Slepejsek

Naivita a neumětelství prodávané jako filosofování nad smyslem života. Nudné, rozvleklé, utahané, neoriginální, neobjevné, křečovité, kostrbaté, zdřevnatělé, s nehereckými neherci, v kašírovaných scenériích, bez vizuální zajímavosti. Umělé. Neživotné.

Poněkud dryáčnická cesta odplaty s hrdinkou, která evokuje Harley Quinn na cestě Zabít Billa. Akorát, že tady jsem si místy připadal jako na žebříku, který má vylámanou půlku špruclí. A čím víc přemýšlíte nad těmi zbylými, tím víc vám jich pod nohama ještě trouchniví. Všechny kroky pomsty jsou tak nějak příliš "chtěné" a většina filmu vyzní lépe ve vyprávění než na plátně. Za největší slabinu jsem považoval vložení linie vztahu s Ryanem. Až do okamžiku, kdy jsem ho přestal brát jako pokus o psychologii a přešel na verzi důkaz nevyhnutelnosti zvolené cesty. Pak je to již jen trochu rozvleklý, jak jinak než marný pokus o vyrovnání se starým traumatem, kde romantické kulisy neslouží jako předehra k happy endu, ale jako poslední kapka do poháru zúčtování. Autorka nechce honit dva zajíce najednou, jenom spěje k rozhřešení... Opravdový kolaps tak nastane až ve finále. Vlastně dva. Jeden (plánovaný), kterým se sladká pomsta zvrhne v hořkokyselou, a druhý (nechtěný), kterým autorka nakopne rozjitřelého diváka přímo do koulí. Škoda, že v té bolesti zanikne i nečekaně vtipná variace okřídleného "když dva dělají totéž, není to totéž"

Zapomeňte na všechny ty kecy z recenzí (zvláště ze CINEMy 4/2021). Film rozhodně není bez chyb (rozpadá se v některých detailech a souvislostech, některé scény jsou jako z jiného vesmíru), ale přesto nenudí. Ač je plný banalit, jako celek banální není. Boduje svou uvěřitelnou obyčejností. Žádná velká výpověď, jenom malý trip dospíváním.

Takový český pokus o LÁSKU NEBESKOU, jen s tím, že tady jde o vícero lásek než jen o tu partnerskou. Také jednotlivé příběhy jsou postaveny tak, aby se jednou protnuly (zcela překvapivě v době vánoční)... Přijde mi, že na to, jak se herci snaží být střídmí, aby film udrželi v uvěřitelné rovině, je právě to protnutí zbytečně vyhrocené. Asi by to šlo méně efektně. Druhým rušivým momentem je časová diskontinuita v závěrečné fázi. Ale jinak stavěné z víceméně všednodenních scén, těch opravdu okázalých je minimum (Thajsko, pracovní pohovor...). Podtrženo-sečteno: prvoplánově a pocitově film naplňuje svůj záměr/slouží svému poselství, jen tu a tam to chtělo netlačit tolik na pilu. A hlavně: pro diváka platí nezačít přemýšlet o jednotlivých postavách a jejich vazbách (nejcitelnější to je u postav Pauhofové a Plodkové) až moc do hloubky - tedy pokud si nechce emoční dojem z filmu rozbít - a to je i ten nejpodstatnější rozdíl oproti na začátku zmiňované LÁSCE NEBESKÉ).

Mladík z pasťáku sice dorazí do správné vesnice, ale místo na pile se tak trochu shodou okolností ocitne na faře. Brzo zjišťuje, že vesničané se víc než cokoli jiného ještě nevzpamatovali z nedávné tragédie, při níž zemřelo sedm lidí z vesnice. Jen šesti z nich je ale přiznávána úcta a vzpomínka. Film se soustřeďuje na jeho působení v roli kněze a snahu pomoci svým ovečkám se s událostí vyrovnat. Dochází při tom nejen na otázky víry a ztráty v ní, ale i postupné odhalování souvislostí světských. (Přichází bohužel i pár otázek na příběhové mezery - proč se po "zběhovi" nikdo neshání? kde se v 20-iletém klukovi bere psychologická hloubka k normalizaci vztahů ve vesnici? tak trochu odbyté vyrovnání vdovy? jakou roli tady hraje světská moc ztělesněná starostou?) Finále, na které se příběh vrátí zpět do pasťáku, přes to všechno ale položí otázku jinou: kdo tu nabízí své tělo za Krista?

