Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (4 471)

plakát

Shenandoah (1965) 

Kdo by to byl řekl, že se v tak klasicky pojatém westernu bude zároveň skrývat tak silná protiválečná myšlenka a taková porce humoru, že? Vynikající James Stewart (tentokrát navíc podpořený Brzobohatého dabingem), nezapomenutelné scény s vlakem i krávou, nad hroby pronášený monolog, který bere dech a žene slzy do očí. Kdepak, tohle není žádný laciný proamerický doják, který během let vyčpěl. To tedy ani náhodou.

plakát

Doodlebug (1997) 

Podivná anekdota... Ale podivná tím dobrým způsobem.

plakát

Scaramouche (1963) 

Klasická dobrodružně romantická podívaná, která rozhodně neurazí. Chlubit se může perfektními kostýmy a výpravou vůbec, velmi krásnými ženami, sympatickým hrdinou a záporákem, jenž vypadá jako Radoslav Brzobohatý (takže je charismatický až běda). Dále samozřejmě dojde na převleky, záměny, všemožné skotačení... Humor mi bohužel nijak humorný nepřišel a nejvíce ze všeho se mi líbil závěrečný šermířský souboj, který šel doslova a do písmene až na krev.

plakát

Někdo to rád horké (1959) 

Mé třetí filmové setkání s Billym Wilderem se bohužel protlo s mým dalším filmovým setkáním s Marilyn Monroe, kterou nejspíš nikdy nebudu mít doopravdy rád. Kromě toho, že se mi nelíbí, na mě vždycky navíc působila hrozně jednoduše... A tentokrát to díky té roli naivní nanynky bylo snad vůbec nejhorší. Ach, ach, takhle pokazit komedii, která od počáteční razie vypadala tak slibně, to se musí vidět. Jack Lemmon s Tonym Curtisem dobří, ale jakmile se začal druhý jmenovaný sbližovat s "božskou" MM, šly žerty stranou a já se skoro neměl čemu smát. Tři a půl.

plakát

Vůně benzínu (1963) 

Skrytá satirická kamera v podání Jaroslava Štercla převlečeného za pumpaře, to je opravdu něco, o čem jsem dodnes neměl nejmenší ponětí. Velká část řidičů či jejich manželek sice Štercla poznala hned ("Nenech se od něho balamutit, vždyť je to Štercl!"), ale to mu nijak nebránilo v třeskutě vtipných průpovídkách - spíš naopak ho tím lidé vybídli, aby ještě přitlačil na pilu. A tak Štercl například obrovský bagr komentuje slovy "Todle by byl satirickej prostředek, páč to když někde rejpne, to už je někde znát...", řidiče nesmírně naloženého nebo spíše obloženého vozu se ptá: "To je na letní byt, nebo evakuujete? Já myslel, že jste na útěku před zuřící Milešovkou..." a podobně.

plakát

Vicky Cristina Barcelona (2008) 

Woody Allen utkal další pavučinu vztahů, v níž mu opět uvízla úctyhodná řada sympatických herců a hereček. A zase je to moc fajn sledování, k němuž tentokrát přispívá i (na Allenovy poměry) exotické prostředí. Vicky Cristina Barcelona má od začátku takový velmi zvláštní spád, který snad ani není spádem. Příběh si spíš jen tak plyne slunným Španělskem a čeká, čeká a čeká... Než režisér a scenárista do děje přimíchá postavu vynikající Penélope Cruz a z poklidné vyhlídkové jízdy krajinou se díky jejímu temperamentu stane pořádné rallye. Čtyři a kousek dávám hlavně za ni.

plakát

O lidech před pultem a za ním III. (1958) 

Do třetice všeho nekalého, tentokrát o vychytralých uhlířích, ovocnářích a čísnících. A Miloš Kopecký září a září... I na tak malém prostoru. Pravidlo, že člověk by se měl bránit a neměl by si nechat všechno líbit, by se mělo lidem připomínat stále. Bohužel dnes ho vštěpují arogantní televizní a internetové pořady, v nichž o humor či alespoň nadsázku nezavadíte.

plakát

O lidech před pultem a za ním II. (1958) 

"A tak si paní Zázvorková vybrala na kravatu." Perfektní komika v podání Miloše Kopeckého dělá z druhé části (či podle titulků II. epochy) Lidí před pultem a za ním více než dobrý zážitek. A když Kopeckému scénář, jenž tentokrát rýpe spíše do zákazníků, přihraje partnerky Jiřinu Bohdalovou a Stellu Zázvorkovou, nemám důvod dát méně než čtyři hvězdičky. Závěr s invalidním vozíkem a vyšinutým prodavačem, který chce kousnout novou ošetřovatelku, byl snad ze všeho nejlepší.

plakát

O lidech před pultem a za ním I. (1958) 

Satirická osmiminutovka, o níž bych rád napsal, že je příjemná, ale to by nesměla být i po téměř šedesáti letech tak aktuální. Dnes se v obchodech šidí jinak, ale šidí se dál, a pokud si člověk nedá pozor... No, však to znáte. Co se týče scénáře Petra Schulhoffa, oceňuji jeho nápad využít i na jinou nehezkou lidskou vlastnost - na závist. Divákovi zhruba říká: "Závidíte-li někomu nového spartaka, dost možná si ho koupil proto, že vás okradl." A pokud jde o Miloše Kopeckého, ten je excelentní ve všech minirolích - obzvlášť kapsář z úvodu se mu povedl.

plakát

Miláček (1972) (TV film) 

Taková přirovnání sice nepoužívám často, ale tohle zkrátka a dobře je životní role Waldemara Matušky. Ať si myslí kdo chce, co chce, Matuška v Miláčkovi předvádí perfektní herectví, když Duroyovi propůjčuje širokou škálu výrazů a jedním pohledem nebo změnou polohy hlasu dokáže vyvolat tolik uvěřitelných emocí. Prostě nemáte problém mu věřit, že svede jakoukoliv sukni, kterou se mu svést zachce (u mě vede scéna v kostele). Nehraje přitom žádného vyloženě záporného poživačného samce, který by ženy jen využíval a vzápětí odhazoval, ale spíše tragicky romantického hrdinu, jenž prostě chce stále víc a víc. Dvouhodinová stopáž není vůbec na překážku, celé je to totiž plné po hudební i textové stránce naprosto skvělých písní a také veršovaných dialogů, které nejsou recitovány, ale plynou zcela přirozeně. Matuškovy partnerky taktéž perfektní (jeho duety s Naďou Urbánkovou a Miluškou Voborníkovou by měly být známější), mužskému osazenstvu pak samozřejmě vévodí Miloš Kopecký. Scéna je většinou úsporná, ale působivá, kostýmy překrásné a Roháčova režie (místy připomínající výpravnější klipy z Návštěvního dne) dokáže všechno využít.___P.S. O tom, jak se mi Miláček líbí, svědčí i fakt, že jedinou výtku nemám ani k Haně Zagorové.