D.Moore

Tenhle film s doslova a do písmene excelující Ivou Janžurovou je na můj vkus bohužel příliš dlouhý. Příjemně napsaný, jednoduchý scénář kvůli přehnané stopáži totiž obsahuje několik naprosto zbytečných scén (především nudné a natahované nedorozumění v chatě) a chybí mu spád, který má na začátku a na konci. Z herců mi kromě Ivy Janžurové byli nejsympatičtější skvěle civilní Vladimír Brabec a přirozená Zuzana Bydžovská. Radoslav Brzobohatý naopak takovým odpudivým dojmem nepůsobil snad ani v roli čaroděje Mrakomora. Tři a půl.

Kšeftař Miloš Kopecký se snaží vydělat na Františku Filipovském, který na něj ovšem šije boudu také, a jak to celé dopadne, je bohužel jasné asi po deseti minutách. Pointu to nemá, vtipné to také příliš není, ale je to alespoň krátké.

Výtečně napsaná kriminálka odehrávající se v netradičním prostředí. Chodící charizma jménem Vladimír Ráž vyšetřuje vraždu, která se stala v komořanském dole, výborný výkon podává i Michal Pavlata, díky černobílému obrazu a Fišerově hudbě z řady scén až mrazí... A odhalení vraha v závěru je opravdu nečekané a pěkně napínavě podané.__P.S. Nedívejte se do zdejší galerie, která obsahuje spoilerovou fotografii.__P.P.S. A oficiální text distibutora asi raději ignorujte také, protože příslušník VB v přestrojení ve filmu sice opravdu je, ale až do poslední chvíle se neví (čti nemělo by se vědět, ovšem tenhle úmysl tvůrcům tak úplně nevychází), kdo jím je.

Na to, že film vznikl na objednávku, je v něm příjemně málo řečí o komunistech a hrdinných soudruzích vůbec (samozřejmě, že hlavní hrdinové straníci jsou, ale aspoň na to nikdo neupozorňuje - zrovna taky se ve snímku dokonce objeví zmínka o armádě generála Pattona a v závěru všude v ulicích vlají pouze české a žadné rudé vlajky) a nabízí zajímavou dramatickou záplatku s jako vždy sympatickým Františkem Němcem a mojí oblíbenkyní Janou Gýrovou. Kdyby se filmaři vykašlali na unylé výjevy z bojů na barikádách (což ovšem nemohli) a kdyby se vzdali dějové linky s neustále se přibližujícími ruskými vojáky (což také nemohli) a celý film by se odehrával jen uvnitř gymnázia, bylo by to ještě lepší. Mimochodem za pozornost stojí místy až heroická hudba Petra Hapky, který se do toho hezky opřel.

"Parovozy budou jezdit a rozdrtí svými koly všechnu malichernost a sobeckost vašeho života." Další povedený životopisný snímek s Vladimírem Rážem v hlavní roli. Škoda, že oproti (o pár let později natočenému) Tajemství krve se Posel úsvitu úplně nedistancoval od doby vzniku, a tak film, který má spád, skvělou dobovou atmosféru, výtečnou hudbu a chlubí se senzačními herci a herečkami, tu a tam něco naruší. Především mám na mysli konflikt vrchnost vs. lid, který vyvrcholí povstáním v továrně, a pak do očí bijící (leč naštěstí krátkou) scénu, kdy při zprávě o Napoleonovi utíkajícím z hořící Moskvy začne jakýsi chudák na ulici radostně tančit kozáčka. Přesto čtyři hvězdy.

Miloš Kopecký jako neodolatelně cholerický nelida, který se potýká s nástrahami připravenými důmyslně a vtipně napsaným scénářem, a který během třiaosmdesáti minut tak krásně seřve tolik otrapů, že srdce každého misantropa a vzteklouna prostě musí poskočit.. Film se mi líbil moc, ale uznávám, že s kýmkoliv jiným v hlavní roli by to jistojistě nebylo ono.__P.S. Kdyby Já už budu hodný, dědečku hráli v kině, poslal bych tam povinně všechny, kteří tvrdí, že nemám rád lidi. Sál střední velikosti by snad stačil.

Převod Šmoulů do reálného světa se vcelku vyvedl. Samozřejmě, hlavní malé modré hrdiny bylo bohužel nutné poněkud amerikanizovat, takže tu a tam mluví "cool" a při jedné (dost možná nejhorší) scéně si dokonce zazpívají tak, až to skoro vypadá, že rapují, ale šmoulí duch filmu naštěstí zůstal. Vznikl neškodný mix zábavy pro děti i dospělé, který se může chlubit zejména skvělým Hankem Azariou v roli Gargamela (jeho vynořování z mlhy je k popukání vtipné, gandalfovský útěk z vězení rovněž), kocouřím parťákem Azraelem, u něhož takřka není poznat, kdy je skutečný a kdy animovaný, příjemnou pohádkově-komediální atmosférou, zručnou režií s citem pro vtipy, jejich timing i pro akční scény, a povedenou svěží hudbou pro mě neznámého Heitora Pereiry. Celý film je plný podařených scén a když v závěru dojde na listování "magickou šmoulí knihou", což je vázané vydání původních šmoulích stripů, zavane až nečekaně silný poryv nostalgie a člověk se zkrátka musí usmívat a být spokojený. Dávám tři a půl modré hvězdy.

U všech Šmoulů, to je ale modrá nostalgie! Ovšem chtělo by to původní dabing s Vlastimilem Brodským jako Taťkou Šmoulou a Jiřím Císlerem coby Gargamelem.

To byl zase jednou koncert. Scénář Cesty do Rokycan napsal odborník na vztahy (snad všeho druhu) Miroslav Plzák, a tak se není proč divit, že všechny ty neodolatelné dialogy znějí tak opravdově. Řeší se tady, jestli se pojede do Rokycan, nebo do Sedlčan, jestli se mají manželé rádi rádi, nebo rádi neradi, a celá ta řadu dní trvající hádka Vladimíra Menšíka a Ivy Janžurové ze všeho nejvíc připomíná jakýsi druh zápasu beze zbraní. Paráda.

Když člověk zaslechne přirovnání "klasická detektivka v kulisách českého království", docela ho to navnadí. Jenže nesmí čekat moc. Respektive raději by neměl čekat vůbec nic, protože já se připravoval na průměrnou podívanou a zážitek, jaký mi Jménem krále připravilo, skončil i přesto ještě níže. Především nuda zapracovala. Příběh je tak prostinký, že nemá vůbec co nabídnout, a zachraňovat ho mohou jen herci. Ovšem neděje se ani to. Když i ten Karel Roden mi tady s jeho drsňáckou postavou lezl krkem, co potom všichni ostatní? Bída s nouzí, seriálové herecké výkony, přehrávání, minimum uvěřitelného, maximum otravného. A atmosféra? Ale kdeže. Ano, kamera sice hezká a hudba místy patřičně historická, ale pořád jsem ničemu z toho nevěřil. Jako polehčující okolnost nemůžu brát ani to, že by Jménem krále přinášelo do českého filmu něco nového - bohužel. Jen to ukazuje, že historické filmy jsme uměli (vynikající Královský omyl, Čest a sláva, Údolí včel, Spanilá jízda...), ale už nám nejdou.