Nach

Film, který bohužel není tolik záživný. Je to v podstatě dějepisné převyprávění historických faktů. Mě osobně to nevadí, protože mám historii rád a čím je film věrnější skutečnosti, tím jsem šťastnější. Ovšem musí mít i tak hlavu a patu. Vykreslení Maffie jako spolku, který byl vedený úzkou skupinou lidí a zatčením Rašína v podstatě končí (jak to ve filmu vyznělo) je amatérské a historicky nepřesné. Ondřej Vetchý je skvělý herec (stejně jako Miroslav Donutil), ale co je to platné, když místo emoční vazby k jeho osobě se film orientuje hlavně směrem převyprávět další fakta z dané doby a o postavy se starat až ve druhé rovině. Atmosféra života za Rakouska-Uherska v dobách Velké války je přitom napjatá tak, až mi to připomíná snímky z Protektorátu. Takže palec nahoru za Vetchého, Donutila a Töpfera (výborná role přímo na jeho tělo), snahu o historickou věrnost a atmosféru. Palec dolu za preferování historie před budováním vazeb na hlavní charaktery, málo života Rašína za dob prvních let samostatného Československa a přílišná orientace a dávání prostoru většímu množství zbytečných vedlejších charakterů. 65%

Jako malý jsem měl Strážce vesmíru rád, dneska se za to ale stydím. Kvalitou jasný podprůměr plný monotématických soubojů, vtipné choreografie a ještě zábavnějších masek. Noví Power Rangers toto díky Bohu upgradují do koukatelnější podoby se zajímavějšími charaktery hlavních postav. Ale co je to naplat, když celý koncept je debilní až běda. Možná tedy ty tři hvězdy se vám mohou zdát jako málo. Ale vzhledem k tématu jde o maximální možné hodnocení a chválu autorů. Více z toho fakt vytřískat snad ani nešlo. 60%

Srdcový film mého dětství, který z toho důvodu nemá v mých očích vady, ba dokonce jeho emocionální nádech je ještě více silnější, než za dob mého dětství. Krásný příklad nejlepšího možného snímku se zvířaty, který občas zavání přehnaným patosem ale nikdy ne v míře aby to uškodilo celku. 80%

Povedený finský kousek bez naturalistického násilí. Přesto ale velice věrné nahlédnutí do běžného života finských vojáků za Druhé světové války, kdy se spolu s Německem postavili Rudé armádě. Jak to pro ně skončilo asi všichni dobře víme. Nejprve jsem se bál, že budu mít u postav guláš, ale to se nakonec po půlhodině spravilo. Akce je přehledná, srozumitelná, občasné natahování není tak vyplněné nudou jak jsem se obával a režii spíše záleželo na charakterech než na masivním vykreslení válečných hrůz, což není též špatně. Výsledek? Jeden z těch lepších válečných dramat, který si vaši pozornost zaslouží. Má sice tři hodiny, ale já jich rozhodně nelitoval. A pátou hvězdu neudělím jen pro oněch pár zdlouhavějších pasáží. 80%

Budete se divit, ale Prvního člověka i přes jeho herecké kvality nepovažuji za pětihvězdičkový, ba ani za čtyřhvězdičkový film. Ano, herci zde hrají skutečně na Oscara, napětí je někdy fakt drásavé a celá linka o kosmonautice a vesmíru je vážně maximálně obdivuhodná. Jenže pak je tu linka rodinná, spousta zbytečných dialogů a hlavně stále detailní, často i roztřesená kamera, která působí spíše televizním, než kino dojmem. Ano, tomuto filmu by spíše slušelo, kdyby s ním přišel Netflix, než studio distribuující filmy po kinech. Proto nedoporučuji jej vidět na velkém plátně, ale počkat si na něj až v TV, protože velké plátno je zde dle mého fakt zbytečné. Je to opět snaha táhnout na oscarovku, ale se vším negativním co k tomu patří. S patosem, zdlouhavostí a - bohužel - i častou nudou. Sám jsem během těch 141 minut několikrát usínal, což se mi nestává moc často. Palec nahoru tomu tedy nedávám, ale tři hvězdy ano, přece jen jde o kvalitní filmařské řemeslo. Alespoň v té vesmírné části. 70%

