Slepejsek

Komiksově zjednodušený příběh přebitý ve všech směrech vizuálním provedením. Poněkud paradoxně si musíte vybrat, jestli chcete sledovat příběh anebo vnímat jen vizuál na plátně, protože obojí jde 100%ně jen stěží (vyprávění je místy hodně překotné - vysvětlovací návraty či zbytečně široký prostor pro představování epizodních postav - zatímco podstatnější postavy si musíte "vygooglit"). Vůbec celý film je hodně podřízen vizuální stránce - zbytek se moc neřeší. Evidentně má jít o hodně divoký trip. Ten se bohužel ne vždy daří - autoři nemají moc cit pro zpomalení děje či zasazování hlášek, takže to sice sviští jak o závod, ale jaksi neřízeně, nekoordinovaně. Jakoby vymknuté z kloubů...

Bohužel víc chtěný než poskytnutý prožitek. Silná myšlenka či poselství podkopnutá neschopností ji prodat v plné síle... I přes silný výkon Tima Rotha se nedaří u hlavní postavy propracovat motivy konání, což shazuje celý film... Ve finále tak bohužel víc prvoplánová agitka než skutečně zasahující film.

Běžný den policejní hlídky na přistěhovaleckém předměstí je jenom malou syrovou sondou zasunutou do břicha společnosti. Zatímco na povrchu vypadá všechno skoro jako idylka, uvnitř to bublá a vře. Zákon dávno nestačí, pravidla určují predátoři. Vypadá to sice jako sídliště, ale funguje to jako džungle. Za každým rohem číhá doutnák, který může bezvýznamný problém odpálit do ničivé laviny. A když tím proplujete a máte pocit, že požár byl zažehnán, připraví vám režisér děsivé finále. Skutečně mrazit vás ale začne teprve v okamžiku, kdy si uvědomíte, že přistěhovalecké prostředí tady je jenom katalyzátorem nikoli nezbytnou podmínkou.

Samotný boj s všemocným družstvem je trochu zjednodušený (trochu mi to připomíná sledování hokejového zápasu v bufetu před stadionem), trochu mi v něm chybí tahy druhé strany a hlubší vykreslení dalších postav (takhle to vypadá jenom jako sveřepě zamlklý kompars). Ze všeho tak nakonec zůstává jen možnost nahlédnout pod pokličku farmářského hrnce. Bohužel, kdo nemá slabost pro Island a krávy, bude z kina nejspíš odcházet s pocitem, že tu hodinu a půl měl radši propařit...

Na můj vkus těžce barvotiskový Deutchland s poněkud těžkopádným proklamováním humanistických hodnot. Přijde mi to blízké Tarantinovým Panchartům a to je pohled (udělej si s čímkoli cokoli, hlavně když to bude na plátně vypadat dobře), který mi nesedí. Vidím tu prostě příliš okamžiků, které tlačí víc na efekt než na podporu osy příběhu.

Červená knihovna jak vyšitá. Patřičně zploštělý příběh, dokonale šablonovité postavy, konfekční slzy. Není to ale až tak hloupé, jenom zoufale chtěné... Děsivý dabing mužských postav - do konce jsem se nezbavil pocitu, že na scéně je nějaký neviditelný... PS: Nejzajímavější na celém filmu tak pro mne je, že navzdory všem hlasům volajícím po genderové vyváženosti překvapivě potvrzuje, že jako největší pipiny vycházejí ženy z filmů, které o sobě zplodily samy...

"Tenhle je náš. Vy ho máte támhle." Je to takové aprílové počasí - originální fóry (dvd jako film s reklamou, "proklepněte mi je", večeře) střídají profláklé (policejní inteligence), překvapivé (rukojmí) očekávané (patolog), nekorektní (kafe) klišovité (uklízečka), intelektuální (portréty pachatele) přízemní (prohlídka počítače), některé fóry sedí (technici), některé jsou tak roztáhlé až se stávají otravnými (odchod manželky, kolega encyklopedie), některé nevyužité (kanál) a jiné profičí bez povšimnutí... Podtrženo-sečteno: major Maisner zůstává vzadu, ale do české parodické klasiky je ještě daleko...

