D.Moore

Je to o lidech. O těch obyčejných, kteří se ocitnou pod tlakem a pak se teprve ukáže, co jsou vlastně zač. Takže samozřejmě nečekejte nic dobrého - tedy kromě strhujících hereckých výkonů a skvěle mrazivého scénáře. Po několika minutách jsem byl přesvědčený, že na takový film dnes nemám náladu a pustím si ho jindy - jenže potomě mě do sebe přímo vtáhl a nedal mi na vybranou. Jakmile začal Rudolf Hrušínský předvádět Vlastimilu Brodskému názorně křížový výslech, nemohl jsem se nedodívat do konce.

Překrásně zfilmovaný Šrámek. Václav Krška uměl jeho lyriku převést na plátno i televizní obrazovku se vším všudy.

Velký fantasy nářez, který artušovskou legendu sice ctí, ale zároveň si s ní dělá naprosto cokoliv, co se mu právě zlíbí. Přidává do ní obludy, Artuše ukazuje jako gangstera z Londýna (totiž z Londinia), díky Ritchieho režii a skvělé Pembertonově hudbě je nesmírně našlapaný a stylový, díky hercům po čertech sympatický... A především je také dost vtipný, což upoutávky bohužel bůhvíproč zamlčely. Neříkejte, že jste od Guye Ritchieho čekali obyčejný film.

Docela sympatická detektivka, ale pamatovat si z ní budu nejspíš jen skvělého Miroslava Macháčka.

Povedlo se. Pravda, jakmile se postava Kurta Russella představí, přijdou alespoň trochu znalí diváci o jedno překvapení, ale ne že by to nějak zvlášť vadilo - ono totiž těch překvapení ještě docela dost zbývá. Strážcům Galaxie jde opět hlavně o zábavu, kterou tentokrát míchají s působivými osobními příběhy a během finále i s uvěřitelnými emocemi, a díky tomu má člověk pocit, že se nedívá jen na obyčejnou dvojku, ve které musí být nutně všeho víc, ale prostě na dobrý film. Ačkoliv je to pro někoho možná samozřejmost, vyzdvihl bych kromě scénáře také triky, které opět neuvěřitelně omladily jednoho herce, a opět skvělý výběr písní - na scénu s My Sweet Lord od George Harrisona bych se mohl dívat asi pořád.

Myslím si, že hodinu a půl dlouhému filmu by se podařilo říct totéž, možná i o trochu více, a byl by zábavnější. Tady se v šesti hodinách děj akorát zbytečně rozvařil (ale takový problém mám s většinou seriálů, do nichž se nějakou záhadnou náhodou pustím) a člověk se musel téměř neustále divit tomu, jak jsou některé postavy pitomé.

Bohužel tuhle postavu jsem Benu Affleckovi ani na chvíli nevěřil (no dobrá, v akčních scénách dejme tomu ano, ale o nich to nejspíš být nemělo). Příběh navíc patří k těm, které diváka sice dovedou překvapit, ovšem překvapí ho takovými neuvěřitelnými volovinami, že nad nimi nezbývá než kroutit hlavou.

Téměř nic jsem o tom filmu nevěděl... A téměř ničím mě nepřekvapil. Škoda. Hodina a půl je o tom, jak hraje James McAvoy, nic pořádného se vlastně neděje, a když se pak něco dít začne, je to blbé.

Lidem, kteří Ztracené město Z srovnávají s Indianou Jonesem a o jeho hrdinovi mluví / píší jako o Indyho předchůdci, chybí nejspíš soudnost, přehled nebo obojí a špetka zdravého rozumu k tomu. Mně film, od něhož jsem zprvu popravdě moc nečekal, nakonec připomněl především Lawrence z Arábie, a to v tom nejlepším slova smyslu. Je to podobně působivá dobrodružná podívaná, jaksi staromódně natočená (místy meditativním stylem připomínajícím Terrence Malicka), skvěle napsaná (hledání, nalézání, předsudky...) a také tak zahraná. Obzvlášť mě překvapil Robert Pattinson, kterého jsem dosud viděl jen v malé roli v Harrym Potterovi a který má filmovému světu rozhodně co říct.

První díl rozhodně má své mouchy (první polovina bez napětí, řada nevysvětlených věcí v závěru), ale tento také, a tak jsem si žádného velkého kvalitativního propadu vlastně nevšiml. Snad jen Kreamerův hudební motiv mi trochu chyběl a hlavní záporák mohl být charizmatičtější. Tom Cruise je nicméně stále přesvědčivý, Edward Zwick umí akční i ty ostatní scény a díky tomu se mi kromě noční přestřelky líbilo i závěrečné restaurační rozuzlení.