Pepinec

Hned jsem si musel dát čokoládového Mikuláše, abych z jazyka spláchl tu hořkost, kterou mi Petr Zelenka naservíroval. Mně naštěstí ještě není tolik, abych pochopil pocity všech postav, ale díky srozumitelnosti a hereckým výkonům jsem se snad u každé minimálně přiblížil, když nic jiného. Navíc mě film mile pobavil a světe div se - já viděl úsměv na tváři Miroslava Krobota! Sice jen na malý okamžik, ale byl tam! :-)

I rozhodl jsem se, že můj komentář bude spoilerový. Nejprve se podivím nad zdejším vysokým hodnocením; cože?!? Poté bych rád vyjádřil souhlas s komentářem slečny Andrejky alias SexyAjinky (jo, vážně je sexy). Jen bych asi nepřihazoval plusové body za to, že se točilo na základě skutečné události. Jednak se v zajímavostech píše, že to s tou skutečnou předlohou možná není tak horké, a jednak by to bylo o to horší, kdyby se něco podobného vážně odehrálo. Shrňme si to. Tři cool Američani zaparkujou uprostřed jedné australské louky a s deštníkem v ruce jdou omrknout ďouru po meteoritu. Tam dva z nich promarní ideální příležitost pro první milování, ale dejme tomu. Auto pak ne brm brm, auto kaput. Hodný strejda spravit, aby auto zase brm brm. Okay, jedeme se strejdou. Hodný strejda opeče buřtíky, auto vykuchá a ráno se Amíci probudí v poutech. Celý den se nic neděje, čekáme na večer, aby příběh pokračoval opět za tmy. A teď to přijde. Kdy už se konečně dočkám toho, že uprchlík dorazí svého trýznitele, když ho má na lopatě? I kdyby třeba kávovou lžičkou, přepižlal bych ho vedví. No jo, holky... A co udělají potom? Zmíní se alespoň jedna z nich, že tam někde mezi tím haraburdím je ještě jejich kamarád, neřknu-li amant? Ne ne, šup do dodávky a pápá. Jo, holky... Od té chvíle jsem jim přál jen to nejhorší. A nemusel jsem dlouho čekat. Jedno auto sice do jámy lvové shodily, ale na druhé jaksi pozapomněly, a tak jedna z nich o chvíli později končí s precizně provedenou lokací nervové soustavy za pomocí nože pana Mrože. Propó - to byla ale náhodička, že seděl zrovinka v tom jednom autě z padesáti, do kterého nebohá slečinka vlezla, že? A co mezitím dělá druhá nebožačka? Utíká. Běží s větrem o závod, a běží až do úsvitu, aby Slunko ozářilo její zákeřnou vraždu, kdy je střelena do zad. Šmankote, proč? Nejdřív bylo naznačeno, že pan Mrož chce sex, a pak zas jen vraždí... No nic, máme tu střih a záběr na Beníka. Podívejme se, už jsem na něj skoro zapomněl. Je živ a zdráv. I on uniká z pout, i on absolutně sere na to, že tam někde má kamarády v nouzi, a běží. Ale asi není zrovna ve formě, usíná kdesi na louce, kam pro něj přijede spásná dodávka. Náznak happyendu v podobě letadélka Káněte, a pak závěrečná legenda, že případ nikdy nebyl objasněn. Jo, tomu také rozumím. Přeci jen vypátrat na australské louce plechový komplex s příjezdovou cestou, autovrakovištěm, a několika mrtvolami rozvěšenými po zdech dá asi makačku. Kampak se nám tedy ta mrška pravda poděla? No a je to, společně jsme se dopracovali k závěru. Že to nebylo tak hrozné, viďte?

Film, po jehož zhlédnutí by se daly vést nekonečné úvahy o pozlaceném pozlátku, o zdravém rozumu, o byznysu maskujícím se klubovou šálou, nebo o způsobu zacházení s hráči, kteří jsou ochotni zemřít jak na hřišti, tak v náručí zfetovaných profi slečen. No a to je ta nejlepší známka toho, že se Oliverovi povedl náramně. Neboť přináší poselství a nutí k zamyšlení. Navíc je chytrý, zábavný, rychlý jako nohy pravého křídla, a prošpikovaný skvělými hereckými výkony. Jen Cameron Diaz mě nepřesvědčila. Lépe řečeno její role majitelky klubu. Víte, to působí stejně divně, jako kdyby chlap dělal Avon lady...

