D.Moore

Velmi dobré romantické dobrodružství z Divokého západu, v němž desperát s ušlechtilými úmysly najde nejen Lásku (to velké L je kvůli nádherné Bessie Love), ale také odhalí vlastní minulost. Postava Douglase Fairbankse je tak trochu westernový Robin Hood, nesmírný sympaťák, který se nepředvádí a kterému není problém držet palce, a ve filmu jsou i docela slušné přestřelky a povedené akční finále. Restaurovaná verze z roku 2014 určitě stojí za vidění.

I když je první film lepší, potěšilo mě, že tohle pokračování není (nebo tak nepůsobí) šité horkou jehlou, ale tvůrci si na něm dali opravdu záležet. Jen žánrově už to myslím není horor, ale spíš temnější dobrodružný film. Velkým plus je Vincent Price, který nemá problém předvést postupující šílenství pouze pomocí hlasu, a opět skvělé jsou triky.

Zámožný Douglas Fairbanks se nechává zaměstnat coby vyhazovač v gangsterské tančírně a má k tomu ten nejrozkošnější důvod na světě jménem Bessie Love. Film rozhodně nepřekvapí zápletkou, ale dívá se na něj stejně lehce, jak lehce předvádí Fairbanks svá atletická čísla.

Fantastický film, který se fantastickým stane až v závěru, kdy dostane smysl vše včetně těch úžasně pokřivených dekorací. Restaurovaná delší verze je požitek a rozhodně jsem ji neviděl naposledy - naopak si myslím, že teprve až film uvidím podruhé, uvidím ho se vším všudy.

Po Parazitovi jsem čekal leccos, ale stejně mě nenapadlo, jak moc skvělá může být kombinace monstrfilmu, který na nic nečeká (ten masakr!), satiry, která umí kousnout stejně jako zmutovaná obří ryba, působivého dramatu, černé komedie i nefalšovaného hororu. Je to zábavný, ale hlavně mazaný film. Každou chvíli zábavný i mazaný trochu jiným způsobem.

Srovnání s Armageddonem nejsou fér, je to jako kdyby se impresionista a realista dívali na stejnou rozkvetlou jarní louku a každý ji namaloval po svém. Někoho pak osloví ten obraz, někoho ten druhý, a je to v pořádku. Drtivý dopad jde na konec světa jinak - realističtěji, dramatičtěji, lidštěji. Ne tak zábavně, ale rozhodně ne nudně. Vlastně pokud mě nějaká část filmu nechávala poměrně chladným, byla to mise raketoplánu, jehož posádka se chystá kometu navrtat a odpálit - zatímco v Armageddonu jde o hlavní zápletku, tady je to takřka nedůležitá podzápletka (zajímavá hlavně díky Robertu Duvallovi) a to nejdůležitější se děje na Zemi, kde Morgan Freeman hraje jako o život, Téa Leoni se smiřuje s rodiči, Elijah Wood zachraňuje svoji rodinu i rodinu své dívky.... A zní k tomu velmi poslouchatelný James Horner. Čtyři hvězdičky a kousek páté.

Seriál se mi velmi líbil a moji oblíbenou komiksovou předlohu jsem poznával od začátku do konce – Zámkovi (tedy až na Rendella) jako by se zhmotnili přímo ze stránek a jsou takoví, jací mají být. Především tedy Bóďa, kterého nemůžete nemilovat, když řádí v chodbách a pokojích Klíčova a nadšeně objevuje jedno tajemství za druhým. Skvělá je i tajemná atmosféra, tak trochu připomínající Stranger Things, za niž Zámek a klíč vděčí i výpravě, režii a super soundtracku (ať už vyjde!), a líbilo se mi postupné odhalování rodinné minulosti. Proč tedy jen čtyři hvězdičky? Kvůli uspěchanosti posledních epizod, které najednou a zbytečně začaly řešit věci, o nichž do té doby takřka nebyla zmínka. A to jen pro "velké finále". Především Korunu stínů nebylo třeba vytahovat se vším všudy a mohla zůstat schována až do druhé řady. Ne snad, že by bitva se stíny nebyla povedená, ale v seriálu jsem do té doby viděl spoustu mnohem působivějších scén a ani se v nich nemuselo bojovat - třeba Bóďovo poletování nebo Ninu se skříní a popelem. Méně je někdy více (a lépe).

