Aiax

"Všichni lidé si nejsou rovni. Úkolem vlády je to napravit." **** Obrovské překvapení. Tenhle prakticky neznámý film se Seanem Astinem a Christopherem Plummerem je výborná dystopie, která si v ničem nezadá s legendami žánru jako 451 stupňů Fahrenheita, 1984, Brazil nebo Mechanický pomeranč. Není možná tak vysokoprofilová jako 1984, filmařsky brilantní jako Pomeranč nebo nápaditá jako Brazil, každopádně o silné poselství, mrazení v zádech, jakož i zábavu je tady postaráno. Doporučuji všemi pěti hvězdičkami.

Atraktivní námět a sympatický nápad, který ale trochu hapruje kvůli nepřesvědčivým "dokumentárním" scénám. Blair Witch působil autenticky, protože "herci" tam nehráli jako herci, ale jako opravdoví normální lidi. Osunsanmi tohle nedokázal. Dramatická část je ale docela slušná, přinejmenším na rozpočet, který evidentně nebyl nejštědřejší. Kolem a kolem příjemný napínák o mimozemšťanech, který vejde a neuškodí.

Vražedná pandemie už zase vybila většinu lidstva a ten zbytek se už zase vybíjí navzájem. Tentokrát ale nejde o vyvražďování zombíků či jiných nakažených živých mrtvol, nýbrž o studii lidskosti. Jak hluboko sahá naše civilizovanost, solidarita, soucit? Je to jen vrstvička laku? Kdy přesně se aktivuje starý plazí instinkt, který člověku říká "Přežij bez ohledu na cokoli"? A když se to povede, přežije člověk, nebo plaz? Nechápejte mě špatně, carriers není inťoušské existenciální drama, které by mohlo vyhrát Zlatého medvěda, ale oproti svým tematickým bratříčkům obsahuje velkou porci přidané hodnoty, kvůli které uděluji slabší čtyři hvězdy.

Ellen Page se stává tzv. pizza herečkou. V pizzerii vezme pekař pokaždé stejnou placku, nahází na ni různé lepší či horší přísady a výsledný produkt vždy chutná. Ellen Page je taky taková těstová placka (no pun intended). Je v podstatě jedno, co na ni režisér nahází, výsledek je pokaždé prostě fajn. Rozdíl je v tom, že Ellen není v žádném případě bledá, nevýrazná, neslaná či nemastná. Kromě toho, že je to typ holky, před kterou jsem jako ten Pavlovův pes naprosto bezmocen a bezbran, je to navíc talent jako hrom. Nevíte, jestli už má kluka?

Jak to skončí, když za nadaným (technicky famózně, umělecky jakž takž) režisérem přijde kouzelná stařenka a řekne mu: "Natoč si, o čem jsi vždycky snil. Na peníze nebo technická omezení nehleď. Jo a mimochodem, mým nejoblíbenějším filmem je Vinnetou." Skončí to tak, že Avatarem. Leniví recenzenti říkají následující často, ale...tohle FAKT nemá cenu popisovat, tohle se FAKT musí vidět. Přesto však jedno zamyšlení. Navzdory veškeré filmové magii mě nejvíc zasáhla tahle epifanie - celou cestu z kina jsem špekuloval, co mi ksakru na tom Avatarovi pořád vadilo. Bylo to něco uhýbavého, nepostižitelného, furt mi to bzučelo v hlavě. Triky to nebyly (probůh), herci taky ne, hudba, kamera, výprava, všechno špičkové...a pak mě to napadlo - zdálo se mi, jako by ten film byl Cameronovi moc těsný. Jako by toho chtěl Jimmy říct a sdělit a předat divákům tolik, v tolika rozměrech, tolika smysly, že na to už zkrátka staré dobré placaté plátno nestačí, i když se mu pomůže primitivním trikem s brýlemi. Schylovalo se k tomu už delší dobu, ale Avatar je první film, který se vzpírá omezením své formy tak hlasitě, tak nepřehlédnutelně. Všude se žvatlá o tom, že Cameron s Avatarem čekal, až na to dospěje kinematografická technika, ale pokud to byl opravdu jeho vysněný projekt, který si v hlavě skládal už od dvanácti, měl možná počkat ještě dalších deset patnáct let, na pravou a nefalšovanou virtuální realitu. Každopádně dnes je dnes a Avatar je technicky nejvyspělejším filmem všech dob a možná i nejlepší výpravnou podívanou, jaká je k dnešku k mání. Je to moc hezká pohádka pro dospělé, jen možná zamrzí, že vzdělaní, inteligentní a sofistikovaní Zápaďané potřebují alegorické pohádky k tomu, aby si uvědomili, že přepadat a okupovat cizí kultury kvůli nerostnému bohatství je moc moc bakané.

