Pepinec

Knihu jsem nečetl, ale jestli je stejným způsobem slátaná a v důsledku beztak prázdná, a když už se v ní něco najde, je to nudné, nikdy ji ani číst nebudu. Film stačil... Během cest v autobuse jsem ho ´viděl´ nespočetněkrát. ´Viděl´ proto, protože od druhé projekce Románu pro ženy tento čas znamenal stominutový spánek.

Zcela určitě otázka vkusu. Souhlasím s tím, že tahle komedie ho postrádá, naopak oplývá bezbřehou infantilností. Pamatuju si, že při první projekci jsem smíchy brečel, úsměv z tváře mi sebralo až místní hodnocení. Nebuďte tak dospělí...

No jejej! :-) Dokonalý sitkomář Matthew Perry a nádherná Neve Campbell jsou hlavními pilíři této příjemné podívané, která sice nemá parametry světového velkofilmu, avšak dokáže potěšit oko a duši i náročného diváka.

Pokud má někdo v TOP desítce oblíbených herců jména Bruce Willis a Mathew Perry, vyloženě čeká na to, až mu pod ruku přijde něco s názvem Můj soused zabiják. A je mu pak srdečně jedno, co na to říká kritika. P.S: Ještě párkrát mě ta štěkající čuba od vedle probudí a sousedi budou moct natočit stejnojmenný film.

Není pochyb o tom, že Láska nebeská je nejlepší romantickou komedií, kterou kdy mé oko uzřelo. Navzdory žánrovému zařazení, kde více než v jakémkoli jiném můžeme najít bezpočet laciných slátanin a kýčů, se stala kultem a dokonalým příkladem toho, jak ve filmu pracovat s emocemi diváka. Za úspěchem stojí dozajisté skutečnost, že se na natáčení krom megalomenské Ameriky podílela též vkusem oplývající Velká Británie. Vyzdvihnout je potřeba i herecké osazenstvo, které si vybral Richard Curtis. Přesto, že v něm můžeme najít spoustu současných hvězd, zahrály své role kouzelně přirozeně, až obyčejně. Divák má díky tomu pocit, že skutečně sleduje svůj vlastní příběh. Ještě jednou opakuji - precizní ukázka toho, jak skloubit radost, smutek, smích i pláč. Pokud Richard Curtis bude pokračovat stylem Lásky nebeské a Pirátů na vlnách, ještě o něm hodně uslyšíme.

Díky tomuhle filmu pokaždé, když slyším "drž hubu!", automaticky řvu "Rubyyyyy!" A věřte tomu nebo ne, pokaždé se odněkud ozve "hóóóóóvno!"

Citové vyděračství v tom nejlepším slova smyslu. Emoce, které Glen a Markéta přenáší prostřednictvím hudby, mne naprosto vycucly, několikrát rozplakaly a způsobily, že jsem po závěrečných titulcích nemohl vstát... Takto se dělá hudba, takto! Důležitá je duše. Škoda jen songu Falling Slowly, který byl všemi médii tak zprofanován, že ztratil kouzlo jedinečnosti.

Vám, kteří hodnotíte třemi a méně hvězdičkami, patrně vadí ta romantická vláčnost, ten melancholický patos, ona sentimentální snaha o dojetí. Jasně, je to tam, máte pravdu. I mně samotnému se tyto vlastnosti filmů obyčejně příčí. U tohoto snímku však vzniká jedno veliké ALE! A sice - existují přeci příběhy, kterým nejenže podobné vlastnosti neubližují, leč naopak se z nich stávají přednosti zvýrazňující naléhavost zásadní myšlenky, a filmy se díky nim stávají mysteriózním poselstvím pro ty z nás, kteří jsou ochotni na pár minut přimhouřit oči nad svými klasickými kritérii hodnocení filmů, a kteří dovolí té ohromné síle hnané perfektní hudbou zaplnit svá srdce, která přesně po těchto pocitech touží. Nebojme si přiznat, že i kýč, patos či sentiment mohou býti dokonalými.

Může mít kluk z vesnice lepšího průvodce dětstvím? Když u nás zazvonil zvonek a táta otvíral se slovy "tak co zase kde proved?", zdrhal jsem se na zahradu schovat mezi tůjky a v hlavě mi přitom zněla krásná znělka bezstarostného mládí, kterou musí umět zapískat každý správný uličník. Páni, kluci, snad nás to nikdy nepřejde...!

Netajím se tím, že jako malý kluk jsem Vinnetoua hltal plnými doušky. Všechny díly o náčelníkovi Apačů znám nazpaměť, na karnevaly jsem chodil v masce buď samotného Vinnetoua anebo jeho bílého bratra Old Shatterhanda, doma jsem běhal v obýváku s čelenkou a dlouhou parukou, schovával se za gauče a vařečkou střílel zlé bandity. Pierre Brice a Lex Barker mi utvořili modly. S odstupem času vnímám tu naivitu, utopii, místy až přehnanou snahu o vyjádření gentlemanství. Jistě, nejsem slepý. Ovšem, ty vzpomínky na dětství... Poslední výstřel je zcela určitě nejpovedenější ze všech Mayovek, to mi taktéž nikdo nevymluví. Jedna dlouhá a nabitá idiánská jízda. Chuť slz, které jsem vyplakal na konci, nikdy nezapomenu.