Slepejsek

Měl to být takový pohodový výlet na francouzský venkov někam do časů knoflíkových válek nebo Mikulášových patálií... Ne všechno se ale povede, ne všechno vyjde podle turistického katalogu. Stačí, abyste na místo dorazili s jiným sluncem a z kouzelných fotek jsou jenom obrysy. Tento snímek si sice poradil s hudbou i prostředím, ale trochu klopotně se popral s příběhem samotným. Jinými slovy potvrdil, že je-li něco vtipné na papíře, není zároveň zaručeno, že to musí být vtipné i na plátně. RAOUL TABURIN je úsměvný oddychový film. Ale za týden už si na něj nevzpomenete... PS: Co je vlastně vtipného na tom, že opravář kol na něm neumí jezdit?

Malá exkurze do dějin feministického hnutí zachycuje poprask kolem volby Miss World v roce 1970. Přináší několik hodně silných momentů na téma postavení ženy - nejpůsobivější je hádka dcery s matkou ("teď tu bojuješ a přitom jsi vždycky hájila tátu" a "co by s tebou a tvými sestrami bylo, kdybych se chovala jako ty?") a okamžik, kdy dcera sleduje svoji malou (8-iletou?) dceru, jak se zcela proti jejímu přesvědčení maluje a natřásá, aby se zalíbila... Na jednu stranu je dobře, že film se nedívá jen očima aktivistek, ale snaží se hledět i očima missek - i mezi nimi rezonuje doba a různé názory na postavení žen, tady navíc i z pohledu rasového. I tady se bojuje o lepší postavení ženy. Na druhou stranu tato rozdvojenost filmu i škodí (obírá jednotlivé postavy o jejich prostor a chtě nechtě si žádá neustálé skákání z jednoho oka do druhého). Film byl asi zamýšlen jako vzdání pocty všem tehdejším bojovnicím (viz závěrečná rekapitulace osudů). I proto se snaží být věrný spíš historii než myšlenkám. Ty tu předkládá v celé jejich neučesanosti a se všemi nesrovnalostmi (zkoncentrováno do jedné scény to může vypadat třeba takto: když policie zasahuje proti aktivistce za zrovnoprávnění žen, brání se zatýkaná slovy "Takhle zacházíš se ženou?") Divák nechť si přebere a posoudí sám.

Trochu sociálna (těžké živobytí na venkově vs. rozmarný život města), trochu trafiky (ale rozhodně žádný kouřový opar), trochu hubených kulis (jako hodně scvrklá Vídeň), trochu antinacismu (nebo spíš univerzálních sviní a židů), trochu nešťastné lásky (hošíček od jezera a protřelá Češka), trochu Freuda (ale promarněné téma snů)... na výsledek se dobře kouká, ale také stejně snadno protéká mezi prsty...

Nechci nijak shazovat ani zlehčovat téma filmu, ale od dokumentu bych očekával trochu víc serióznosti. Zazní tu informace o celkovém počtu kontaktů (cca 2500). Ve filmu je jich ukázána jen vybraná část (cca dvě desítky). Co ty ostatní? Byly stejné? Všechny ověřené dívkami? Nebo i nějaké neprověřené? Jaký byl klíč k výběru vybraných? Podobně neprofesionálně na mne působí záběry na pohoršený štáb (jakoby nešlo o to problém samotný, ale především o to, jak ho cítí autoři (vrcholem v tomto směru je trapný pokus o lynč na konci filmu). V těchto souvislostech se kdesi vespod nenápadně vtírá i otázka, jestli - stejně jako dívky - není zinscenovaná i druhá strana. Co se týče vlastního tématu: všude se hovoří o sexuálních predátorech. Upřímně řečeno, já žádné predátory neviděl. Naopak. Viděl jsem přehlídku ubožáků a mužských trosek, které nejsou schopny ženu oslovit, natožpak zaujmout a získat, standardní cestou, zaměřují se tedy na holčičky, protože jim to dodává pocit, že budou silnější, že se bude hrát podle jejich not, že tak dosáhnout svého u(spo)kojení. Potvrzuje to většina z nich i v závěrečné pasáži v cukrárně, kdy z očí v oči svým obětem najednou ztrácí veškerou suverenitu a okázalé vystrkování péra se mění na stydlivé mlčení, tiché okřikování a uhýbání před otevřeným pojmenováním věcí i činností. Možná byli i sami zaskočeni tím, že se schůzka v reálu uskutečnila, že došli až tak daleko a byli z toho vystrašenější než jejich oběti. Velkou roli v tom hraje domnělé anonymní prostředí internetu. Člověku jakoby dávalo křídla, zbavovalo ho zábran a uvolňovalo necenzurované pudy a chtíče. A to oboustranně - jak na straně lovců, tak i lovených. Vedle prvoplánově vyvolaných emocí a otázek vůči zdejším "predátorům" se ale objevují i otázky další: 1) Co motivuje 12-tiletou holku k tomu, aby navázala kontakt s cizím 50-tiletým chlapem? Co od toho očekává? Porozumění, že jí rodiče nerozumí? Nebo je to jakési hledání ostruh a zkušeností ve zdánlivě bezpečném anonymním prostředí? 2) Proč takový kontakt neukončí, sotva na ni vykoukne něco jako penis? 3) Proč jsou tak tupé, že ještě dají své intimní fotky? 4) jaká je domácí výchova, že jsou schopné takto fungovat? A k tomu i řada společenských otázek 1) co dělá společnost, aby tyhle nežádoucí styky omezila? 2) proč chybí internetová policie? 3) proč se víc nemluví o dohledatelnosti každého přihlášení na internetu? O falešnosti pocitu anonymity? 4) A konečně: je to problém jen dívek? Nebo i chlapců? V jaké míře, v jaké podobě?

