D.Moore

Potíž je, že až na závěrečnou Lampu (a dejme tomu ještě Na co tě mám) Martě Kubišové nevěříte, že zpívá, jak málo při playbacku otevírá ústa. Jinak jsou všechny klipy poměrně působivě natočeny. S takovým recitálem Hany Hegerové Co nikdy nepochopím... se ale Náhrdelník melancholie rozhodně srovnat nedá.

Tak se mi zdá, že Sacha Baron Cohen úspěch Borata jen tak nenapodobí. S Brünem se mu to nepodařilo a tentokrát se vzdal dokumentární formy, zkusil opravdový film s opravdovým dějem... A ačkoliv to dopadlo lépe, často je to i takové rozporuplné. Spousta situací k popukání, ale také hodně zbytečných (a opakovaných) vtipů v uvozovkách, plus dost ledabyle odbytý závěr, který se podle mě jen naoko tváří, že si z podobných klišé střílí. Tři a půl.

Propaganda, nicméně poslední misi Memphiské krásky ukazuje na rozdíl od filmu z roku 1990 takovou, jaká doopravdy byla, a je plná unikátních záběrů.

Memphiská kráska je perfektní ukázkou toho, jak lze v rámci zvýšení atraktivity zmršit skutečné události fikcí. Nicméně filmu nelze upřít solidní trikovou stránku (rád bych viděl dokument o jeho natáčení), působivé vzdušné souboje, několik sympatických herců a dobrou Fentonovu hudbu. Kdo skutečný příběh nezná, bude se nejspíš bavit víc než já.

Kouzelná parodie na kasařské filmy, která by však z mého pohledu byla ještě lepší, kdyby hlasy Petra Nárožného, Luďka Soboty a Josefa Dvořáka nebyly nijak upraveny.

Výborná komiksová předloha, která se co do děje může měřit s nejlepšími příběhy (třeba) Barbara Conana, dostala pořádnou ránu. Stala se z ní dosti volně zadaptovaná prostinká mlátička, místy doslova ubíjející... A navíc dost škaredě animovaná. Komiks je vynikající fantasy, tohle ovšem bylo jen o neustálých ranách a dialozích k smíchu.

Vtipná miniaturka, která možná nepatří k tomu nejlepšímu, co Zdeněk Svěrák napsal a Ladislav Smoljak natočil, ale ostudu nedělá ani jednomu z nich. Nejvíc se mi líbila scéna, při níž lékař vyprávěl o operacích životně důležitých orgánů, zatímco venku před hospodou venkovští chlápci "operovali" motor jeho vozu. "Kočičky? Dyť je to... chlupatý."

Příjemné podívání s typicky poláčkovskou atmosférou, jenže na konci jsem se sám sebe zeptal: "O čem to vlastně bylo?"

Z Cechu panen Kutnohorských dělá velký zážitek především jedinečný herecký koncert Zdeňka Štěpánka, před jehož Mikulášem Dačickým by zbledl nejeden současný bohém. Zbytek obsazení je ale také senzační (jakmile hrají Theodor Pištěk a Antonie Nedošínská manžele, je o zábavu postaráno, k nim připočtěte třeba nádherně zblblého Františka Smolíka, povětrnou Adinu Mandlovou nebo Jaroslava Vojtu, který nedělá nic jiného, než že pije), k tomu scénář je naštěstí spíše vtipný než satirický, a kostýmy a kulisy vypadají krásně. Nemám problém.

Na poměry Pierra Richarda i Gérarda Ouryho je Útěk poněkud slabší záležitost, která se místy téměř vleče, nicméně dobré až skvělé momenty se v ni jistě najdou. Především tedy jízda na vysunovacím sedadle spolujezdce, kaskadérská záležitost na jedoucím náklaďáku, a pak spousta momentů v posledních dvaceti minutách - třeba když se Pierre Richard prodírá pouličními boji, mimoděk podává dál molotovovy koktejly, brání se kufříkem dlažebním kostkám a podobně.