D.Moore

Velmi kvalitní podívaná s ledovým pohledem Gregoryho Pecka v hlavní i vedlejší roli. Myšlenka filmu chvályhodná (kolikrát mě při sledování jiných westernů napadlo, že to mohlo být třeba takhle) a závěr mrazivý. Ještě by to bývalo chtělo výraznější hudbu a o trochu sugestivnější režii.___P.S. Televizní ořez (projeví se opět až po titulcích) je peklo. Peklo!

Joe Dante má rad áčkové i béčkové horory a já mám rád Joa Danteho. Tentokrát mi ovšem oproti jeho ostatním počinům chyběla velmi důležitá složka - humor. Ano, takhle navážno to prostě není ono a děj si čas od času o nějaké to odlehčení přímo říká. Teď samozřejmě nemám na mysli výtečný úvod, který má atmosféru jako od Briana de Palmy, ale většinu z toho, co se pak stane v Kolonii. Úplný závěr, v němž se humoru konečně dočkáme, to jasně ukazuje. Měli jsme se víc smát, pak bychom se možná i víc báli.

I nájemný vrah má jen jedny nervy. A pokud mu je neustále drásá někdo jako deprimovaný obchodník s košilemi, je zaděláno na malér a v tomto případě naštěstí také na výbornou komedii. Lino Ventura je ohromný, dokáže rozesmát jediným upřeným pohledem, a pokud mi Jacques Brel během filmu lezl na nervy, bral jsem to jako záměr, který Francisi Veberovi vyšel - ne jako minus. Nepopírám ale, že filmu nejspíš dávku působivosti přidává skvostný československý dabing s Martinem Růžkem a Eduardem Cupákem.

Tanečních čísel bylo na můj vkus příliš a jediné opravdu dobré (ba přímo skvělé) doprovázelo píseň I Like Chinese. Jinak si myslím, že tanečníci Pythonům celou tu pravděpodobněrozlučkovou show jen narušovali (a bohužel ne tím vtipně anarchistickým způsobem). Show to však byla velká a dobrá. Já jsem na rozdíl od jiných zklamaných nečekal lavinu nových skečů, ale těšil se právě na ty prověřené a byl zvědavý, co s nimi pánové provedou (případně co skeče provedou s pány). Dočkal jsem se spousty výborných momentů, Pythoni do sebe navíc roztomile rýpali (Palin a Idle do Cleesových rozvodů, Cleese a Jones do Palinových cestopisů..) a ve scéně s papouškem se pustili i do kritiků. Pokud se mi něco líbilo méně než moc, byli to asi jen Brucové, kterým nějak chyběla šťáva. A doopravdy mě zamrzela neúčast jedné zásadní postavy - rytíře s oškubaným kuřetem. Čtyři a kousek. Snad vyjde DVD.

Traband je zkrátka nejsympatičtější současná česká kapela, a to mi nikdo nevymluví.

Neskutečná šmíra, už dlouho jsem neviděl film, který by byl ve všech ohledech tak hrozně blbý. I toho komentáře je škoda.

Pohříchu krátký dokument, spíš takový medailonek. Jedna z legend naší filmové hudby by si určitě zasloužila větší pozornost, ale musíme být rádi, že filmaři Jiřího Šusta vůbec zastihli. O rok později už by se jim to nepodařilo.

Velmi milý film. Není dokonalý a atmosférou podobné Purpurové růži z Káhiry se rovnat nemůže, ale sledoval jsem ho hodinu a půl s permanentním úsměvem, a to je třeba ocenit. Woody Allen ve scénáři jako by spojil kouzlo dvou svých krátkých povídek - Vzpomínek na dvacátá léta, v nichž líčí, co zažil s Hemmingwayem, Steinovou, Picassem, Toklasovou a dalšími, a excelentní Postavy Kugelmasse, jejíž hlavní hrdina začne díky iluzionistovi zahýbat manželce s paní Bovaryovou. Půlnoc v Paříži je příjemné pokoukání, které sice mohlo být propracovanější (hlavně pokud jde o onu knihu, kterou si Gil koupí a v níž si o sobě čte), jenže jeho myšlenka o touze žití v jiných dobách na úkor přítomnosti a hlavně jeho závěr je tak krásný, že skoro všechny výtky nakonec musely stranou.

Druhá spolupráce Pierra Richarda, Gérarda Depardieu a Francise Vebera není tak ztřeštěná jako mé milované Kopyto, ale naštěstí to neznamená, že by nebyla vtipná. Nebo že by snad nudila. Naopak se mi líbí, jak se Veber rozhodl netěžit z toho, co se mu v Kopytu tak povedlo, ale vydat se téměř úplně jinou cestou... A jak zase uspěl.

Kdo by to byl řekl, že se v tak klasicky pojatém westernu bude zároveň skrývat tak silná protiválečná myšlenka a taková porce humoru, že? Vynikající James Stewart (tentokrát navíc podpořený Brzobohatého dabingem), nezapomenutelné scény s vlakem i krávou, nad hroby pronášený monolog, který bere dech a žene slzy do očí. Kdepak, tohle není žádný laciný proamerický doják, který během let vyčpěl. To tedy ani náhodou.