D.Moore

Více než fajn střelený animák, který do toho opravdu šlape od začátku do konce, ale zároveň diváka neutahá. Titulní hrdina je sympaťák, nicméně tu opravdovou zábavu obstarávají satyr s hlasem Dannyho DeVita, Hádes James Woods a Meg(ara) - kreslená, avšak sexy na 200 procent. V neposlední řadě se do toho tentokrát gospelově opřel Alan Menken a především písně můz, které celý příběh vyprávějí, jsou opravdová slast pro ucho.

Pět hvězdiček bez zaváhání, tenhle seriál je skvělý úplně stejně jako jeho starší filmový jmenovec, kterého dokonce díky něčemu překonává. Díky čemu? Díky energetickému upírovi Colinovi, to je snad jasné!

Perfektní herecké výkony v čele s Evou Očenášovou, Vladimírem Rážem (který je tu tak věrohodný, že by potřeboval pár facek) a Martinem Růžkem, to vše v Aškenazyho propracovaném scénáři, v němž mi trochu přebývala jen romance s pilotem, a ve zručné režii Jána Kadára a Elmara Klose. Hudba Zdeňka Lišky, debutujícího v celovečerním filmu, je už už tady prostě úžasná a například když ve scéně v kostele rozburácí varhany, je to drama více než stoprocentní.

Ještě horší než minule. Humor stále na jedno brdo "postavy versus hráči", akce nudná a nenápaditá, a když se začne dít něco o trochu vážnějšího, je to už vyloženě jako parodie. Škoda dalších slov.

Nebylo to úplně špatné, ale mám pocit, že Alexandre Aja neumí natočit napínavou scénu a jde mu hlavně o krev. Škoda, protože kdybych se o hlavní hrdiny bál alespoň o trochu více než o jejich psa, bylo by to určitě lepší.

Rue a Jules jsou jedny z nejlepších seriálových postav, jaké jsem kdy viděl. Skvěle napsané, skvěle zahrané, tak autentické a sympatické, že mě jejich příběh prostě přilepil k obrazovce, měl jsem s nimi radost a bál jsem se o ně... Navzdory tomu, že se to vše odehrávalo v naprosto jiném světě, než který já obývám. Ale mazaný je celý seriál, který diváka na jednu stranu jakoby zahlcuje traumaty, nahotou a drsností, ale na druhou stranu ukazuje, že nic z toho není jen pro efekt, není to žádná povinně zahrnutá škatulka teenagerského žánru, protože všechno má smysl a především také nějakou, v minulosti skrytou příčinu. Jedním z největších trumfů Euforie je to, jak zachází s transgender postavou, na kterou vlastně absolutně neupozorňuje a kterou nechává prostě žít, smát se, milovat.... To se mi zdálo přímo krásné. Nerad bych ale zapomněl na to, jak seriál vypadá, protože je plný krásných záběrů a má skvělou hudbu. Ze všech epizod kvalitativně vyčnívá čtvrtá, nesmírně hravě natočená a odehrávající se během pouti, kde se stane spousta důležitých věcí, stoprocentně napínavých i cynicky vtipných. Podobný spád měla ještě epizoda č. 6 na halloweenském večírku. Těším se na druhou řadu!______Druhá řada je ještě lepší než první! Vyniká z ní obzvlášť pátá epizoda, která patří k tomu nejsugestivnějšímu, co jsem v poslední době viděl, nicméně to, co se děje v ostatních, také rozhodně není žádný seriálový standard. Líbí se mi, jak se postavy vyvíjejí, ačkoliv tedy není vždy (respektive skoro nikdy) úplně radost to sledovat, nicméně tu dusnou atmosféru dokáže Sam Levinson několikrát shodit nečekanou černohumornou situací, a za to jsem mu pokaždé děkoval. Jsem rád, že druhá řada neskončila takovým otazníkem jako ta první, ale neznamená to, že bych třetí nechtěl vidět hned.

Víte, jak v Katakombách s Vlastou Burianem tu skvělou komedii naštěstí jen tu a tam naruší nezajímavá "Kdo si koho vezme" romantická zápletka? Tak v Komediantské princezně je to přesně naopak. Je to vcelku nezajímavý romantický film, dokonce několikanásobně, a jen tu a tam tu limonádu naředí více či méně povedený vtip. Beru ho hlavně jako dílek do krásné skládačky jménem Lída Baarová, která tu ovšem také nedostala příliš šancí něco předvést.

"Pojďte radši mluvit o ženskejch." - "No, a, smrt není ženská?" Debut Jaroslava Papouška jsem dodnes neviděl a musím říct, že je stejně skvělý jako (první dva) filmy o Homolkových, ačkoliv na rozdíl od nich nejde o klasický příběh, nýbrž spíš o "mozaiku na téma věk". Je to moudré zamyšlení stejně jako k popukání suchá komedie - přehlídka neskutečných point, v níž si snad každá postava potřebuje něco dokázat, ale málokterá to má zapotřebí. Scénář a s ním i divák se chvíli posmívá penzistům, kteří se jako malí kluci předhánějí, kdo bude stát modelem, a za chvíli mu je vtipně - trapno z toho, když uhlíři začnou všeználkovsky kritizovat sochy, které "potřebují vypracovat". Nakonec je vždycky nejlíp u piva.

Úvod mě docela navnadil - Lovecraftův citát jako motto, pak scéna exorcismu málem jako z Vymítače ďábla, dál Necronomicon a Cthulhu... No ale potom se to zvrtlo. Strašlivě špatně zvrtlo. Napřed do nechtěné parodie a v závěru prostě a jednoduše do pitomého blábolu. Škoda.

Čistě objektivně je to možná slabší film Karla Zemana. Dějově možná trochu vázne. Možná není tak zajímavý. Chvályhodnou protiválečnou myšlenku možná utápí ve zmateném poskakování odtud tam a zase zpět. A Emil Horváth ml. možná vděčí za charizma hlavně dabingu Jana Třísky, protože jinak je docela dřevo. Možná, možná, možná. Co je to ale všechno platné, když je Na kometě pořád tak krásný film a stoprocentní zasněná, až dojemná fantazie.