Pepinec

Je to již léty zaběhnutá praxe, že slavné a uznávané herečky propůjčují své jméno podprůměrným televizním filmům nezajímavým tak, že i sledování dopravní špičky přes okno obýváku je zábavnější. Záhadou větší než Bermudský trojúhelník je mi však důvod, proč to dělají...

Umím si představit, že by Amin působil ještě mnohem zákeřněji a agresivněji vzhledem k tomu, kolik lidí podle závěrečné legendy usmrtila jeho krutovláda. Že se ale moje představy neshodují s představami tvůrců ještě nemusí nutně znamenat hnidopišské shazování kvality filmu, kterou tedy Poslední skotský král bezesporu má! Foresta Whitakera jsem se bál, stejně jako bych ho místy chtěl za hodného strýčka. A James McAvoy byl natolik kontrastní personou, aby se ta utajovaná síla zla umocnila správným způsobem. Uganda ojé!

Aneb Když je i "romantická slaďárna" příliš lichotivé označení. Nezlobte se na mě, ale takovou přehlídku všudypřítomného ohavného kýče, zdlouhavých uslzených scén, ustavičných rozchodů, návratů, moudrých rad a nehumorného vtipu jsem už taaakhle dlouho neviděl. Jen jedna jediná věc mě udržela v pozornosti, a sice postava scénáristy Eliho Wallacha. A já se ptám - proč se nějaký skutečný scénárista nepodílel i na Prázdninách samotných? Protože výsledek si umím vysvětlit jenom tak, že scénář napsala Sněhurka hned poté, co probírajíc se z deliria zjistila, že jí sedm trpaslíků uteklo za Červenou karkulkou.

Když se na plátně objevila poprvé, zaskočila mi miňonka. Když ji kamera zabrala podruhé, zapomněl jsem polknout a káva mi tak vytekla z úst na mikinu. Potřetí jsem už byl skoro nasrán, poněvadž to mně z rukou vypadla termoska s teplým čajem. Vyplynulo mi z toho ponaučení, a tak jsem zbytek filmu proseděl zařezán jako pila ve fošně, připraven zvolat "zdravotník!", kdyby mě snad z její krásy trefila pepka. Ano, řeč je o Amber Heard. Šmankote, i kdyby se Rumový deník jmenoval dvouhodinový záběr na její obličej, já do toho kina půjdu znovu! Jo a kromě ní? No jistě, Johnny zůstal Johnnym, novým mimickým výrazům ho už zřejmě nikdy nikdo nenaučí, a rum je mrcha již od prvopočátků, to také víme. Co jsme však možná nevěděli je, že Bruce Robinson dokáže filmu vdechnout příjemnou atmosféru, díky níž se pak i krutý návrat sychravým večerním městem z kina domů promění v hezkou procházku.

Tady si nebudeme rozumět... Opravdu by mě zajímalo, kolik z vás má k odpadnímu hodnocení lepší odůvodnění, než "když jiní, já také." On to není žádný trhák, co bychom si namlouvali, ale střílet po psovi, protože už stejně pajdá... První hvězda je za to, že Hranaři působí jako film, a ne jako laciné home video. Kdyby budku střihače nenavštívil Střihoruký Edvard, bylo by to možná ještě patrnější. Druhá hvězda je za herecké výkony vybraných účastníků. Samozřejmě, že někteří (v čele s panem Sašou) by zasloužili řád Vysloužilého ochotníka, ale očekávat ve filmech, zvláště pak českých, maximální přesvědčivost od všech herců, to je první krůček k tomu, aby se vám nikdy žádný film nelíbil. A třetí hvězda patří poselství. Ne, nemyslím si, že ruská tajná služba monitoruje každý zaprášený důl u Suché lhoty nebo v Horním dolním, ale je mi docela jasné, co se nám tvůrci (byť krkolomně) snažili říct. Možná to spíše chtěli říct sami sobě, nevadí. Každopádně to řekli a já poslouchal. Vzhledem k tomu, jaký mám já sám názor na současnou českou tvorbu, a jaká očekávání jsem po zdejším hodnocení do Hranařů vkládal, je moje maličkost spokojena.

To slůvko, které hledám, zní sexy! Taková je Válka Bohů. Ne, neseděl jsem v kině s učebnicí antické mytologie, abych si dělal poznámky, co a jak ´ve skutečnosti´ bylo. Můj zadek byl zařezán do sedadla F8 a kdyby někdo seděl v řadě přede mnou, moje bulvy by ho tlačily do zad. Stručně a výstižně; vizuální orgie na jakémkoli místě zápasiště. Kamera luxusní, bojové scény šťavnaté, opálení svalouši jistě k sežrání (že, dámy?), a antické krasavice tak nebezpečně přitažlivé, že by měl CineStar zcela vážně zauvažovat o pásech. Jásot fanoušků navíc umocňuje úderná hudba s chytrými a vtipnými dialogy. Válka Bohů je tak jeden z nejpovedenějších mačů poslední doby. A vy, kteří se oháníte ´pravdivostí´, koukejte příště více na plátno, než do příruček.

Spencerův flašinet po čtyřicáté, značně rozvrzaný a nudný. Ani klasikou bych to nenazval, nechci Budovi křivdit.

Jak elegantní je Londýn, tak elegantně působí na pohled i Mstitelé. Vypnout zvuk, budu maximálně spokojen. Že jsem ho však nechal zapnutý a tím pádem slyšel, o čem to celé bylo, jsem opět nucen hledat nějaký odpovídající kompromis. Notně mi v hledání pomůže fakt, že rajcovnější jsem Umu Thurman ještě nikdy neviděl. Její rudé vlasy a obtažené oblečky zachraňovaly chaos v pozadí (ne jejím) a paniku ve scénáři.

Zrovna jsem dočetl oficiální text distributora a mám pocit, jako bych film viděl... Ne, to není pochvala. -> Řečeno před projekcí. Po projekci si do toho distributorského umělce šťouchnu ještě jednou a rovněž pozdravím křupany, co měli o hodnocení jasno už po první reklamě. Rychlosti třikrát nazdar! Tak a teď film. Moudrým kritikům bych rád připomněl, že jde o béčko z roku 1975. Skvěle zachycená tehdejší atmosféra za doprovodu hudby drnkající na nervy diváka, klasicky hysterické paničky, maléry, bezpráví a jeden karavan snů. Nelze než doporučit. Pokud se tedy nespokojíte s obsahem... Mimochodem, v Americe to s těmi daněmi asi nebude až tak horké. Protože flinta, kterou kluci koupili, stála 219 dolarů bez daně. Přibrali k ní dvě krabice nábojnic a platili 227. Chlapi prostě nakupovat umí...

Kdybych po skončení tohoto filmu olízl obrazovku, je ze mě z fleku cukrovkář. Typicky sladká Amerika. A jako taková mě děsí, protože nikdy nevíte, kdy dostanete chuť sežrat svou vlastní televizi...