Dost drsný erotický trojúhelník v rodinném kruhu aneb když vezme žena své zbraně do rukou, obrací se genderové předsudky naruby. Film má pomalé tempo a dává si na čas s budováním atmosféry. Přesto působí poněkud roztahaným dojmem (více než dvě hodiny jsou chtě nechtě moc), některé scény by se daly vynechat nebo zkrátit. Naopak přes svou rozvláčnost nedokáže řadu podstatných věcí sdělit - poněkud ploše tak vyznívá zejména postava manžela Petera. Ještě hůř je na tom mladý Gustav, který není zmatený jen sám v sobě, ale zmateně vylíčený je i divákovi. Neustále se o něm hovoří jako o problematickém, ale nikdo nikde nevysvětlí, v čem jeho problematičnost vlastně spočívá. Sám na to žádnou odpověď nedá ani nenaznačí. Celým filmem projde de facto s jedním obličejem, ze kterého se nedá vyčíst v podstatě nic, takže jeho vnitřní pochody zůstávají zastřeny. Jak vnímá počáteční zneužití? jak jeho pokračování? kde se bere jeho finální touha po spravedlnosti? To všechno jsou otázky, ve kterých by se měla jeho osobnost propojit, ale na plátně bohužel zůstává každá sama za sebe osaměle vyčnívající z mlhy. Podobně neujasněná je i hlavní ženská postava Anny. Je nám sice vylíčena jako pracovně úspěšná (nebo aspoň zdatná) kurátorka mládeže, s pozlátkovým rodinným zázemím, přesto stále "cosi" postrádající. Ale... Motivů je nadhozeno mnoho (nuda? chybějící vášeň? neuspokojivá erotika? ženské ego? fascinace mládím? sklon k pedofilii?) bohužel mi přijde, že v reálných situacích se jeden po druhém spíš vylučují než podporují. Možná i to je důvod proč finální zlom sice dobře pracuje s hrdinčinou vnitřní nejistotou, ale na druhé straně ji podlamuje jaksi z čistého nebe napadanou hysterií zúčastněných - což po předchozí idylce vyznívá hodně jako přehrávání. Koukám, že jsem se nějak rozepsal... No, neberte to prosím jako výčet neduhů, spíš jako potvrzení toho, že jde o zajímavý film, který nenechá diváka klidně odejít a jen tak zapomenout na předchozí dvě hodiny ve tmě sálu...

Pokus o zábavnou detektivku plnou nečekaných zvratů... Autorům bohužel příliš brzo dochází dech a film se pak stává jen nekonečným čekáním na to, jak z toho nakonec se ctí vybruslit. To se sice jakž takž zdaří (řešení případu není nepřijatelné, leč citelně pokulhává za očekáváním vytvořeným v úvodu), ale to nic nemění na tom, že výslechem podezřelých vystřílený prach zůstane už jen smrdět v ovzduší, místo aby odpálil další zvraty. Zatímco herecký ansámbl drží celkem jasnou detektivní basu, místy hodně přehrávající Daniel Craig balancuje až na hraně parodie (jakoby se nedokázal zbavit bondovské manýry), což filmu bohužel spíše škodí. O půl hodiny zkrátit druhou půlku, mohli jsme mít adepta na nejzábavnější film roku.

Kam až se dá klesnout? Obávám se, že ani dno Mariánského příkopu není dost hluboko nato, aby skrylo tuhle slátaninu. Neoriginální nápad a braní kde se dá by se snad ještě dalo pochopit. Zoufalé plácání se v ničem nebo spíš v něčem, co nemá šanci přežít aniž by divák před vstupem do sálu neodložil mozek, je u hollywoodského spektáklu víc než trapné. Tápání ve tmě se dalo očekávat. Horší je tápání v logice, fyzikálních zákonech, respektování toho, co již bylo vyřčeno. Hrdinové jsou ploší, nezajímaví, nijak nevyprofilovaní, naprosto zaměnitelní (stejné jsou i herecké výkony). Většina podvodních scén je nasnímána tak, že netušíte, která bije - takže v tu chvíli vlastně ani nemáte čeho se bát, čemu věřit, komu fandit, co prožívat...