Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Krimi

Recenze (702)

plakát

Terminator Salvation (2009) 

Terminátoří série skončila stejně jako ta Vetřelčí nebo Predátoří - v béčkovém průměru. Jelikož mé pocity nejlépe vystihl už Cival, omezím se jen na stručné vysvětlení, co je to vlastně béčko. Béčko je dílem lidí, kteří mají jen ty schopnosti a dovednosti, které se dají naučit. Technika kamery se dá naučit. Filtry se dají naučit. Triky a fígle slušného akčního segmentu se dají naučit. Nedá se naučit ovšem smysl pro příběh, pro výstavbu děje, pro autentické napětí, cit pro postavy a pro dialogy. Když má film obojí, je to áčko. Když jen to první, je to řemeslné béčko. Terminator Salvation je řemeslné béčko.

plakát

Dvojí hra (2009) 

Chytré, lehké, rafinované, šumivé, jiskřivé a luxusní jako to šampaňské, co pili na konci Owen s Robertsovou.

plakát

Star Trek: Enterprise (2001) (seriál) 

Zvláštní jev, tahle Enterprise - postavy nic moc, ne zrovna oscaroví herci (jestli mě dobře chápete), dřevěné dialogy (i na poměrně nenáročný standard Star Treku), podprůměrný scénář a stejná režie. Ano, je to béčko jako vyšité a navíc ustrnulé v minulosti, jako by se od dob kapitána Kirka nic nezměnilo, jak ve způsobu televizní narace, tak v žánru sci-fi jako celku. Ale je to pořád Star Trek, který rozehřívá klukovský (a holčičí asi taky, co já vim) sen o dobývání vesmíru a potkávání mimozemšťanů (jejichž, pravda, jediný rozdíl oproti lidem většinou spočívá v počtu a tvaru nejrůznějších boulí na tváři). Enterprise sice tento potenciál využila asi jen tak do poloviny, ale to pořád stačilo k tomu, abych se v prvních dvou sezónách alespoň vyloženě nenudil. Konec druhé sezóny znamená přeřazení ze dvojky rovnou na pětku a ve třetí sezóně začíná ta pravá jízda. Tady totiž autoři Enterprise úspěšně shrnuli to nejlepší z Voyageru (bloudění v cizí a nebezpečné části vesmíru), DS9 (epický boj proti hrozivému protivníkovi) a Nové generace (dospělost, hloubka, morální dilemata). Pokud třetí sezónu shlédnete najednou, mockrát při tom zřejmě nevydechnete. Čtyřka už je jen dojezd, narychlo utnutá nepříliš povedeným zavírákem (aspoň ale znovu vidíme oblíbené hrdiny z Nové generace). Takže jako obvykle - pro fandy ST povinnost, pro fandy sci-fi doporučuju "prolistovat" první dvě a čtvrtou sezónu a zaměřit se na třetí. 65%.

plakát

Hranice nemožného (2008) (seriál) 

Nový Abramsův seriál je, co se dramatické křivky týče, pravým opakem Lostu. Začíná poměrně neslaně, uprostřed se pomalu začíná mastit a na konci už je to hodně chutná sci-fi polívka. Potěšil mě vynikající John "Denethor" Noble, minimum "vycpávkových" dílů, vcelku sympatická agentka Dunhamová a velké překvapení nakonec neboli kdopak je pan Bell? Celkově je zastřešující zápletka úhlednější, vkusnější a přátelštější k divákům než ta "Lostí". Autoři s námi pochopitelně hrají typickou hru na mrkev a oslíka, ale není to tak frustrující a cynické jako u Lostu. Na další sezónu se každopádně těším, Abrams holt umí.

plakát

X-Men Origins: Wolverine (2009) 

Přes počáteční skepsi a negativní recenze mě Gavin Hood překvapil. Origins jsou nesrovnatelně zábavnější a méně tupé než Poslední boj. Skvělá úvodní sekvence nasadila svinské tempo, které světe div se za celou dobu trvání filmu uvadlo jen minimálně. Špičkoví herci jako Jackman či Schreiber tady pochopitelně nedostali moc prostoru, jde ostatně o ryzí popkornový sriller, ale to vůbec nevadí. Triky skvělé, vysoká produkční úroveň, příjemné tempo a přitom Origins neurážejí vkus a inteligenci diváka víc, než je v této kategorii filmů nutné. Velice kvalitní tři hvězdičky.

plakát

Star Trek (2009) 

