FIBO

Poměrně slušně napsaná synopse bohužel naráží na klasický kámen úrazu a tím je opět zmrvený scénář zhruba v polovině, kde film kvalitativně klesá od deseti k pěti. Pokračování nebo spin-off nemusí vždy dopadnout špatně, ale tady se to pere zleva doprava a výsledkem je nemastný neslaný šedý průměr. Film exceluje po stránce zvuku, hudba ustupuje spíše do pozadí a více než obvykle člověk ocení kameru. Plusem může být věrně zachovalá dekorace s rekvizitami z předešlého dílu. Na scénáři se podílela původní autorka literární předlohy Susan Hill, na základě jejíž předlohy byl vyroben podle mě nejzdařilejší a vůbec původní díl Woman in Black z roku 1989. Proč nejzdařilejší? Ten film jako jediný měl koule. Žádné CGI, žádná dramatická jumpscare hudba. Mlhavá atmosféra, která by se dala krájet nožem. Hlavní herečka s prošedivělou tváří s výrazem nepřítomné schizofreničky člověku zastavovala dech aniž by hnula brvou. Nemusela se schovávat za černý závoj ani se maskovat za přízrak. Když už nic jiného, tak alespoň u tohoto pokračování (pokud se to tak dá nazvat) oceňuju uvěřitelnost doby a logiku zasazení postav do místa, kam by jinak pes nepáchl.

Proti Zdeňkovi Troškovi nic nemám, jako dítě jsem vyrůstal na jeho komediích Slunce, seno..., ale tohle, to se nedá nazvat filmem. Slyšel jsem, že v době premiéry byli lidi, kteří odešli v průběhu projekce ze sálu a upřímně se jim nedivím. Míra WTF za minutu tady za mě asi trhla rekord za poslední rok. Je to hloupý, nevtipný, není tu synopse, není tu prakticky nic, co by se dalo alespoň minimálně vyzvihnout. Co na tom, že je to dobře nasvícené, dobře natočené, když ve výsledu to není nic.... nevím, kdo je cílová skupina tohoto filmu, já se snažil vžít do všech, ale ani v jedné při vší vůli není nic, co by se dalo pochválit. Je to škoda už vzhledem k tomu, že svého času Troškovy filmy opravdu pobavily a zapsaly se do paměti lidí. Tohle ale, je úplně jinde.

Líbí se mi synopse, kde je veškerá lidská přeživší společnost umístěna v jednom nikdy nezastavujícím vlaku, který brázdí pustou ledovou krajinu a navíc každý takový vagón je hierarchicky striktně oddělen od vagónu nižší třídy (tady nelze nevidět určitou analogii s Titanicem, kde pasažéři třetí třídy znázorňovali pomyslné společenské "dno" a podle toho s nimi bylo zacházeno). Já jsem se vcelku bavil. Jde sice o uzavřenou a jasně vytyčenou lineární cestu z jednoho místa na druhé, ale ten nápad oné riskantní povstalecké cesty, která nemůže z principu dopadnout úplně nejlépe, se mi jeví jako fajn myšlenka. Nemám problém akceptovat, že je to vše trochu přikrášlené a že to vše vychází z komiksové předlohy, která je určena (třeba) pro mladší publikum. Objevují se tu zajímavá společenská i politická zamyšlení, jejichž analogii můžeme mnohdy vidět v reálném světě. Školní vagón s malými děcky, kterým je vymýván mozek propagandou systému poukazuje taky na určitou sugestivní paralelu s reálem. Po dobré dvě třetiny filmu jsem se vcelku bavil a tušil relativně slušný výsledek, no zbytek už jaksi působil spíše komiksově než realisticky. Pokud opomenu epilog a závěrečnou kapitolu, asi bych jen dodal, že nemám rád filmy, kde se hlavní postava na konci dozví nějakou myšlenku, díky které začne všechno přehodnocovat a najednou prozře v nějakou pomyslnou nebo fiktivní pravdu, kterou doteď neviděl. Docela průměrný film, který má však slušnou synopsi a v mnoha místech poukazuje na postavení člověka ve společnosti: " Každý tu máme své místo a aby společnost přežila, tak tu každý musí vykonat svou byť třeba nezáviděníhodnou roli...".

Pro mě jako skalního Trekkie, který na Star Treku vyrostl, těžko hledám slova, jak zážitek z filmu popsat. Zklamání, dalo by se říct. Vizuálně moc pěkné, zpracování hodně dobré, Giacchinova hudba opět na vysoké úrovni. Těch plusů by se dalo vyjmenovat hodně, ale to nic nemění na tom, že je to průser. Celý příběh nezapadá do světa Star Treku, v souvislosti se světem Star Treku je hloupý a absurdní. Pokud by se film jmenoval jinak a postavy taky, bylo by to možná dobré sci-fi, ale tohle opravdu se Star Trekem už nemá nic společného. Charaktery (neříkám herci) se tu chovají hloupě, úplně jinak než původní Roddenberryho postavy, nelogičnost a absolutní absence fyziky už mě přestala přakvapovat (v předchozím filmu to byl transport ve warpu, tentokrát je to střílení jedné lodi na druhou ve warpu a další, které ani zklamáním nechci rozvádět). Z mnoha scén jsem měl pocit, že koukám na komedii, kde herci mají diváka pobavit, hloupě běhají po palubách a skřepčí jako americké děcko, které právě otevřelo narozeninový dárek. Interiér Enterprise kromě můstku opět připomíná silně industriální nádech ropných plošin, všude jsou obroské roury a plošiny se zábradlím, strojovna lodi vypadá jako nějaká továrna. To všechno by i nějak šlo překousnout, ale ten příběh, ta synopse a její vývoj je úplně mimo svět Star Treku. Konspirace, velitel flotily je blázen popírající principy Federace, hlavní záporák (opět postava známá z předchozích Star Treků) se chová úplně jinak, než by se chovat měla, je to prostě použítí značky Star Trek a jmen jejich postav ve filmu, který se světem Star Treku nemá nic společného. Pan Roddenberry by se obracel v hrobě, kdyby tohle viděl. Jediná scéna, která na mě zapůsobila - vzlet Enterprise v úvodní pasáži nad užaslými a němými výrazy domorodců.

