Renfield

Protože stačí málo, prožít své nejkrásnější období, ať v oné "kráse" každý vidí cokoliv. Krásy filmové dal svému Občanu Kaneovi Orson Welles spousty, mě osobně nadchla především kamera a styl vyprávění, možná přesněji tvorba příběhu. On je opravdu postupně tvořen, skládán, stejně tak jako skládačka s příjmením Kane. Ten je v téměř úvodním krátkém dokumentu představen, ale skutečně ho poznáváme až z vyprávění jeho spolupracovníků, či blízkých. Oni jsou vypravěči, což filmu dává detektivní nádech a to i přesto, že se pátrá po pouhém významu slova, ovšem na pozadí (nebo popředí) celého životního příběhu. Díky vypravěčům se také často mění žánry, hold každý vidí Kanea jinak a každý mluví o jiné části jeho života. Jsou tu tedy i momenty komické, samozřejmě především v první polovině. Ale čím dál, tím hůře, přesto svým způsobem stále na vrcholu, jenže v prázdnotě nedostavěného Xanadu, jehož velkolepost samotu hlavního hrdiny dokonale odráží. Nádherné kulisy a často prostorové kamerové kompozice, mrazivou atmosféru ještě umocňují. Právě tady je kamera nejsilnější, i když... opomenout záběry z podhledu, nebo nadhledu nelze. O úvodní sekvenci to potom platí dvojnásob, nakonec už ona má atmosféru, která se opět vrací v závěru. A mohl bych pokračovat, střih, světla... když postavy vystupují ze stínu. Hold, vše tu má svoji roli, tu hlavní potom výborný Orson Welles! 85%

Anti-adopční horor! I když adopce zde byla lehce vnucená, navíc se při ni Robert nedozvěděl, že společně s rozkošným Damienem, získá i stejně rozkošnou chůvu a aby toho nebylo málo, ještě drobného pejska do postýlky. Hold stalo se, situaci je třeba urychleně řešit a přesto že je první polovina velmi silná, druhá řešící, tedy detektivní, je na tom ještě lépe. Jistě za to může dvojice Gregory Peck a David Warner, ale především scény, jako ta na hřbitově, kde si kamera střihne několik povedených sledovacích záběrů, které rozhodně klidu nepřidají. Jenže, on tu nebyl ani předtím, atmosféra je skutečně mrazivá, kolikrát k tomu stačil pouhý pohled na Damiena a k němu výborná hudba Jerryho Goldsmithe. Takto hororové nejsou snad ani scény vražd, i když zase velmi silné a svým způsobem i nečekané, alespoň některé. Proto se nedá navázat jinak, než zase na hřbitov a dále k finále... hold jeden z nejlepších filmů a rozhodně i závěrů Richarda Donnera. A když jsem lehce zmínil kameru, musím připomenout i záběr příchodu (poté také odchodu) Roberta na schůzku s knězem v parku. Nádhera, v které je velmi dobře využita i hloubka ostrosti. 80%

Platí, že když se Timo Tjahjanto snaží o nějaký příběh, nebo ještě hůře emoce, je to celkem sranda. Ale to je mi vlastně úplně jedno, vždyť v tomto případě o to vůbec nejde. Dříve, než si pro nás přijde noc, je totiž třeba navštívit řezníka. Potom si u něj koupit (či půjčit) pořádnou kost a rozjet to i s ní v sympaticky přehnaném stylu! Mám pocit, že co se využití věcí k mlácení a zabíjení týče, byl tady překonán i samotný Jackie Chan, což je co říct. Hold fantazii se stejně jako nesmrtelnosti meze nekladou, takže ani tato část mě netrápila. Tjahjanto má rád horory, možná právě proto si ani zde nemohl odpustit řádný gore, který... no, možná byl navíc, ale třeba jasně ukázal, že ani přes visící střeva není nic ztraceno, teda na chvíli. Každopádně veškeré bojové scény mají fantastickou choreografii, výkony zúčastněných jsou snad bez komentáře, prostě něco neskutečného. Nejlépe je to znát ve finále, tedy čistě ženská a následně čistě pánská záležitost, u nichž třeba vyzdvihnout i kameru. Ta je skutečně akční, skáče, občas to vypadalo že létá, ale vždy přehledně, s dokonalým vtažením do děje, kdyby náhodou on samotný nestačil. Děj totiž občas dost bolí, samozřejmě ne emočně, ale... vzpomenu třeba takový sloup v závěrečném souboji. Ten jsem si pustil hned dvakrát a rozhodně ne naposled. 75%