Film postavený hodně na vizuální efekt. Podle ohlasů, které čtu se nejspíš podařilo i mnoho diváků ohromit. A nedivím se - scény mezi zákopy či noční rozbombardované město jsou opravdu silné až dechberoucí. Ale pokud prohlédneme skrz pozlátko (místy možná až nadbytečné - vodopád či sklep s dívkou a dítětem) zůstane film jaksi "mrtvý". Jakoby touha po efektu přidusila obsah natolik, že z něj zbyla jenom vyšumělá limonáda.

Současnou bídu českých komediálních scénářů obešel Petr Zahrádka "počeštěním" francouzské předlohy (film GARDE ALTERNÉE z r.2017 - mimochodem i český plakát je počeštěnou verzí francouzského). Originál bohužel neznám, takže nemohu posuzovat nakolik se počeštění povedlo a nakolik ne. Ať tak či onak, stačí to v každém případě na to, aby měl scénář hlavu a patu. To samo o sobě už film vystřeluje k výšinám. Výchozí situace obecně dobře známá, použitá cesta neortodoxní, výsledkem je celkem inteligentní zábava. Škoda jen pár laciných momentů, které film sráží ("pindíci" a "kašpárkové", homoušské pitvoření či občas přehnané přehrávání Chýlkové). Za zmínku stojí ještě hodně okatá podobnost s jiným českým filmem - MUŽI V NADĚJI, co se týče náhledu na manželskou věrnost mužů a roli žen. V obou to vypadá, jakoby muži byli nezkrotní rozsévači (tady Nový, v MUŽÍCH Polívka) a ženy velkorysé udržovatelky rodinného krbu (tady Janžurová, v MUŽÍCH Stašová). "Kdybych měla nabídnout střídavou péči každé, se kterou mne podvedl, potřebovala bych dispečera!" Mám pocit, že jde o brutální vztahové klišé, které je vytvořené víc fantazií než realitou. Jinak bych dřív nebo později musel dojít k závěru, že tyhle filmové manželky jsou jediné vdané široko daleko anebo je výskyt takové ženy možný jenom mimo běžnou realitu. Možná je to dokonce tak, že tohle klišé vytvořily a šíří samy ženy, aby podepřely svoje ego (jakoby říkaly: jsem lepší než vy všechny kolem, protože MÝHO chlapa byste chtěly - a na chvíli i můžete - mít všechny, ale on se nakonec vždycky vrátí ke MNĚ. Jakoby si tím chtěly dokázat, že JEJICH ženství má vyšší hodnotu než ženství těch OSTATNÍCH flunder a cour, pardon, žen...)