Fotbalovou terminologií řečeno, Abrams dal z hooodně nepovedené přihrávky parádní gól. Zdálo se nad slunce jasné, že po průměrných Generations a Insurrection zatloukl Baird svou tragickou Nemesis definitivní hřebík do rakve fenoménu jménem Star Trek, ale Abrams se přesně po způsobu Jima Kirka nevzdal ani ve zdánlivě bezvýchodné situaci a vyvedl obdivuhodně smělým manévrem z jisté zkázy hned několik generací lodí Hvězdné flotily naráz. Poslední Star Trek je stejně jako ten úplně první jednoznačné sci-fi áčko téměř ve všech ohledech - výprava, režie, rozpočet, triky, herci. Jen v jednom se nedá s prvním a nejlepším startrekovským filmem srovnávat - Orciho a Kurtzmanův scénář totiž balancuje na hranici béčka a céčka. První filmový Star Trek byl velkolepý sci-fi velkofilm se vším všudy a už navždy zůstane viset v síni slávy vědeckofantastické kinematografie vedle legend jako 2001 nebo Blade Runner. Pouze on totiž myšlenkově a umělecky přesáhl nejen hranice svého jinak poněkud pulpového světa, ale také žánru jako celku. Startrekovské seriály a ostatní filmy spadají už jen do kategorie "více či méně zábavné béčko". Abrams vrátil sérii lesk a slávu, dokázal jí konečně sehnat pořádný rozpočet, který byl odjakživa nejbolavějším místem Star Treku, a diváci jeho počin nepochybně protlačí mezi nejvýdělečnější filmy tohoto roku. Ale žádné větší ambice rozhodně neměl. Vzkříšení fenoménu, plné pokladny a skvělá popkornová zábava. Nic víc si Abrams za cíl nevytkl a (upřímně řečeno) na nic víc ani filmařsky nemá. Netvrdím, že je to špatně, právě naopak, pořád ale věřím, že jednou se tam, kam se dosud vydal jen Robert Wise, vydá znovu některý opravdu velký režisér a zlatý fond filmové science fiction se dočká dalšího přírůstku. Bůh ví, že už by nějaký nutně potřeboval. ******* P.S.: Po přečtení pár dalších komentářů a reakcí jsem si uvědomil, že scénář přece jen nebylo to, co mě na Abramsově filmu zklamalo nejvíc. Velmi smutno mi bylo z toho, jak dopadl legendární odkaz Jerryho Goldsmithe. Namísto jedinečné, úchvatné a nezapomenutelné vesmírné hudby, která si nezadá ani s nejlepšími díly Johna Williamse, doprovázelo nejnovější Star Trek cosi, co snad vypadlo z hollywoodského počítače určeného k míchání hudby pro béčkové trekkovské seriály jako DS9 nebo Voyager.

plakát

Gran Torino (2008) 

Clint Eastwood jako režisér je mainstreamová jistota stupně "Oscar". Osmdesátiletý stařík evidentně nemá nejmenší ponětí, jak se dělá nuda, navíc v tomto konkrétním kousku je v roli vlastního ultra-nerudného já naprosto dokonalý. Přesto mě hodnocení přes 92 % a 22. místo v celkovém žebříčku docela překvapuje, zas taková epochální pecka to není, například Changeling by si tohle (i vyšší) umístění IMO zasloužil mnohem víc.

plakát

Strážci - Watchmen (2009) 

Komiksy nečtu a necítím se nadán o nich mudrovat. Z většiny komiksových adaptací mi bylo nevolno, světlými výjimkami jsou snad první a poslední Batman. Na Watchmeny jsem byl zvědav, z evidentních důvodů, které se omílají všude dokola - revoluční, převratné, elitní dílo. Dojmy? Zack Snyder mě příjemně překvapil. Není to rutinér a není to klipař. Ve filmu je pár scén, které pronikly mou tvrdou cynickou slupkou hodně hluboko. Některé herecké party dopadly znamenitě (Komediant, hlavní hrdinka, Rorschach), některé nemastně (Sova, Ozy), spousta neslaně. Stylově mi filmoví Watchmeni připadají trochu rozklížení, komiks neznám, ale film je jakousi směsicí noiru, červené knihovny a Flashe Gordona. Trochu rušivé. Hudba slast, ladí perfektně. Scénář má pár hluchých míst, možná víc, než by musel, pár strhujících, většina je velmi dobrá. Největší problém je klasický, ale pochopitelný - Snyder byl tak uctivý k předloze, že v podstatě vyrobil filmovou ilustraci komiksu, jakkoli pitomě to zní. Film je holt svébytná forma a žádá si své postupy a techniky vyprávění a když se režisér drží příliš těsně knihy (Harry Potter 1,2) nebo komiksu (právě Watchmeni), tak to vždycky více či méně skřípe. Pravda je, že u Watchmenů to skřípe méně. Ale i když zatím tahle recenze možná nevypadá na víc než 3 hvězdy, nemůžu se přinutit dát Watchmenům nižší než absolutní hodnocení. V oblasti filmových komiksů totiž nemají žádnou vážnější konkurenci. Temný rytíř je sice filmovější, herecky lahodnější a o dost zábavnější, ale Strážci jsou mnohem komplexnější, silnější ve výpovědi a vlastně i temnější. Tak či onak, pro mě z toho vyplývá jediné - musím si konečně přečíst předlohu. 85 %.

plakát

RocknRolla (2008) 

Něco jako Coeni - v jednotlivostech senzační, celek jedna prázdná, pozérská nuda. O milimetr lepší než Snatch. Slabounké tři hvězdy.

plakát

Labyrint lží (2008) 

Jó na Ridleyho Scotta se vždycky příjemně kouká, i když zrovna vyloženě neperlí. Labyrintem lží splnil Mistr přání všem kinofandům, kteří milují špionáž a vysokou politiku a áčkové produkce, ale Syriana na ně byla moc náročná na mozek. Ridley jim naservíroval zarostlého Leonarda, který nahání po celém světě zarostlé padouchy, hádá se s nadřízenými a svádí krásné cizinky, obtloustlého Crowea, který kuje pikle, až se z něj kouří a hromadu exotických lokací, prďácké akce a kamerových filtrů. Můj osobní problém je v tom, že tohle všechno umí Ridleyův méně obdařený brácha Tony taky. Od Mistra samotného bych očekával přece jen nějakou přidanou hodnotu. Dlouho jsem jej omlouval, že si dává zasloužený odpočinek a točí si jen pro radost, ale po všech těch Švindlířích a Královstvích nebeských a Dobrých ročnících a Labyrintech lží už začínám být trošku netrpělivý a říkám si, kdy už nám Ridley konečně znovu vytře zrak. Ale jsem optimista, nehodlám se zabývat tak absurdní hypotézou, že je Mistr za zenitem. Zatím. 70%