Tak jsem na Walterových hodinách chyběl mnoho let, přitom jeho verze chemie je velmi poutavá a zároveň poučná. Například takové využití kyseliny fluorovodíkové, samozřejmě jedině v pro ni vhodné nádobě, jinak nastane problém až na půdu, nebo spíš až do sklepa. Celá chemická část je tou zajímavější, v rodinné to občas lehce zaskřípe a to nejen co se dění týče. Vytvořit si vztah k hlavnímu hrdinovi, není z mého pohledu příliš složité, proto jsem jeho rozhodování jestli bojovat, či nebojovat s nemocí, prožíval také. Ale několik rodinných scén se Skyler, nebo "všemi", šlo mimo mě... což, samozřejmě neplatí třeba pro hraní pokeru. Hold série stojí především na výborně napsaných a zahraných postavách Walta a Jesseho, proto ony chemické scény, nebo a to ještě lépe, jejich postupná přeměna. Ta je u Jesseho možná méně patrná, ale je. Ono totiž "zrození Heisenberga", prostě musí trumfnout vše... Jo, tohle mělo být finále, ale bonus v podobě další epizody samozřejmě nevadil. 80%

Na současný polský film je to rozhodně lehce slabší partie, ovšem s dokonalými hráči jak v pozadí, tak i v popředí, myšleno především herecky. Bill Pullman to rozhodně nemá lehké, přesto děj z větší části táhne a věčnou opilost hraje výborně. Jeho parťák na noční procházky Robert Więckiewicz, už má za sebou průpravu od samotného "Strážnýho anděla" a Alexej Serebrjakov zase od "Leviatana". Nakonec, jistě bych i u Pullmana nějakou tu dřívější opileckou roli našel, čili sestava na ve vodce utopenou šachovou špionáž, jak má být. V příběhu navíc funguje i mírná nadsázka, například postava, kterou taktéž výborně hraje Serebrjakov, má příjmení Krutov... a je to znát. Jenže zvolený styl vyprávění je právě tím, co dělá tuto partii lehce slabší, především cestou k finále se skáče příliš. Naštěstí potom přichází záchodový zvrat (nemá nic společného s koníčkem hlavních postav) a tím i nejlepší scéna filmu, která mimo hlavní pointu překvapí například i svoji drsností... taková forma likvidace se už přeci jen nevídá často. 70%

Stále v čistě špionážních vodách, ale s velkým posunem vpřed a to ve všech směrech. Základem všeho je vzhledem k bondovské klasice podstatně zajímavější scénář a taktéž podstatně zajímavější Bond. Sean Connery se po Dr. No v roli našel a více prostoru tu má i jeho "hlavní" protivník Grant, do jehož role Robert Shaw sedne. Navíc jeho vizáž... že by Daniel Craig už v této bondovce? Dobře, možná lehce šmrncnutý Dolphem Lundgrenem, ale i tak! To se potom na akční scény dívá úplně jinak, vůbec když i ty (nebo především ty), zažily co se kvality týče, opravdu velký posun. Také proto by se teď hodilo nastoupit do vlaku, ale ještě s tím počkám, musím zmínit scénu v cikánském táboře. Možná je fakt, že působí tak nějak navíc, přesto nabízí řekněme odlehčení, alespoň co se humoru týče a především skutečný divoký východ, parádní westernový závěr. Nakonec právě i ten humor, tedy především Bondovi hlášky, jsou v tomto filmu řekněme stylovější, lépe padnou. Ovšem nejsou to jen hlášky, jsou tu i hračky, vychytávky, které přijdou vhod a potěší. Takže do vlaku, kde samozřejmě bude čas i na ně. Celá tato pasáž je výborně natočena, co se napětí týče, skutečná ozdoba filmu, s vrcholem v podobě střetnutí Bonda s Grantem! V kupé se toho příliš vymýšlet nedá, přesto mě kamera při souboji zaujala, na jeho nezestárnutí má rozhodně svůj velký podíl. A Bond girl? Ursula to sice není, přesto Daniela Bianchi sedla velmi. 85%