Mělo to být cosi jako česká filmová událost roku... (aspoň média se málem předháněla ve vytváření dojmu, že něco tak úžasného Češi ještě nenatočili...). Co na to realita? Filmařsky je to celkem solidní kousek. Na rozdíl od autorů bych si dokázal minimálně některé scény představit v barvě (třeba příchod německé armády by mohl vypadat jako kašírovaný dobový plakát), ale budiž. Bolí jen některá klišé - znásilňování, pohřeb telete, orba a tak. Pád do podprůměru začíná v okamžiku, kdy do dojmů začne mluvit scénář. Chybí mi v něm kontinuita ve vývoji nosných postav. Zjednodušeně by se dalo říci, že celá část filmu do konce války je zbytečná (v poválečném finále nejsou tyhle scény nijak zúročeny a vyznívají jenom jako opakování učebnicových frází, které se od dob socialismu nezměnily) - kdyby tam nebyla, na vyznění klíčových scén to nic nezmění. Myslím, že film je až příliš zaměřen na to, aby vykreslil divokou popravu nevinných Němců. Je možná historicky věrný (otázka odkud pokud), ale nedokáže dát historickým faktům rozměr v konkrétních lidských postavách a osudech.

Zas jedna ukázka, že není radno věřit anoncím ani reklamním sloganům. Řekl bych, že ani sám film není tak propracovaný, jak se tváří. Spíš v něm pár souvislostí hapruje. Ale budiž. Částečně vám to vynahradí Juliette Binoche. V jejím podání jsou ženské sny o lásce - anebo spíš o strachu ze samoty jako na stříbrném podnose. Tak trochu mezi řádky vystupuje obecnější linie příběhu. Nakolik je člověk zodpovědný za to, co dělá, co vytváří, jak ovlivňuje druhé. A jak je schopen či neschopen se s tím vyrovnat. V dnešním světě, kdy je tak snadné vytvořit virtuálně jakýkoli paralelní svět a zatáhnout do něho kohokoli jako do skutečné reality. Lze v něm prožít city, které v tom skutečném chybí? Lze si v něm hrát s druhými? Účtovat? A když se mi to vymkne z ruky? Když se ztratím mezi realitou a virtuálnem? Jak z toho vyjdu? A jak ti druzí? PS: Řekl bych, že dost zavádějící je i český název snímku. Mnohem víc by mu sedělo KDO SI MYSLÍM, ŽE JSEM...

Samotné téma (byť neskutečně polopatisticky naservírované v "žurnalistické" startovní pasáži) a příběh ok. Trochu to připomene starší VOLNÝ PÁD s Michaelem Douglasem - i tady je hrdina, který prostě neunese tíhu současného světa, rupne to v něm a bez ohledu na svůj další osud se mu rozhodne postavit. Douglas ve jménu setkání se synem, tady Crowe ve jménu slušnosti. Je to tak vlastně vždycky pozitivní záměr a správná = KLADNÁ - myšlenka nesená ovšem nesprávným = ZÁPORNÝM - hrdinou... Účel nesvětí prostředky... Podobně je to i se zpracováním myšlenky ve filmu. Nadbytečná je vlastně hned úvodní "paličská" scéna, která je už jen důsledkem "vyšinutí" a to, co následuje dál s ní vlastně vůbec nesouvisí. Stejné platí i o řadě dalších scén, kde nadměrně bují násilí a krev. Filmu by prospělo těmito okázalými lacinými efekty pošetřit a u hrdinů víc zapracovat na kombinaci znamének dobra a zla.

Přehlídka tradičních klišé od A po Z a zase zpátky. Předvídatelné a účelové. Co se zrovna nehodí do krámu, to neexistuje, co se hodí, to přifoukneme, zveličíme, nadsadíme. Veškerá vtipnost pomsty na úrovni něco rozbít, zničit nebo aspoň narušit zdraví. A jako bonus - již také klasická - úlitba ženské části publika: "holky, nejdřív se musíme odreagovat!" a šup do kosmeťáku, ke kadeřníkovi nebo na nákupy kabelek a hadříků = provětrat manželovu kreditku... K popukání... Když k tomu přidám mizerné herecké výkony (jen přehrávání ve snaze vzbudit tlačením na pilu smích) a jako pěst na oko působícího dřevěného Koháka spadnu až do spodních vod současné české komedie. Smutné...

100x provařený námět nesliboval žádný útok na filmové nebe. A nezklamal. (i když upřímně řečeno jsem se bavil víc než na halasné bublině s názvem TENET) Těm úplně největším klišé se příběh většinou vyhýbá nebo je aspoň trošku-trošičku (nikoli po troškovsku) kropí, aby nevypadaly tak opotřebovaně. Dech autorům dochází až v závěru. Jako pozitivum lze filmu přičíst i využití méně známých herců, včetně obsazení hlavních postav - Zimovi a především Hřebíčkové role poněkud jednodušších venkovanů sednou (zvlášť u Hřebíčkové je to po jejích předchozích číslech osvěžující).