Geniální první kapitola, samozřejmě, geniální Waltz, přirozeně, jenže ve zbytku si nelze nevšimnout, že Tarantino už vaří z několikrát vylouhovaného sáčku kreativity. Pravda, ještě pořád je to silnější meducína než většiny ostatních rejžů, ale už je tam cítit pachuť - možná lehké bezradnosti, sebeuspokojení, usnutí na vavřínech. Každopádně usnutí tu a tam hrozilo i mně. A na to jsem nebyl u Tarantina zvyklý. Mno, budu dělat, jako že tenhle film neexistuje.

Moderní katastrofický thriller, znatelně civilnější a pro neameričany stravitelnější než předchozí Emmerichovy výtvory. Po Hvězdné bráně druhý nejlepší film tohohle megalomana bez špetky vkusu a míry. Nebo by možná bylo přesnější říct - spolu s Hvězdnou bránou jeho jediný film, na který se dá v pohodě dívat bez duševní újmy. Každopádně v rámci žánru dnes asi nejlepší volba.

Jeden z lepších heist filmů. Washington i Travolta fajn, vizuál super, celkově žádný zázrak, ale rozhodně velice koukatelné.

Tak už to bývá. Člověk obvykle vyhlíží mesiáše u hlavní brány před rozvinutým červeným kobercem a on mezitím nenápadně vejde postranní brankou. Nevím, jestli Cameron se svým Avatarem bude dalším milníkem žánru sci-fi, jako kdysi 2001, Blade Runner nebo Matrix, každopádně neznámý jihoafrický režisér s nováčkovskou sebejistotou a nenuceností ukázal svou vizi toho, jak by mohl vypadat nový druh vědeckofantastického filmu. Jistě, není to áčková, vypulírovaná produkce, ale možná že nejbližší budoucnost extra výpravnému sci-fi nepatří. Omezený rozpočet má, jak vidno, i své výhody - tvůrce se nemusí snažit vyhovět tomu nejmasovějšímu vkusu, aby se jeho film zaplatil, a může si troufnout na originálnější a osobitější dílko. Blomkampovi se to povedlo na jedničku.

Po zklamaných recenzích jsem se trochu bál, že Bruno bude ze slabšího soudku, ale po shlédnutí můžu říct - určitě ne pro mě. Saša to znovu dokázal a vyrobil další naprosto unikátní kinematografický zážitek, který v sobě neuvěřitelným způsobem snoubí snahu: 1. způsobit divákům nesnesitelná duševní muka **** 2. vyvolat v nich ten nejsvíravější pocit trapnosti v životě **** 3. prošmejdit jejich mysl a duši až do těch nejzasutějších koutků a nemilosrdně rozdrtit všechny konvence a tabu (i ta opodstatněná) **** 4. donutit je, aby se pomočili smíchy **** 5. při tom všem jim velice nenápadně sdělit něco důležitého o stavu města a světa. Tohle dokáže pouze geniální Sacha Baron Cohen, jeden z největších komediálních talentů moderní doby. Na Bruna NEmůžete jít jako na další nářezovou lehkou letní komedii typu Zohan nebo Love guru. Saša točí postmoderní kinematografické umění, ve kterém hraje sranda jen jednu z blíže neurčených rolí. A to určitě není šálek kávy pro všechny. Já ale při jeho filmech procházím duševním očistcem, trpím a směju se a většinu stopáže si zakrývám oči, nemůžu se odtrhnout od obrazovky a zároveň se nemůžu dočkat, až už bude konec, a když naběhnou závěrečné titulky, cítím se tak nějak uvolněnější a zas o krok dál.