Recenze (2 434)
Báječní muži na létajících strojích (1965)
Nezapomenutelná klasika a ikona dobrodružných komedií 60. let. Má neskutečné starosvětské kouzlo z dob, kdy létání bylo ještě v plenkách. Neskutečně potěší (mimo jiné) jedinečné mezinárodní obsazení.
Adios Django (1966)
Dobrý western, ve kterém Franco Nero se svým bratrem hledá vraha svého otce.
Old Shatterhand (1964)
Od ostatních filmů série se "Old Shatterhand" v mnohém liší. Je pojat mnohem více westernověji, záběry kamer jsou rozsáhlejší, jiný režisér, rozsáhlá koprodukce. S dílem Karla Maye to má společného asi jen hlavní postavy. Ovšem není to na škodu. Po legendární čtyřce nejlepší díl.
Vinnetou - Rudý gentleman (1964)
Romány Karla Maye kde vystupuje náčelník Apačů Vinnetou jsem přečetl asi všechny. Tudíž mohu tvrdit, že stejnojmenná kniha s tímto filmem má společného...no, skoro nic (to sice všechny díly, ale tady ještě méně). Ale řekněte mi, koho by to švalo, když je to tak krásný film!? Celý příběh je sice výtažek z více knih (stejně jako ostatní díly v sérii), ale Vinnetou se právě zde ukázal nejvíce jako Rudý gentleman. Zpočátku zachrání krásnou Rybanu před nebezpečným medvědem. Posléze se do ní zamiluje, ale dokáže přenést přes srdce když se vdá za poručíka Merilla kvůli zpečetění míru mezi indiány a bílými osadníky. Co se týče záporáků, hlavního padoucha Forestera mírně zastiňuje padouch číslo dvě Luka. A navíc se zde objeví snad všichni hrdinové od Stříbrného jezera (vlastně kromě Sama Hawkinse). A ještě, právě zde jsem viděl prvně Terence Hilla. Dost slov. Prostě kult a klasika.
Vinnetou (1963)
Asi ten nejkultovnější díl z celé série. Je to první díl, ale je natočen jako druhý (první natočený je "Poklad na Stříbrném jezeře"). Nejzajímavější je to, jak se postavy za celý film mění. Se stejnojmenným románem Karla Maye to nemá moc společného a je to takový výcuc z několika knih (podle knihy například Nšoči umírá až v "Rudém gentlemanovi"). Ale nesporně je to překrásné. Leckdo by mohl podotknout, že je to naivní. Je. Ale pověste mi, kdo při prvním shlédnutí neměl zaťatý palce při souboji Old Shatterhanda a Inčučuny, nepřál bídnému padouchovi Santerovi co nejpotupnější konec, nesmutněl při scéně, kdy Nšoči umírá Old Shatterhandovi v náručí a neměl smíšené pocity při závěrečné větě z úst Vinnetoua - "Zůstali jsme sami, bratře"? Krásná vzpomínka na mládí, ke které se vždy vracím.
Poklad na Stříbrném jezeře (1962)
Nejpovedenější a moje nejoblíbenější Mayovka. Vzpomínám kdy jako malý jsem hltal všechny ty chvíle, kdy se na obrazovce objevil ušlechtilý Vinnetou - náčelník Apačů, jeho chrabrý a udatný pokrevní bratr Old Shatterhand, neodolatelně ztřeštěný Sam Hawkins s parukou na hlavě, podlý zrzavý bandita Cornell, mladý Fred Engel, půvabná Ellen Petersonová a další postavy krásného příběhu. A líbí se mi pořád. A to není zdaleka pouze důvodem nostalgie. Myslím, že to může oslovit mladší diváky stále. Je pravda, někdo může vytknout že jsou tam drobné chyby, nebo že je to moc naivní, ale koho to proboha v tomhle případě zajímá!!!
Petrolejový princ (1965)
Je to sice poznat, že si s tím režisér (Harald Philipp) nedal moc záležet, ale i tak docela slušná Mayovka.
Vinnetou a míšenka Apanači (1966)
Nejslabší Mayovka. Jedna hvězdička za Piera a druhá za Lexe.
Rocky (1976)
Rockymu a jemu podobným, tedy sympatickým houževnatým týpkům se širokým srdcem a smůlou na patách, jdoucích si pro kousek toho štěstí, jsem vždycky fandil jak ve filmu, tak i v životě. A tenhle film je jim upřímnou poctou. Navíc atmosféra ušmudlaných dělnických čtvrtí staré Philadelphie je nadmíru působivá. První a nejlepší Rocky! 100%.
Zastavení na Missouri (1976)
Hodně netradiční antiwestern bez přestřelek a skrz naskrz prosycený drsným absurdním humorem. Člověk chtě nechtě musí fandit opačné straně zákona v čele se sympatickým volnomyšlenkářem, poněvadž na té "správné" stojí arogantní farmář a bezcharakterní lovec lidí. Marlon Brando si roli úchylného Roberta Lee očividně užil, o Jacku Nicholsonovi v roli sympatického zloděje koní by se dalo napsat vlastně totéž. Za zmínku stojí i zajímavá kamera a netradičně minimalistická hudba Johna Williamse. Arthur Penn v nejlepší formě. 90%.