Aiax

Nejzajímavější je na tomhle filmu to, že je navzdory hvězdnému obsazení a áčkové DNA tak nezajímavý. Všechno, co ve svých dvou hodinách nabízí, už někde bylo, a to hodněkrát. Průměrný policejní thriller s minimem zábavy, zato pořádnou porcí moralizování. Za tři s odřenýma ušima, O'Connor. Sednout. 55 %..

45 %. Sečteno a podtrženo, David Fincher mě zase zklamal, a napříště bude muset pořádně zabrat, aby si to vyžehlil. A v neposlední řadě ani uspávací hudba a nenápaditá kamera filmu nepomáhají. Pokud jde o hlavní hvězdu večera, já osobně od Brada Pitta nečekám nikdy nic světoborného, ale tentokrát musí být zklamaní snad i jeho nejvěrnější fandové (či spíš fanynky). David Fincher, který sice není mým oblíbencem, ale přesto jej považuju za skvělého řemeslníka, se tentokrát nijak nevytáhl, stejně jako v Zodiacovi dokonale a skromně posloužil scénáři, jenže ten Rothův tentokrát potřeboval naopak spíš prokrvit. Především je to scénář, který je pomalý, rozvláčný, rozplizlý a hlavně vzbuzuje neodbytný dojem, že je jen poněkud nepovedeným odvarem silné předlohy. Ale teď už následují jen samá negativa a sociální nejistoty. A za druhé je to výprava, která je pečlivá, důkladná a místy bere dech. Za prvé je to naprosto excelentní Cate Blanchett, která prozáří každé políčko filmu jinak tmavého a pošmourného jako listopadový večer. Pozitiva jsou pro mě osobně v podstatě jen dvě. U Davida Finchera jsem si už na to zvykl, bohužel nesdílím většinové nadšení z jeho práce (líbil se mi jen Zodiac) a ani na jeho nejnovějším počinu jsem mnoho chvályhodného neshledal. Vážení filmoví přátelé, věřte mi, že se v tom nijak nevyžívám, ale s hodnocením Benjamina Buttona budu muset jít opět rezolutně proti proudu.

Dá se ještě vůbec natočit fantastický film o Vikinzích, který by po sobě nenechal mdlou pachuť (popřípadě kinosál plný spících lidí)? Po 13th Warrior a Pathfinder jsem čekal další zklamání, ale Outlander, přestože na zlatý fond to není, mě mírně příjemně překvapil. Jednoduchý, ale ne stupidní, béčkový, ale ne trapný, levný, ale ne laciný. Nečekejte žádný blockbusterový trhák, ale vzhledem k notorickému nedostatku nejen kvalitních, ale vůbec jakýchkoli nehororových fantastických filmů je to rozhodně slušná zábava pro všechny fandy tohohle žánru.

Typický festivalový doják, který mocně spoléhá na to, že jej k hvězdnému úspěchu dotlačí provinilé a privilegované západní obecenstvo. K cíli však postupuje ještě vcelku decentně, na pilu netlačí nijak přehnaně, neždímá z diváků city za každou cenu a nabízí poměrně příjemnou a nekýčovitou podívanou. Úspěchu se dozajista dočká, o tom nepochybuju, ale žádný vyložený zázrak to není.

Příjemná historka z natáčení teorie relativity, člověku díky skvělému Serkisovi, Broadbentovi a schopnému scénáristovi ani nepřijde, že se nic pořádného nedozvěděl ani o relativitě, ani o první světové a vlastně ani o obou hlavních protagonistech.

Není nic lepšího než hlazení po srsti s Jackem Nicholsonem.

Howard tentokrát podřídil veškerý svůj um autentičnosti, střízlivosti a jakémusi filmovému dokumentarismu. Neexhibuje, nepředvádí se, a přestože (nebo možná právě protože) nejde o žádné podbízivé cheesy hollywoodské téma, tak Ron Howard poprvé od Čisté duše nenudí. Poselství filmu bude přirozeně nejsilněji rezonovat u amerických čtyřicátníků, padesátníků, kteří s Nixonem vyrůstali a kterým jeho machiavellismus rozbořil mladické ideály. Pro ostatní jde o kvalitní politické drama, poměrně srozumitelné a nepříliš náročné. Frank Langella je výborný, bohužel však jako Nixon příliš nevypadá a nutně stojí ve stínu jiného Nixona, geniálního a nesmrtelného Nixona, Nixona Anthonyho Hopkinse, ostatně stejně jako Howardův Duel stojí ve stínu špičkového Nixonova životopisu v podání Olivera Stonea. Hlavně proto se u mě zastavil pod hranicí absolutního hodnocení - 78 %.

Coenovci mi čím dál víc připomínají otrlé lvy salónů, rutinní "baliče" ála role George Clooney v jejich posledním dílku. Na první pohled elegantní, šarmantní, bryskní a sexy, ale když je člověk pozná blíž, zjistí, že jde o smutné, osamělé a vyhořelé jedince. Burn After Reading je už fakt jen rutina, Coenovci opakují své staré triky, ale bez staré jiskry, energie a nápadu. Není to ta nejhorší zábava na jedno posezení, jakou člověk může sehnat, hlavně herecké výkony jsou jako vždy u Coenovců skvělé, ale nic víc. Silasovo "Burn After Watching" sedí dokonale.

Autenticita je svatým grálem současné postmoderní kinematografie a Matteo Garrone je jejím veleknězem. Gomorra není ani tak film, jako spíš syrové a absolutně uvěřitelné dokudrama o životě v podzemí neapolské společnosti. Tahle podívaná je tak autentická, že má člověk občas pocit, že Garrone točil skrytou kamerou opravdové mafiány. City of Gods proti ní vypadá jako kašírovaná ochotničina. Nebude to rozhodně vyhovovat všem, není tu žádný příběh, děj, či zápletka, která by stála za řeč, Garrone se v adaptaci slavného Savianova románu zaměřil čistě na vizuál bez nějaké větší snahy o narativ....skoro by pod filmem mohl běžet titulek "Bez komentáře", jako u těch "tichých" pětiminutovek na ČT24. Tahle volně poslepovaná mozaika historek z italského podsvětí je ale pro mě osobně působivá velmi a z hlavy ji hned tak nedostanu.

Zabiják kyseláků, drtič bručiksichtů a ničitel všeho cynického a blazeovaně kritického. Kdo není schopen, ochoten či v náladě přistoupit na hru brutálně pozitivního, nádherně křiklavého a nesnesitelně prosluněného kýče nabitého energií jak sedmihvězdičková Metaxa, vyplaví ho imunitní systém z kina dřív než Meryl dospívá první číslo. Pro ostatní je Mamma Mia parádní relaxační letní párty na pláži. Mimochodem, Meryl je raketa :)