sud

Po delší době velice příjemné překvápko na poli českého filmu. Drsný dobrodružný film s lehkým nádechem fantasy a velice přitažlivým dějem. Atmosféra předvečera třicetileté války z filmu přímo sálá a film se nebojí ukázat nějakou brutálnější scénu či jemný nádech erotiky. Na čistého klaďase zde nenarazíš, všichni jsou na stejné lodi a myslí jen a pouze na sebe. Zkrátka a dobře "Maso a krev" po Česku (a navíc o 4 roky dříve). 95%.

Povídkový film Evalda Schorma o vztazích psů a lidí. Nahý v trní Pan režisér zvolil formu němé grotesky a můžu říci, že velice šťastně. Hodně skvělých nápadů a one man show Václava Babky, nedoceněného herce, který celou povídku suverénně táhne. Nejsilnější článek filmu. 90%. Hry lásky Tato povídka mi svojí atmosférou a malířským tématem lehce připomněla "Dům radosti", Hrabalovu povídku, kterou si Evald Schorm vybral jako součást "Perliček na dně". Velice příjemně se na to kouká, ale mohlo to být kratší. Jinak skvělý Josef Hlinomaz. 70%. Věrnost Lehce úsměvný, avšak ve své podstatě velice smutný příběh o lidské závisti a psí věrnosti stojí a padá na hereckých výkonech Vlastimila Brodského a Ilji Prachaře. 80%. Dodatek: Evald Schorm se oproti jiným svým "novovlňáckým" kolegům lišil především v tom, že kde oni zobrazovali nelítostný realismus všedního dne na černobílý materiál, on své příběhy, odehrávající se snově, jakoby mimo čas, většinou zasazoval do místy křiklavých, ale v celku příjemných barev. Jako všechny filmy pana režiséra ani "Psi a lidé" nejsou pro každého, avšak celkově se jedná nejspíš o pro běžného diváka nejstravitelnější a nejpochopitelnější režisérovo dílo. 80%.

Skvělý film z nejšťastnějšího tvůrčího období Karla Kachyni - spolupráce se scénáristou Janem Procházkou. Na velmi malém prostoru s velmi malými prostředky za pomocí silného scénáře a silných hereckých výkonů nám předvádí klaustrofobický thriller, jehož napětí se v ústrety závěru neustále stupňuje. Silné a nadčasové protiválečné memento, které by se směle mohlo odehrát v jakémkoli válečném konfliktu. 85%.

I když John Wayne v uniformě není to pravé ořechové, příjemně se na to kouká (a Joanne Dru je parádně rajcovní). 50%.

Fordova kavaléristická trilogie měla ve své době slušný úspěch, vstříc dnešku se na ní (navzdory jiným Fordovkám) již docela slušně podepsal zub času. "Fort Apache", ač se nejedná o žádné veledílo, je patrně z celého tria nejsilnějším článkem, především díky lahůdkové postavě plukovníka Thursdaye ve skvělém podání Henryho Fondy. John Wayne v modré uniformě s mrožákem pod nosem nemá to patřičné charisma. 60%.

Tuhle (tragi)komedii vnímám spíše jako velmi věrné zobrazení vesnického fotbalového mančaftu pralesní ligy kdesi v horní dolní. Vynikající Roman Skamene. Skvělé. 70%.

No, mě to nijak zvlášť vtipné nepřišlo. Námět sice není špatný, ale film se ve výsledku rozpadá na jednotlivé scénky, z nichž je většina nezáživných. Iva Janžurová ovšem (jako vždy) stojí za pozornost. Ujde to. 40%.

"Psanec Josey Wales" je první opravdický režisérský western Clinta Eastwooda ("Jezdce z širých plání" beru jako takovou Leoneovskou poctu). Definitivně se rozloučil se špageťárnama a vybral si pro western jiný kabát - špinavější, syrovější a hlubší. První polovina je syrová a špinavá jak zákon káže. Polovina druhá, ne že by byla špatná, je jen jiná. Objeví se starý indián, sqaw a z drsného bushwhackerského vyvražďováku se stává spíše road movie. Jak už to tak bývá, narazí na kolonu, přepadenou bandity, kde zachrání krásnou dívku (Sondře Locke to nikde nesluší víc, než tady) a starou bábu, která zřejmě měla být vtipným elementem, stal se z ní ovšem element rušivý (ale neobjevuje se zas až tolik). Všechno vylepšilo závěrečné realistické zúčtování a "Shaneovský" závěr. "Psanec Josey Wales" začal psát dějiny Eastwoodovského westernu (vrcholí "Nesmiřitelnými"), kterému k dokonalosti chybí především dějová vyváženost a převažuje místy křečovitý pokus o humor (babka). Film po celou dobu nenudí, i když celých 130 minut nejede na plný plyn. V každém případě stojí za pozornost a žádného fanouška westernů či Eastwoodovek by neměl zklamat. 80%.

Ze souboje s Lesterovou verzí vychází jako plichta. Každá má něco do sebe. Tahle má úžasnou atmosféru staré Francie, vonící po víně, kyselých hroznech a bujných dekoltech krásných dam. Gérard Barray je nejlepší D'Artagnan všech dob a na démonického Guye Delorma, coby Rocheforta, rovněž nikdo nemá. Jenom mi není jasné, proč jsou zde uváděny oba díly zvlášť, když jde o jeden film.

Excelentní, dokonce dvojitý, herecký koncert Jaroslava Marvana. V rámci žánru netřeba víc. 80%.