sud

Většina diváků nejspíš ve chvíli, kdy zpatřila v titulkách jména jako John Sturges a Charles Bronson, očekávala akční western se spoustou přestřelek a honiček. Ovšem nic takového zde není. Honička není žádná a přestřelka pouze jedna a ještě ke všemu nijak dlouhá. Film mě však zaujal něčím úplně jiným. A to atmosférou. Přítomnost chlapce Jimmieho kontastujícího s drsnou letorou rančera Gina Valdeze mi připomínala dobrodružné příběhy pro mládež o koních a tvdých mužích, které jsem čítal jako kluk. K tomu skvělý Charles Bronson v jedné ze svých nejsympatičtějších rolí, nádherně křehká Jill Ireland, bídácký Marcel Bozzuffi a naprosto nádherná hudba bratří Angelisů. K tomu nečekaný konec. "Valdezovi koně" je jeden z těch westernů, které bych zaškatulkoval jako pro mládež (dále třeba "Malí kovbojové").

Tento western mě prostě zklamal. Od začátku do konce. Místo toho, aby se řešily nějaké westernové zápletky se zde buď hledá lék proti otravě, či dlouhé dialogy o ničem. John Wayne tu nemá roli svého klasického tvrdého westmana, vojáka a ani romantického srandistu, ale obrýleného lékárníka. Tato role mu moc nesedí. Ale i tak jsem film bez potíží dokoukal a nelituju toho že jsem ho viděl.

Slátanina jako řemen. Kresleného "Prince Valianta" jsem jako děcko rád sledoval a rovněž mám už dlouho rád "Excalibur". A opět se nějakému tvůrčímu vágusovi povedlo dvě legendy zplácat do jednoho za podpory hloupého scénáře a špatných herců. Jenom ta hudba za něco stojí.

Duchařský příběh s odstupem času trochu zestárl, působí chvílema naivně a tempo má jak na houpačče (kéž by se film nesl v duchu úvodních a závěrečných dvaceti minut), přesto má atmosféru stále pořádně hutnou, některé lekačky jsou i po letech účinné a nepostrádá kouzlo poctivých gotických hororů ze staré školy. 65%.

V první řadě musím říci, že se mi film líbil. K Dekameronu jako k takovému od Boccacia mám velmi vřelý vztah, na střední jsem si pár povídek přečetl a líbily se mi. Z "Dekameronu" od Pasoliniho mám dost smíšené pocity. Jeden pocit je ten dobrý - svérázný obhroublý druh vtipu, určitá zemitost a u některých povídek atmosféra jako při čtení Boccacia. A teď to horší - občas značné tlačení na pilu (Pasolini se s estetikou skutečně moc nesral, ale přesto je jeho Trilogie života jeho nejmalebnějším obdobím tvorby), chvilková horší orientace (nebyl jsem si kolikrát jist zda se jedná pořád o tu povídku, či už o nějakou jinou) a někteří značně toporní neherci, kteří svými zjevy působí dosti odpudivě. Ale když to všechno vezmu dohromady, nemohu popřít, že je "Dekameron" dobrý film.

Poláci vždycky uměli točit filmy, ale u nás se jich bohužel nikdy moc nepromítalo. Jednou ze světlých výjimek je Macourkovsky laděná crazy sci-fi komedie "Sexmise". V době svého natočení to byla velká odvaha tvůrců natočit takovouto satiru na totalitní společnost a ve velkých zástupech film plnil kina i u nás. Ovšem "Sexmise" nepůsobí v dnešní době nijak hloupě a fórky z ní a její poslání je nadčasové. Jerzy Stuhr a Olgierd Lukaszewicz byli ve svých rolích dvou posledních Mohykánů skvělí. Jejich kreace jsou velmi přirozené a nádherně komické (útěk s kýblem na noze). "Sexmise" je komedie plná lechtivosti, krásných žen (z těch mladých není ani jedna ošklivá) a legrace. A to legrace první třídy. P.S.: Vynikající je i český dabing (viz kometář canakja). Naštěstí jej vydali i na DVD.

Možná že vám moje hodnocení kapánek vyrazí dech. Ani já netvrdím, že je film dokonalý. Ovšem něco dokonalého se zde objeví, a to atmosféra a herecké výkony. Představitelka Bohunky je sice nevýrazná, Michal Dlouhý v roli prince solidní, ovšem geniální je Ivana Chýlková, jejíž postava je snad esencí všeho zla světa a Boris Rösner coby nádherně odporný poskok Chrt. Film připomíná chvílemi "Marketu Lazarovou" či jiné drsné středověké filmy, možná podezřívám Ludvíka Rážu, že si zde zkoušel síly na svůj pozdější historický film Vláčilovského střihu "V erbu lvice". Objektivně bych film hodnotil čtyřmi hvězdičkami, ovšem díky zdejšímu nízkému hodnocení a potvrzení, že se jedná o nejlepší porevoluční českou pohádku, dám těch hvězdiček pět.

Solidní romantická komedie s Robertskou a Diazkou, určená k odpočinku. Nic víc, nic míň, ale v rámci požadavků vyhovující.

Na téma nešťasné lásky a všelijakých milostných vztahů bylo natočeno nepřeberné množství filmů snad ve všech filmařských zemích a snad každý filmový režisér jej do jednoho ze svých filmů zakomponoval. Ovšem vyvstává otázka, lze na toto téma natočit originální film, jaký tu ještě nebyl? Odpověď zní ano! Scénárista Charlie Kaufman a režisér Michel Gondry nás o tom přesvědčí svým "Věčným svitem neposkvrněné mysli". Mazání pamětí tu asi už bylo (nevím), ale ne takto. Žádný film se nezaobírá touto procedurou, která dokáže člověku pomoci, ale rovněž mu i ublížit. Jim Carrey, představitel povětšinou rozchechtaných týpků s neuvěřitelnými grimasami, velice mile potěšil naprosto civilním a nádherně lidským výkonem. Kate Winsletová byla taktéž skvělá, nejen se svými barevnými vlasy. Velice příjemné překvapení, hlavně v dnešní době, důkaz že lze natočit plnohodnotný film, který neničí komerce a tučné honoráře. Nádhera, pohlazení po duši a zamyšlení se nad svým vlastním nitrem a milostnými zkušenostmi.

Ruskou kinematografii mám rád a podle mě má díky některým režisérům (Rogožkin, Balabanov) budoucnost. A navíc jsem zpozornil, když jsem v televizním programu spatřil tento film s nálepkou Ruská bláznivá komedie. Mohla to být celkem pěkná taškařice, kdyby to nebyla taková pitomá slátanina bez ladu a skladu. 15%.