D.Moore

Ty záběry jsou.. Úžasné... Dechberoucí... A když letci hovoří o tom, jak krásný byl pohled na kondenzační stopy za jejich bombardéry, věříte jim navzdory tomu, že víte, kam letadla právě míří, co tam hrozí jejich posádkám a co napáchají tuny pum, které vezou. Je to rozhodně působivé. Škoda, že dokument je takový, řekněme, rozházený, neuspořádaný. V jednu chvíli kapitola o startu obrovského množství letadel, hned potom kapitola o jejich mechanicích, pak jsme zase ve vzduchu, pak jsme zase na zemi, pak zase ve vzduchu... Rozptylovalo mě to.

Když pominu Leslieho Nielsena v Drákulovinách, hrabě asi nikdy nebyl zábavnější. Ne, vážně, já se jeho novou verzí strašně moc bavil a schválně jsem se mezi jednotlivými díly nedíval sem do komentářů, protože mi bylo jasné, že se tady bude hodně nadávat. A taky že ano. Kdekomu hne žlučí to, co scenáristé provedli se Stokerovou předlohou, ale ruku na srdce, stáli jsme vůbec o její bůhvíkolikáté převyprávění? Já tedy ne, už po upoutávce mi bylo líto, že tvůrci Sherlocka nezasadili Drákulu také do současnosti, jenomže stačila první epizoda, aby mi to bylo úplně jedno. Po klasicky pojatém začátku se děj rychle vydává jinými (i když povědomými) cestami a je to víceméně klasický horor s jedním překvapením za druhým. Druhý díl je jako detektivka od Agathy Christie, a když si na konci řeknete, co se asi proboha bude dít v poslední části, přijde další překvapení. Je to odvážné, originální i zábavné, celou dobu si to je jisté tím, kam to kráčí... No výborná věc.

Roland Emmerich made in China. Zápletka jako od moderního Julese Verna, leckdy příliš okaté, ale pořád působivé digitální triky, katastrofická budoucnost se spoustou pěkných nápadů, jedna scéna vypůjčená z toho filmu, jiná z jiného... A k tomu kvanta hrdinů, z nichž o většinu mi ale tak nějak ani trochu nešlo, což určitě tvůrci nezamýšleli. Ale bavil jsem se.

Děsivě působivé zprostředkování válečných hrůz z pohledu těch, kteří měli štěstí, že o nich mohli vyprávět. Peter Jackson zrestauroval více než sto let staré záběry, aby nás (i díky neméně důležitému zvuku) vzal přímo tam, to vše s komentářem řadových vojáků. Rozhodně nečekejte příval faktických informací, od toho jsou jiné dokumenty, tohle je opravdu o atmosféře, o atmosféře, o atmosféře, protože když jeden z vojáků vypráví, jak musel zastřelit jiného, sevře se hrdlo jemu i nám.

"To kvůli tobě je v tomhle zapadákově takovej bordel???" Tři bratři byli vtipná pohádka, Čerti brko je pohádková komedie. A naprosto výborná! Obsazení snad všech rolí mi udělalo velkou radost, scénář je vtipný a zároveň dává smysl, režie Marka Najbrta má ten správný střelený švih a povedla se i výprava včetně staroškolských triků. Co chvíli jsme se smál a musím uznat, že srovnání se S čerty nejsou žerty si Čertí brko rozhodně právem zaslouží. Hříchu zmar!

Původně jsem chtěl napsat, že film upozorňuje na téma, které pořád tak trochu žije, a že si myslím, že to je dobře. Ale po přečtení řady zdejších nádherně popuzených komentářů jsem o tom přesvědčený. Je třeba připomínat, co bylo, a je třeba se zamýšlet nad tím, jestli už je to opravdu pryč, nebo jestli to tu náhodou není dál, jen v trochu jiné formě. Perfektní obsazení obou hlavních rolí dělá ze Souboje pohlaví navíc velmi zábavnou podívanou.

Zpočátku se mi moc nelíbilo, jak lacině jednostranně scénář vykresluje probrexitové politiky - málem jako pekelníky (chyběly jen rohy) nebo jako mafiány od Scorseseho (chyběly jen italské přízvuky). Ale postupně se toho film zbavil, když se víc a víc soustředil na Cumberbatchova žraloka Cummingse, no a když do hry vstoupil ten - promiňte - hňup Johnson, už mi nějaká jednostrannost vůbec nevadila, naopak. Brexit (film) nabídl řadu důležitých námětů k zamyšlení, otazníků i vykřičníků, a hodně toho říká zdaleka nejen o současné Velké Británie. Konec rozhodně patří k těm nejsmutnějším závěrům filmů, jaké jsem v poslední době viděl.

Neměl jsem ani tušení, jestli tohle sympatické mořské dobrodružství zpracovává skutečnou událost, nebo jestli jde o fantazii scenáristů, a tak mě několikrát velmi příjemně překvapilo a v rámci možností "rodinného katastrofického filmu" tu a tam i napínalo. Samozřejmě, není to žádná Dokonalá bouře, ale i tak se mi zdejší hodnocení zdá nespravedlivě nízké, protože řada scén je opravdu nezapomenutelných - přejíždění a projíždění obrovských vln, kormidlování poloviny rozlomeného tankeru (ten dlouhý záběr s předáváním rozkazu, podpořený Burwellovou hudbou, je super), příjezd do přístavu... Škoda jen, že se více nezapracovalo na lince s Webberovou snoubenkou, která v tom všem byla takřka zbytečná.

Obsah filmu vypadá tak tuctově, nezajímavě, videokazetově... Ale jméno režiséra a scenáristy prakticky zaručuje, že to žádná tuctová, nezajímavá a videokazetová podívaná nebude. A také není. Je to silný, temný a velmi brutální příběh o tom, jak ke všemu odhodlaný člověk vzal spravedlnost do spoutaných rukou, a Vince Vaughn je v hlavní roli naprosto skvělý. Obzvlášť díky tomu, že není jen osvalený bijec, ale také dobrý herec, na mě Blok 99 tak zapůsobil. Vaughnovu postavu jsem neměl problém pochopit, jeho motivace byla jasná a velmi se mi líbilo, jak na nic nečeká a hned koná, dělá naprosto strašlivé věci, před kterými jsem nejednou uhnul pohledem, ale dělá je proto, že nemá čas vymýšlet nic jiného a pravděpodobně ho to také zrovna dvakrát netěší. Že film trval přes dvě hodiny, by mě vůbec nenapadlo.

Docela sympatická pohádka - hlavně tím, že očividně neměla větší ambice než pobavit přejedené nebo právě se přejídající diváky. Je to takový standard Karla Janáka s některými sympatickými a některými otravnými herci, s několika dobrými vtipy a se stejným počtem vtipů nevtipných, které poněkud otravná a neustále znějící "komická" hudba dobrými neudělá. Eva Josefíková a Matouš Ruml jsou nicméně fajn (ač mám pocit, že jsem je v pohádkách viděl asi stokrát), Jakub Prachař je otřesný... A Marek Eben se při natáčení asi docela dobře bavil. Rád bych ho viděl hrát ve více filmech a ještě raději bych byl, kdyby si někdy svlékl ten slušňácký kabát (sedí mu, ano, ale věřím, že by bez něj dovedl překvapit).