"Všechno záleží jenom na tom, jestli tomu budeme všichni přihlížet, jestli se budeme dívat, když se někomu ubližuje". O filmu a scénáři bylo se dalo napsat hodně, ale asi tak - kdo nezažil něco podobného ve svém životě, nepochopí.

Smíšené pocity, čekal jsem od toho víc. Cohen je úchyl, tudíž nemusí úchyla hrát. Mělo to děj, mělo to místy vtip a člověk se zasmál, ale pořád tomu něco scházelo, něco, co by mě přinutilo si to pustit znovu. Překvapila původní hudba Errana Barona Cohena.

Je to dost subjektivní. Osobně nemusím filmy, které staví zejména na jménech herců a jejich hláškách. Expendables 2 je film, u kterého jsem se nenudil, místy jsem se pobavil, ale to je asi všechno. Byť mám svým způsobem v oblibě sestavu herců v hlavních rolích, tady jejich společné vystoupení z mého pohledu prostě nefunguje. Pro toho, kdo je zbožňuje a kdo touží vidět sestavu pohromadě hláškovat v akčních scénách, bude jistě film zážitkem. Pro mě však ale příliš umělé, zkrášlené, víc než na logiku to sází na dobře nasvícenou scénu s partu borců kde divák spíš než děj vnímá jen chování postav mezi sebou a jejich hlášky.

Hon servíruje pro mnohé nepříjemnou potenciální možnost, že by se kdy zloba společnosti mohla obrátit vůči někomu úplně nevinnému. Nařčen, vinen, nevinen, v čem je rozdíl? Jak je tenká hranice mezi lživým nařčením a právem po obhajobě, když už jste předem společností odsouzeni bez soudu. Hon jako film mě přes své kvality nešokoval a ani nijak emociálně nevyvedl z míry. To pravděpodobně proto, že jako dítě jsem byl falešně nařčen z těžkého ublížení na zdraví, přičemž, světe div se, všichni věřili bezejmenné lži anonymního kohosi, tedy i já jsem si zažil nechápavé a opovrženíhodné pohledy všech přihlížejících, aniž bych měl sebemenší páru o tom, co se vlastně stalo. Společnost je pomíjivá a Hon ztvárňuje jeden střípek z mozaiky, kdy rozum a racionální uvažování jdou stranou před emocemi a pomyslným konáním ve jménu jakéhosi veřejného dobra. Filmově dobře povedené včetně solidních hereckých výkonů, ale šokovat může snad jen ty lidi, kteří v takové věci nechtějí věřit nebo si je odmítají připouštět.

Pěkný dokument, který se divákovi nesnaží nic vnucovat ani podsouvat. Je tu vidět zákulisí vývoje hry ze studia, které je vlastně jakýmsi přestavěným bytem kdesi ve Švédsku. Ať už máte Minecraft rádi, nesnášíte ho nebo Vás vůbec nezajímá, tenhle dokument dává náhlednout do jeho vzniku, historie a očekávání, která tehdy nebyla vůbec žádná. Zajímavý je pohled do škol, kde používají Minecraft jako vyučovací software a taky exkurz k úchylům, kteří pomocí minecraftu vytvořili vlastní díla jako Enterprise ze Star Treku, funkční procesor, modely měst a světových památek v neuvěřitelných detailech a stavby, ze kterých zůstává rozum stát. Jsou tu vidět i záběry vůbec z prvního Mineconu a tréma a skromná očekávání tvůrců před jeho začátkem. Sympatický pohled na lead developera, který v reálném čase na jednom monitoru minecraft hraje a na druhém ho v reálném čase programuje a lámání si hlavou nad tím, jak nasimulovat uživatelem zareportovaný bug.

Nejsem fanda do Tarantinovo filmů a obvykle na ně nahlížím s určitým odstupem, nicméně tohle mě opravdu porazilo. Film jsme museli kvůli hláškám nesčetněkrát přerušovat a zdejší hlášky zapříčinily, že jsme mnohdy museli přehrávání úplně zastavit, abychom se dál na kuřácký pauze dávili smíchem, ze kterýho až rozbolela hlava (a sousedi se museli divit, co jsme to za retardy, kteří určitě na něčem jedou). Těžko vyjádřovat slovy. Samuelova postava a její vystupování už bylo samotnou třešničkou na dortu, který je pro mě jednoznačně jedním z největších překvapení za poslední dobu. 120%