Ještě spíše špionážní bondovka, což by rozhodně nebylo na škodu, kdyby těch několik akčnějších pasáží, bylo více propracovaných, když už tu jsou. Především automobilové honičky jsou téměř bez napětí a to je vzhledem k použitým autům a lokacím natáčení až trestuhodné. Za to atmosféru má první Bond parádní, navíc celý děj by Sean Connery a Ursula Andress utáhli snad jen svým charismatem, kdyby ničím jiným. Dostatečně zajímavý je potom i dlouho tajemný Dr. No... z jedné strany je fajn, že se o něm pouze mluví, přesto by pár minut navíc jeho postavě určitě prospělo. Večeře v architektonicky velmi zajímavém sídle, je hold až příliš krátká. 65%

Cvrlikání různé havěti, nebo šplouchání vody, nebudu chtít slyšet stejně dlouho, jako řekněme "folkovější verzi amerického country". Hold do závěrečné scény pěkně vesele... sedlo mi to, dění k hudbě působí až ironicky, což ještě více přidává na napětí, kdyby děj nestačil. Čistě filmová hudba se zde téměř nevyskytuje, Walter Hill skrze pouhé zvuky bažin perfektně pracuje s občas až hororovou atmosférou. Děj je samozřejmě jednoduchý, několik tahů domorodců opravdu lehce přes čáru, což bych v případě národní gardy neřešil. Málokdy se sejde skutečná parta géniů, kteří přesně vědí, co s nastalou situací a navíc vše vyřeší dle předpisů. Kde nejsou pravidla, projeví se často blbost, proto mi chování těchto takzvaných vojáků, až tak přehnané nepřišlo. Čímž tedy rozhodně nechci říct, že se jim dalo fandit, to snad jen jednotlivcům. Vytrpěli si svoje, vzhledem k lokacím natáčení (zase, velmi dobrý výběr), jistě zdaleka nejen postavy. 75%

Faktem sice je, že na příběhu se ještě dalo zapracovat, taktéž za filmem mohl stát schopnější režisér. Jenže, ani z tohoto pohledu to rozhodně nijak tragicky nedopadlo, byl by to řekněme průměr, kdyby... kdyby tu nebyl Ray Harryhausen a jeho fantastické loutky! Především díky nim má Sedmá Sindibádova cesta i po tolika letech stále sílu, dá se říci, že film žije, má duši. Loutky jsou nádherně provedené, zaujal například tanec medúzy a samozřejmě kyklopové, všechny potom dávají filmu lehce hororovou atmosféru. Tím nejúchvatnějším je jejich "sehranost" s herci, zase například ve scéně boje s kyklopem, nebo ještě lépe, šermířský souboj s kostlivcem! 75%

Komornost tomu sluší stejně, jako neustálá ponurost. Hned úvodní záběr na bitevní pole vtáhne, je to hotová krajina smrti, lehce osvětlována zapadajícím sluncem... atmosféra jak má být. Po ní intriky, stále v temnotě, nejen hradní, ale především té lidské. Hal je do nich po až bezstarostném žití vhozen nečekaně, musí se rychle učit, jinak ho semelou. Timothée Chalamet ho hraje výborně, přerod od kluka ke králi se (v tom nejlepším smyslu slova) stále zamyšleným a lehce utrápeným výrazem, mu sedne. Ovšem vrcholem a to i filmovým, je jeho proslov před bitvou, zrození skutečného válečníka, za kterým půjdou davy... fantastická, velmi silná scéna. Což platí i pro následující dění, bez příkras a hrdinských činů, prostě středověká řežba, působící podstatně reálněji, než tolikrát viděné velkolepé pojetí. Ale ještě zpět k hercům, zmínit Seana Harrise a Joela Edgertona, rozhodně musím. Robert Pattinson je tu v několika scénách, přesto stíhá být dokonale slizký a jeho francouzská angličtina je nepřeslechnutelná. Stejně jako hudba Nicholase Britella, onomu temnějšímu pojetí taktéž velmi pomáhající. 85%