Konečně film, který zobrazuje nesrpavedlnost světa, která existuje (zrovna tam kde spravedlnost má být) a přetavuje ji v řádnou a excelentně provedenou pomstu, za kterou zaplatí všichni zúčastnění a rozeseje mnohonásobně tolik bolesti, než kolik původní nespravedlnost způsobila. Přesně po takto dramaturgicky vystavěném snímku jsem toužil. A zde jsem se ho konečně dočkal. Ano, je to občas vystavené na zajímavých logičnostech, ale vše do sebe zapadá jako skládačka do Puzzlí. Jen mě trochu mrzí ten až příliš hollywodsky patetický konec. Toužil jsem po něčem originálnějším. Ale to je již jen můj boj a i přes tuto a pár dalších maličkostí tvůrcům tleskám. 80%

Nechápu tak nízké hodnocení. Já, mé druhé já a Irena je skvělou Rkovou komedií s excelujícím fyzickým hereckým výkonem Jima Carreyho. Celé je to přitom tak úmyslně a okatě přepálené, že to nejde brát jako negativum. Filmaři věděli, že jde o pitomý, nelogický příběh (celá linka černých bratrů) a tak toho využili a začali si střílet jak sami ze sebe, tak i z různých klišé scén (sebrání pachateli zbraně), které občas vypointovali nečekaným směrem. A já si to vše excelentně užíval. Prostě pod čtyři slunce nemohu jít a rád si to kdykoli zopakuji. 80%

Skutečný příběh: To se jedna izraelská univerzita rozhodla zafinancovat u nás film o hrdinovi českého původu, který pomohl 200 000 židům přejít přes naše území v éře třetí republiky (1945-1948), díky čemuž později získal od dané univerzity doktorát. Film měl být drahý a oslavný. Jenže jakmile začala preprodukce, na jejich milovanou osobu Zdeňka Tomana se začala nanášet špína. A ne ledajaká. Osobnost co aktivně pomáhala komunistům k moci a shání pro ně peníze. A nejen pro ně, ale i pro sebe. A pomoc židů vůbec nebyla pomoc, ale obchod s jasně danou částkou na každou hlavu. Univerzita okamžitě jakékoli práce na filmu přerušila a materiál se poté dostal do rukou Ondřeje Trojana. A musím nyní po kinu přiznat, že jde o jeden z nejzajímavějších snímků, který komplexně mapuje období třetí republiky (mimochodem velice věrný skutečnosti). Pokud se trochu v postavách té doby vyznáte, tím lépe pro vás, protože je zde velice jednoduché mít ve všech těch desítek charakterů guláš. Ale ač je film zdlouhavý, jde o kvalitní filmařinu se skvělými herci, která si kino zaslouží a doufám, že i nějakou cenu. Takže jí minimálně pozornost věnujte, pokud máte rádi poválečnou historii. 75%

Ano, je to celé nelogické až běda. Postavy nejsou nikterak zajímavé a efekty přinejlepším průměrné. Nicméně je to tak velký bizár a hrátky s realitou jsou natolik zajímavé, že jsem se u toho nenudil a sledoval tu přehlídku scenáristických podivností až do úplného konce. Škoda, že nebylo lepšího scénáře, z tématiky alternativních realit šlo totiž vytěžit daleko více než jen podprůměrný Sunshine. Přesto ale velice opatrný palec nahoru. 60%

Krásný portrét o jednom z největších komiků a herců barevného filmu. K tématu zesnulého Robina Williamse se zde přistupuje skutečně citlivě. A rozebírá se maximum o jeho životě, práci i soukromí. Tedy utvoříte si zde velice komplexní pohled na život tak jedinečné osobnosti, jakou Robin Williams bezesporu byl. A též pochopíte i důvody jeho posledního životního rozhodnutí, které nejen pro mě, ale i pro všechny ostatní bylo jedno z největších a nejhorších překvapení, které mi kulturní svět připravil. 80%