerůzných situací a počínání postav. Všechno jsem velkoryse omlouval již zmíněným zákonem, ovšem až do osudové věty vypuštěné rajdou Marianou "je čas na medicínu." Od toho okamžiku převzal otěže do svých rukou patrně Forman Šejtroček, protože následoval závěr, jaký jsem si ani já nezasloužil (A že já si toho v životě mnoho nezasloužím). Celou tu dobu zcela vážně uvažuji o čtyřech ozdobách a teď abych pod záplavou krvavého klišé obhajoval tři. Nu což, stalo se. Alespoň ponaučení mi z toho vyplynulo, a sice, že při pádu ze schodů je možné zlomit si hned oba kotníky najednou. Ne, nebojte - to není žádný škodlivý spoiler. Stejně jako to, že mé poznání se rozrostlo v okamžiku, kdy se ona osoba se zafixovanými kotníky vesele čachtala ve vaně plné pěny. Celé toto mé rozpolcené vyjádření bezprostředních pocitů bych rád uzavřel glosou, že sympatiemi to u mně, i přes nepopíratelnou krásu Mariany, vyhrála Gail O´Grady. Proč? Protože já zkrátka nemám rád holky, co chodí spát s namalovanou hubou...

Do jisté míry bych Nicholasův příběh chtěl prožít také. Jen doufám, že bych nezůstal tak zarytě čestný, jako on. Protože to by pak mohl být ještě daleko svižnější film...

Když se vám u animovaného filmu líbí animace, půlka úspěchu, bez ohledu na zbytek, je zaručena. A když se vám u erotického filmu líbí sličné děvy, platí totéž.

Jářku, já nepřestávám zírat! Ani humorem se mi nechce plýtvat pro něco, čemuž je i odpad lichotkou. V komentáři jednoho mého oblíbeného uživatele jsem kdysi četl, že když Pejsek s Kočičkou upekli dort splácaný ze všeho, co jim pod ruku přišlo, měli alespoň tu slušnost, že ho sežrali sami. Tady se však na hostinu evidentně pozval i Štaflík se Špagetkou, kteří poté klečíc nad záchodovou mísou vyzvraceli intelektuální dialogy, zvířátka pana Krbce dělala casting, Rumcajs hodil do placu bambitky, a Pepka námořníka napadlo, že by se to celé mohlo odehrávat na jeho nové pramici. Nu, a pak už nezbývalo nic jiného, než brknout Hejmovi, aby se kolektivně ujistili, že modrá je pořád dobrá... Jdu si spravit chuť eroťákem, dobrou! :-)

Kdyby hlavní role patřily Seagalovi a Norrisovi, dal bych klidně hvězdy tři. Takhle je to však rozplizlé akční drama, které postrádá jak výraznou akci, tak nějakou dramatičnost, a u kterého záleží pouze na tom, jestli se dáte opít jmény Ford a Dafoe. Já jsem střízlivý, co vy?

Mám takové tušení, že můj komentář bude spoilerový. Děkuji za pochopení, pokračuji v hlášení. Není pochyb o tom, že jde o jednu z nejlepších řad v historii pořadu. Nevím, jestli o vůbec nejlepší nebo druhou, třetí, čtvrtou, neviděl jsem ještě všechny. Ono je to však jedno. Pokud sledujete jakoukoli z řad od výsadku po vypsání šeku, vryje se vám pod kůži. I když vlastně kdo ví - přeci jsem neviděl všechny... Cookovy ostrovy přinesly inovaci v podobě rozřazení do etnických skupin, nabídly nám pestrou škálu charakterů (od inteligentů přes gumové palice až po vypočítavé hajzlíky), nevídaný týmový výkon Aitu, brilantní strategickou hru Yula a neuvěřitelné individuální výkony Ozzyho. Nu a právě u posledních dvou jmenovaných bych se rád zastavil a dopustil se již avizovaného spoileru. Víte, i když jsem Yulovu strategii nazval brilantní, mrzí mě, že nakonec zvítězila. Chcete vědět proč? Protože, jak vidno, lidé si více cení těch, kteří tahají za nitky, vymýšlejí taktické skopičiny a podvádí ty ´správné´ vyvolené, než by si vážili těch, kteří jsou ze všech nejsilnější, spoléhají se sami na sebe, hrají fér ke všem stejně a ve finále živí celý ostrov. To mě mrzí. Jistě, můžete mi oponovat tím, že to byl právě Ozzy, kdo zosnoval vyřazení plešatého metalisty, ale to je tak celé, čím oponovat lze. Od sloučení do jednoho kmene se dostal Ozzy do finále bez pomoci kohokoli druhého, nehledě na to, že nebýt jeho, jen těžko by se zbytek kmene Aitu nějakého sloučení vůbec dočkal. Ano, oceňuji inteligenci a taktickou vyzrálost Yula, ovšem nejsilnějším přeživším byl bezpochyby Ozzy. Nejkrásnější Parvati, nejcharismatičtější pes Jonathan a nejhloupější pravděpodobně opět Parvati... :-D P.S: Na příští kmenové radě navrhuji vyloučit ty, kteří tu vesele spoilerují bez varování.