Frank Marshall a ledové pláně podruhé. Tentokráte však chybí hlubší emoce nebo větší napětí, krásní psi v nepřekonatelně nádherné přírodě všechno sami nezvládnou.

To víte, že i já jsem kdysi hrával Doom. Tak jsem byl jednoduše zvědav, jak vypadá film inspirovaný touto hrou. Upřednostnil jsem ho v nabídce mnohem lépe hodnocených filmů, a skrz vraždění zmutovaných neviňátek jsem se prozíval k dvouminutové pasáži, uschované až na samém sklonku filmu, která mi konečně hru připomněla. Ať už se však na Doom dívám z pohledu bývalého hráče nebo člověka, který neví, o co jde, napadá mě jen jediná otázka; co to hergot bylo? "Pane starosto, půjčte nám klíče od městské kanalizace. Vezmeme s klukama bambitky a půjdeme si tam něco natočit. Že tam je tma? To nevadí, oni kluci stejně nejsou moc hezcí, navíc mají baterky. Jé, pane starosto, vy zrovna hrajete Doom! Aha aha, zajímavé..."

Hoď kamenem, kdož si bez viny. A tak se tu hází o sto šest. Co více si od komedie přát, než aby byla vtipná a originální? Mně osobně je úplně jedno, jak Martin Lawrance u hraní vypadá, jak mluví, jak se dívá, jestli umí správně držet pistoli a blá blá blá... Hlavní je, jestli všechno funguje. A já se bavil královsky, tak to asi fungovalo, ne?

Je Štědrý večer, za okny zářivě bílá zima, a vy po slavnostní večeři míříte k překrásně nazdobenému stromečku. Na špici se blýská hvězda, po větvičkách skotačí jiskry prskavek a dole na zemi leží veliký, krásně zabalený dárek. Za doprovodu líbezné hudby jej s úsměvem na tváři pomaličku rozbalíte a... nic, nic v něm není. Zbyl jen pomačkaný ozdobný papír. A tak pořád platí, že film o únoscích je dobrý tak, jak chytří jsou sami únosci. Pro milovníka povrchní načančanosti libá symfonie, pro toho, kdo potřebuje i duši, prázdný remix.

A je to venku, Tom Cruise si na sex sundává řetízek... I mně bylo sedmnáct, ovšem na rozdíl od Tomáše se na sebe naštěstí nemusím zpětně dívat v televizi. Už takhle mi to přišlo jako laciná pohádka o tom, kterak Honza hloupý byl, než štěstěnu políbil.

Hele, ty distributorský balíku. Jestlipak víš, co říká můj dobový ohlas? Že na druhém stupni základní školy se v češtině probírá rozdíl mezi obsahem a komentářem. Kdyby jsi tenkrát dával pozor, možná bys věděl i to, že text má mít nějakou vypovídací hodnotu. A kdybys dával pozor při sledování tohoto filmu (viděl jsi ho vůbec?), tvá poezie by jistě vypadala jinak. Třeba: "Ó, náklade to objemný, přijeď prosím do jedný. Přivez mi tři šoféry, kéž vyhnou se ti maléry." Poprask je snad naše nejlepší road movie, jakou jsem kdy viděl. Skvělá herecká sestava a humor úderný tak, že by to i Liazku překlopilo. Kluci, naložte distributora na korbu a odvezte ho za Jedličkou do ústavu.

Film, který si užije našinec, neználek baseballu, i cukrovkář. Neboť tu jde především o finanční politiku a americká slaďárna se až do příště odkládá. Prim tu hrají konverzační ekvilibristiky, které jsem sice místy nestíhal, ale na oplátku mě dokázaly pobavit. Škoda jen, že lidé sedící za mnou se báli zasmát. Vždyť šlo o peníze jiných, ne vaše! Když už se díky scénáristovi nabízí přirovnání k Sociální síti, mé závěrečné resumé bude znít; užil jsem si filmy oba, ač o fuckbooku a baseballu toho dohromady vím asi tolik, kolik společného má homerun s Homerem Simpsonem.