Nejnovější varianta dávno provařeného. Bohužel na ní není vůbec nic, co by její vznik dokázalo podpořit. 1) základní problém - film je strašně roztahaný, natažený obrovským množstvím vaty - vážně jenom trošku přeženu, když řeknu, že by stačila poloviční stopáž... 2) casting asi pod drogami, protože k takové Elisabeth Moss je těžké najít sympatii jako divák, natož propadnout k ní bezmezné lásce 3) chybí příčiny - celý film je postavený na tom, že hlavní ženská postava utekla z manželství, které ji dusilo - ale kromě slovního vysvětlení to není nijak podepřeno - což mimo jiné totálně zabíjí úvodní útěk - sledujeme vyplašenou ženu, která utíká od chlapa - bez jakýchkoli souvislostí či uvedení; pro diváka to znamená, že nemůže vědět komu (ženské? chlapovi?) fandit. Měl by se strachovat o ni, aby se jí útěk povedl? Anebo o něho, aby se konečně probudil a zarazil to? Divák tak zůstává nezávislým pozorovatelem, který se může pouze modlit, aby se buď něco stalo anebo scéna konečně skončila. 4) podobnou autorskou neobratností je těhotenství hlavní hrdinky, které tu hraje jenom tam, kde se to zrovna hodí, a tam, kde ne, tam prostě není (na hrdince nenajdete žádný projev těhotenství x hlavní padouch sice chce děcko, ale mává s matkou jako s pytlem mouky) 5) na posouzení jsou tady fyzické projevy "neviditelného", mimo jiné jeho síla (?) 6) jako promrhanou příležitost vidím "neviditelnost", která je totálně odfláknutá - místy vypadá i jako nehmotnost, místy je schovaná pod záběry do prázdné místnosti bez jakýchkoli náznaků kromě šílení hlavní hrdinky 7) žánrově: označit to jako horror je výsměch divákovi, jako psychologický thriller to silně kulhá (rozpoložení hlavní hrdinky se rozhodně dalo propracovat a využít lépe)

Říkávalo se, že tam jsou jenom jezera a sauny. A ejhle! Za chvíli se tam budem učit točit filmy... Tohle má příběh - přes exotické prostředí nesklouzává k lacinému exhibicionismu, ale drží jasnou dějovou linii, životaschopné postavy, bizarní nádech a ještě tu a tam nabídne i scény, které svými barvami provoní oči. Po delší době slušný Film, terapie, jak se vyrovnat se ztrátou manželky.

Čistě filmovýma očima mi to přišlo poněkud rozhárané, s poněkud uspěchanými dějovými skoky a místy až naivně nelogickými zjednodušeními (viz třeba novináři ve filmu, kde je ten hlavní vylíčen skoro jako nekňuba, který je sice naprosto bezmocný vůči šéfce ústavu pro mladistvé, ale o pár záběrů dál už má v kupě dokonale propracovanou bombu, která způsobí pád vlády). Autoři sice všude avizují, že jde o fikci a podobnost se skutečností je čistě náhodná, ale... 1) kdyby tomu tak opravdu bylo, jaký smysl by film měl? Ukážeme prosťáčkům, že politika je svinstvo, ať se o ni nestarají? Že politici jsou figurky, které kážou vodu a chlastají víno? Koho to dneska ještě překvapí? 2) nedávná realita na Slovensku je ještě příliš živá a paralela s ní má příliš chabé krytí, aby se mu dalo vážně věřit. Takže spíš politická agitka?

Těžce politizující film, který bohužel střílí příliš vysoko. Americké válečné zločiny? Žaloba na prezidenta a nejvyšší státní exekutivu? Natočit to Američani (tenkrát v Hollywoodu) s Pittem (místo Hádka) a diCapriem (jako šišlavým Mádlem) možná z toho byly nové Tři dny kondora nebo Případ pelikán (paralela s křídly není náhodná). Takhle film světem profrčí jako moucha černou dírou. Myslím, že je škoda, že autoři nerozvíjeli víc tu méně efektní domácí linii s hledáním spravedlnosti v české kotlině. Naťukávají řadu pohledů, ale dřív než je stačí nějak rozvinout, zabalí fidlátka a nadhozený míček nechají napospas jakoby snad doufali, že zůstane viset jako vztýčený prsteník ve vzduchu (typicky spor o minulost kandidáta). Přesto, že film místy poněkud překotně poskakuje (než se divák rozkouká) a že mne trochu zklamalo pojetí dronů - čekal bych něco exponovanějšího, je to biják ke koukání i zamyšlení. A hlavně s výbornými herci - uvěřitelně umanutý Kryštof Hádek, skvělý Jirka Mádl (sotva rok začal, už je tady adept na Lva) a nemohu pominout ani epizodní (ale 100%ně vytěženou) postavu bratrance anarchisty (Kamil Halbich). Podtrženo-sečteno: poctivých 60%