Pepinec

Fakt vám nedokážu říct, jestli jsem se bál víc než u jedničky, ty trenýrky jsou totiž už dávno vypraný. To byste se museli zeptat jich. Jestli jsem ale náhodou oba díly viděl v těch samejch, umím si představit, jak moc se asi těšej na trojku..

"Žer, nebo umři?" To je stejně nádherný, jako kdybych slečně v autobuse poslal přes uličku lístek, kde by bylo napsáno "Seš tak rajcovní, jako zurčící potůček vprostřed rozkvetlé louky." Jinak je teda věčná škoda, že nikdo včas nevypnul mixér, protože výsledná kaše je někde na hranici mezi Tatrama, Českým rájem a temnou Macochou.

A je to tady zase; Spielberg, Spielberg, Spielberg, Steven, Štefan, Stýv... Z místních komentářů mám dojem, že se tu nehodnotí film, ale osobnost a momentální psychické rozpoložení Spielberga. Tak ho teda už konečně chyťte, když to dokážete! Já bych rád napsal, že jestli budu za rok touhle dobou bručet v lochu, tak jen proto, že jsem se zase jednou dokonale sžil s hlavním hrdinou. Ano, hrdinou. I přesto, že lhal, podváděl a kradl. Dělá to celý svět, tak proč se tím nepobavit? Skvělých je na tomhle filmu spousta věcí, ale kdybych měl vypíchnout jednu, která tomu všemu podle mě dodává tu správnou šťávu, tak bych dirigentskou tyčkou píchnul do hudby Johna Williamse. Jó, to byly časy, když se Spielbergův mančaft okatě nehnal do klína akademie...

Řadím se mezi šťastlivce, kteří o filmu předem věděli jenom to, že má název jako střižený z dětské partie scrabblu. Jak známo, jsem úchyl na cokoli, co ke mně přijde z pyrenejského poloostrova, ale ani tak nedávám plnou palbu jen ze zvyku. Výborně vystavěný příběh, atmosféra žijící si svým vlastním životem, záplava skvělých nápadů a v neposlední řadě soundtrack vyvedený tak, že kdyby byl ještě o fous lepší, myslel bych si, že jsem ho snad napsal sám. P.S: Někdo tu píše, že je to o prsa za 3. Zajímalo by mě, o jaký prsa myslel, protože nejlíp ze všech na tom byl německej ovčák Hans.

Jistá kapela Olympic kdysi dávno složila pecku s názvem Otázky a já mám pocit, že až teprve teď se našel ten správný interpret. Chev Chelios by si ji totiž mohl prozpěvovat od rána do večera a já bych mu dalších pár otázek klidně přidal, kdyby měl pocit, že je jich snad málo. Jenom mi někdo musíte pomoct dokončit rým, který začíná "co to do prdele mělo bejt?!" Film může být nepovedený, špatný, nudný, obyčejný, nechutný, ale tohle, tohle je hodně ulítlej podkres hodící se snad jen k degustaci koksu. P.S: Asi začnu chodit na dostihy.

Tuhle jsem se vracel z večerního kina v naší nablýskané, třicet roků staré škodovce. Bylo dost pod nulou, takže sytič jel na plný výkon, i tak jsem se ale do kopce nad město škrábal rychlostí stěží rozeznatelnou od couvání. Najednou - kde se vzal, tu se vzal - z mlžného oparu výfukových plynů vynořil se tirák a já měl pocit, že mermomocí chce zaparkovat na mých zadních sedačkách. Blikal, troubil, dokonce řvát z okna šoféra jsem slyšel, a já si v duchu pomyslel "hochu, zastav a nepřežiješ!" Pohladil jsem škodovku po volantu, sešlápnul plyn až k rezervě pod kufrem, narval tam trojku, odbrzdil ručku a... Tušíte správně, tenhle závod jsem nakonec vyhrál, což se ale tak úplně nedá říct o Jasoňovi Drsoňovi. Přísady samy o sobě super; fakt rychlá akce, nabroušenej humor, silácký řeči, šťavnatý holky, to všechno dobrý. Ale naládovaný do jednoho velkýho hrnce a přiklopený fešným zadkem Amy Smart to chutná podobně, jako dort podle receptu Rachel: "První je vrstva piškotů, následuje vrstva jamu, pak puding, maliny, ještě pár piškotů, hovězí na cibulce s hráškem, ještě puding, a pak banány a šlehačka na ozdobu."

V noci ze včerejška na dnešek bylo v naší malý vesničce rušno. Nějakej magor si totiž po půlnoci usmyslel, že postaví vodu na černej čaj, rozmotá plátno, zbaví repráky omezovače hlasitosti a pustí si horor. Jo, ten magor jsem byl já. Ono se mně to ale vrátilo, protože když kolem třetí ráno naše dědina začala s úlevou usínat, já ležel vysmaženej v pelechu a škubal sebou při každým nárazu větru do okna. Pravda, těch keců tam mohl bejt míň, ale aspoň jsem stíhal pravidelnou autoresuscitaci.

Když si to kytarista z Kissáků, Joker a Rumburak rozdaj s Nesmrtelnou tetou, vznikne Eric Draven; Zorro mstitel komiksového světa, který se řídí heslem "když vrána k vráně sedá, uniknout se nedá." Tohle rozhodě není film, který byste si měli pouštět po procházce rozkvetlou jarní loukou, tématicky sedí spíš k návratu z nepovedeného rande s vaší vysněnou láskou, při kterém v bouřce zabloudíte na hřbitov, kde se připletete k lampionovému průvodu Ku Klux Klanu. Hezkou zábavu a Slunce v duši.

Ne ne. Viděl jsem spoustu francouzských komedií, které měly daleko větší jiskru. Alfou a Omegou téhle sázky na jistotu (stará bába - drogy - rasismus) je právě francouzská lehkost vyprávění, díky které se párkrát pobavíte, ale upřímně - že bych se smíchy zrovna předřel, to říct nemůžu... Ono je to tak, že kdo viděl trailer víckrát než jednou (což v posledním měsíci nebyl zas takový problém), může si do kina klidně vzít omalovánky. P.S: Jestli si babky ve Francii stěžují na důchod 600 éček, chtěl bych je vidět u nás...

Což o to, Affleck s Buldokovou k sobě pasujou náramně, ale dát je spolu dohromady ve filmu je stejně dobrý nápad, asi jako chtít nastoupit do rozjetého vlaku předním oknem. Když se na sebe tihle dva smějí, vypadá to jako když si pacienti ve špitálu rozcvičují obrnu lícního nervu, no a já mám při tom chuť křičet "proboha, nechte toho, vždyť si ublížíte!" Nicméně, jak už tu někdo zmiňuje, samotný příběh zas tak hloupý nebyl, navíc skončil tou lepší variantou, takže se nad dvojici Spolknuljsemkyselejcitron-Jsemchladnájaksevernívítr povznáším a udílím třikrát hurá.