Stačí mi vidět, že do kin přichází nový film Petra Zelenky, víc neřeším a vím, že na něj jdu. Maximálně jednu upoutávku si dovolím, ale víc už ne, nečtu rozhovory, nic si nezjišťuji, chci být překvapený.... A pak taky pokaždé překvapený jsem. Modelář je další důkaz toho, jak skvělý tvůrce světového formátu Petr Zelenka je. Vezme téma, které se ho silně dotýká, promíchá realitu s důmyslnou fikcí a stvoří svět, do něhož diváka doslova vtáhne a pak ho v něm nechá se dívat a dělat si názor. Modelář je přesně takový - uvěřitelný a přitom překvapivý. Český film, ale se světovým rozhledem i přesahem, který se toho prostě nebojí. Petr Zelenka nedělá kompromisy a točí tak, jak točit chce, a jsou-li diváci na stejné vlně, užijí si se vším všudy tenhle pochmurný, ošklivý příběh o tom, že když o něco jde, má člověk vlastně jen dvě volby (což v komentáři krásně vystihla Lenka.Vílka). Ten příběh je stejně smrtelně vážný, jako je absurdní, je stejně bezútěšný, jako je plný naděje, je v něm stejně vykřičníků, kolik v něm je otazníků. V kině mi bylo líto diváků, kteří se bavili tím, že "Mádl divně mluví" a "Hádek je divnej", chytali se každého náznaku vtipu (ve skutečnosti pěkně cynického úšklebku), aby se mohli konečně zase zasmát, a při závěrečných titulcích odcházeli a kroutili hlavami. Škoda. Ve filmu se řeší mimo jiné to, že české soudy se nemohou zabývat světovým problémem, protože do toho ještě nedorostly. A s Modelářem je to úplně stejně - nedorostlé diváky neosloví. Škoda a zároveň dobře jim tak.

Krásný film, doopravdy krásný. Je v něm tolik momentů, které by jiní tvůrci v jiných filmech použili k tomu, aby se mě snažili přinejmenším dojmout nebo naprosto odrovnat, ale Greta Gerwig to nemá zapotřebí. Vše, co na mě v příběhu Marchových mělo působit, na mě působilo, a přitom jsem měl pořád ten spokojený pocit. Nebylo to přehnaně melancholické, nebylo to extra smutné, nebylo to tragické. Bylo to prostě krásné. Co se týče obsazení, Saoirse Ronan mu podle očekávání naprosto kraluje a je opět úžasná v každé minutě, ovšem překvapila mě Emma Watson, která na mě udělala opravdový dojem snad poprvé od Harryho Pottera.

Dva vojáci se proplétají zmateným labyrintem zákopů, vystrkují hlavu a vydávají se mrtvou krajinou kamsi... A já je jenom nesleduji, kdepak, já jdu s nimi, přesně takový mám pocit, když se přistihnu, jak se v sedadle instinktivně krčím a jak se snažím vidět víc než kolik mi film právě ukazuje. Protože jsem si takřka jistý, že tam za tím horizontem něco nebo někdo číhá, a mám strach. Takže i když bych na 1917 mohl najít nějakou mušku, ten zážitek, který mi pánové Mendes, Deakins a Newman zprostředkovali, ten zážitek je nade vše. Zpracování filmu bere dech (spíše než Zachraňte vojína Ryana se mi vybavovalo Gallipoli) a velký podíl na tom mají i herci a jejich nesmírně autentické emoce a vyděšené tváře. Po Dunkerku další válečný snímek s klasicky pojatou zápletkou a originálním zpracováním, ze kterého se podle mě rychle stane klasika.