Moje oblíbené pořady

• Kam zmizel ten starý song (TV pořad) (2004)

• Úsměvy (TV pořad) (1997)

• Silvestry Vladimíra Menšíka (TV pořad) (1993) Menšíku, kokokokodáááák. I když jsem to viděl bezpočetněkrát, každoročně na to koukám. A každoročně se bavím.

• Felix Holzmann: Včera, dnes a zítra (TV pořad) (2004)

• Čundrcountryshow (TV pořad) (1994) ...a teď nedávno jsem slyšel takovej fór, kterej se mi hrozně nelíbí, prej: "Víte proč musí mít ženská větší IQ než kůň? Když meje schody, aby nevypila kýbl"... Tenhle pořad jsem ze všech těch Nováckých sledoval nejradši. Mládek je king!

• Uvolněte se, prosím (TV pořad) (2004) Na výběru hostů samozřejmě záleží, ale i když se objeví nějaký méně zajímavý host, Jan Kraus perlí, hláškuje a rozdává udivené pohledy a otázky na všechny strany. A nekvalitní zpěv Jana Krause (tím ho nechci nijak urazit)? Báječná pětiminutovka kdy mohu odběhnout do kuchyně uvařit si kafe :-). Nejlepší hosté: JUDr. Voženílek (předseda Svazu mužů), Jiří Krampol, František Žváček (sběratel prezervativů), Stanislav Marek (sběratel vtipů), Radek Hodousek (vítěz ankety Zdravotní sestra roku) a především pan MVDr. Rudolf, mistr republiky ve vábení zvěře.

• Ruská ruleta (TV pořad) (1994) Ve své době jeden z nejlepších zábavných pořadů, které jsme mohli v televizi vídat. Ze začátku jedna perla za druhou a Marek Eben to skvěle moderoval. Když Marek odešel, úroveň o něco klesla. Ale i tak to stojí za podívanou, hlavně kvůli hereckému resp. komickému umění Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera.

• Manéž Bolka Polívky (TV pořad) (1987)

• Malý televizní kabaret (TV pořad) (1977) Pořad pro děti, o jehož kvalitě si tvůrci dětských pořadů mohou nechat posledních 20 let jen zdát. V záplavě "Teletubbies", "Pokémonů" a podobných hovadin, totiž podobná věc citelně chybí. A radost bavičů z toho, že dělají radost dětem, čehož je "MTK" plný, už chybí úplně. 90%.

• Peříčko (TV pořad) (1997) Na tento pořad mám největší vzpomínky z dob, kdy jsem chodil na víkendovou brigádu u nás v hospodě. Sobotu co sobotu se scházeli povětšinou jedni a ti samí a zhruba pět z nich (no, dalo by se říct, že jsou to mí kamarádi :-)) by vydrželo dřepět v putyce třeba do nedělního odpoledne. Hospodský odjel po desáté a já jsem s nimi byl do zavíračky obvykle sám. Už mě nudilo poslouchat furt ty samé řeči kdo s kým šukal, nebo jak se kdo kde vožral a jednou jsem se zvedl se slovy: "Končíme, jdu domů na "Peříčko"" (pro rejpaly - u nás v hospodě televize není). Po počátečním zklamaném zahučení jeden z nich prohlásil: "Tak my půjdem s tebou". No, abych pravdu řekl, se strachem. Ale naštěstí u nás nic nevyvedli a naši spali. Příští týden se situace opakovala a kamarád na to: "Tak dneska půjdem na "Peříčko" k nám". O té doby jsme se po týdny střídali (párkrát nás taky vyhodili, ale to tu nebudu řešit), po každém díle si říkali: "To byla ale blbost", ale stejně jsme se příště koukali zas. Tudíž jsou dvě možnosti - buď jsme byli opravdu hodně vožralí, nebo to nebylo zas tak zlé.