D.Moore

Jedna opravdu dobrá scéna tam je - ta, která začíná smlouváním v krámku a končí jeho demolicí. Jinak docela bída. Nebýt občasných epizod typu rozjímání na dně bazénu, dal bych ještě o hvězdu méně. Od filmu o scenáristovi komedií, který má komedií být, jsem totž čekal více. Obzvlášť když hlavní roli hraje Pierre Richard. Alespoň že Vladimir Cosma nezklamal.

Rád bych vám přiblížil, jak moc je tahle "hudební komedie" divná. Představte si oholeného mutujícího medvěda nabarveného nafialovo, který zároveň poslouchá walkman čenichem, brčkem pije tvrdý chleba, v záblescích stroboskopu balancuje na jednokolce a snaží se navléct do smokingu po babičce. Tak tenhle medvěd si pustí televizi, v níž právě dávají Báječné ženy na létajících strojích, zakroutí hlavou a řekne: "To je ale divné!"

K problému z předchozího recitálu, tedy k onomu neotvírání úst, se tady přidal další - bezradné "čarování" rukama, které působí hrozně nacvičeně a strojeně. To Marta Kubišová přece dělat nemusela, její největší síla vždycky byla, je a bude ve dvou věcech - v hlasu a v tom dokonale hlubokém pohledu. Kdyby jen zpívala a dívala se přitom do kamery tak jako v Hey, Jude, neměl bych snad žádnou výhradu. Za vrchol tohoto medailonu považuji nápaditý klip Ring-O-Ding.

Potíž je, že až na závěrečnou Lampu (a dejme tomu ještě Na co tě mám) Martě Kubišové nevěříte, že zpívá, jak málo při playbacku otevírá ústa. Jinak jsou všechny klipy poměrně působivě natočeny. S takovým recitálem Hany Hegerové Co nikdy nepochopím... se ale Náhrdelník melancholie rozhodně srovnat nedá.

Tak se mi zdá, že Sacha Baron Cohen úspěch Borata jen tak nenapodobí. S Brünem se mu to nepodařilo a tentokrát se vzdal dokumentární formy, zkusil opravdový film s opravdovým dějem... A ačkoliv to dopadlo lépe, často je to i takové rozporuplné. Spousta situací k popukání, ale také hodně zbytečných (a opakovaných) vtipů v uvozovkách, plus dost ledabyle odbytý závěr, který se podle mě jen naoko tváří, že si z podobných klišé střílí. Tři a půl.

Propaganda, nicméně poslední misi Memphiské krásky ukazuje na rozdíl od filmu z roku 1990 takovou, jaká doopravdy byla, a je plná unikátních záběrů.

Memphiská kráska je perfektní ukázkou toho, jak lze v rámci zvýšení atraktivity zmršit skutečné události fikcí. Nicméně filmu nelze upřít solidní trikovou stránku (rád bych viděl dokument o jeho natáčení), působivé vzdušné souboje, několik sympatických herců a dobrou Fentonovu hudbu. Kdo skutečný příběh nezná, bude se nejspíš bavit víc než já.

Kouzelná parodie na kasařské filmy, která by však z mého pohledu byla ještě lepší, kdyby hlasy Petra Nárožného, Luďka Soboty a Josefa Dvořáka nebyly nijak upraveny.

Výborná komiksová předloha, která se co do děje může měřit s nejlepšími příběhy (třeba) Barbara Conana, dostala pořádnou ránu. Stala se z ní dosti volně zadaptovaná prostinká mlátička, místy doslova ubíjející... A navíc dost škaredě animovaná. Komiks je vynikající fantasy, tohle ovšem bylo jen o neustálých ranách a dialozích k smíchu.

Vtipná miniaturka, která možná nepatří k tomu nejlepšímu, co Zdeněk Svěrák napsal a Ladislav Smoljak natočil, ale ostudu nedělá ani jednomu z nich. Nejvíc se mi líbila scéna, při níž lékař vyprávěl o operacích životně důležitých orgánů, zatímco venku před hospodou venkovští chlápci "operovali" motor jeho vozu. "Kočičky? Dyť je to... chlupatý."