rikitiki

Perfektní retro atmosféra, výborná Lady Gaga v příběhu, který má snad i morální poučení. Byť očekávané, takový však je život. To, že je něco klišé, ještě neznamená, že se to nestává i ve skutečnosti. ____  Trochu mi vadila povaha mladého Gucciho, který byl až příliš bezelstný a dobrácký, na to, v jaké rodině žil. Příběh ho záměrně stavěl do kontrastu k postupně stále vypočítavější manželce jako její protipól, téměř obětního beránka, který vlastně žádné bohatství nechtěl a nejšťastnější byl, když si mohl kopat s kolegy řidiči na parkovišti. Čemuž teda nevěřím. ____ Délka kroniky zániku jedné chamtivé rodiny mi nevadila. SHRNUTÍ: Co myslíte, že se stane, když do klubka podrážděných zmijí hodíte jednu odhodlanou kobru?

Dejte už všichni pokoj s Libuškou Šafránkovou! Ano, byla neskutečně roztomilá a ta pohádka vcelku ušla (taky má své mouchy), ale není a nikdy to nebyla jediná Popelka na světě. ____ Tentokrát tu máme Popelku bez kouzel a čar, navíc z pohledu Zlé sestry …  a víte co? Mě tahle verze nadchla. Jde ve stopách známého příběhu (který má stovky variant) a nachází si věrohodnou cestu s dobře psychologicky motivovanými postavami. Trochu víc práce by si podle mě zasloužila právě postava Popelky, která byla občas neslaná – nemastná a její svatba s jalovým princem mi spíš připadala jako začátek průšvihu než šťastné završení útrap. ____ Zlá sestra i Druhá zlá sestra byly ale zobrazeny dobře, stejně jako prohnaná macecha, která občas mohla vzbudit i porozumění. Důvtipné bylo zasazení do konkrétní historické doby, včetně jejích událostí zde účelně zapojených do příběhu (tulipánová horečka). SHRNUTÍ: Na to, abys šla životem svou vlastní cestou nepotřebuješ žádné kouzelné střevíčky.

Bohužel, až příliš opakující se obrázek – bezmocnost neprivilegovaných vůči mocné korporaci. Jakkoli mě děsí, jak strašně nespravedlivý svět je, filmu nemůžu dát vyšší hodnocení než průměr. Až příliš se soustředí na postavu fotografa, který převážně chlastá, nic nedělá, je vycucnutý a otrávený …… pak nafotí sérii snímků a konečně se ledy pohnou. Mnohem víc prostoru by si zasloužili vesničané, kteří léta marně bojovali, přestože jim nikdo nechtěl naslouchat. Až přijel ten jeden nabubřelý Amík a udělal pár snímků. Na druhou stranu je fakt, že až tohle spustilo jakous takous nápravu… Jak říkám, svět je nespravedlivé místo. _____ Bohužel, jen průměrně zpracované drama dle skutečné události. SHRNUTÍ: Nejtěžší ze všeho je dosáhnout, aby tě někdo vnímal.

Vzdala jsem to v půlce druhé řady. Čekala jsem mysterióznost a temnotu, dostalo se mi prvoplánové červené knihovny s trochou špičáků a pár mávnutími hůlkou. Dialogy z pomocné školy, příběh přeslazená limonáda. Nenakoplo to ani, když se děj přesunul na dvůr Rudolfa II. SHRNUTÍ: Když už jsi příliš stará na Stmívání, ale přesto toužíš po „upíří romantice“.

Němci překvapili, protože tohle dílko – asi nejlíp přirovnané k sitcomu – bylo vážně vtipné. Trochu mě zpočátku zarazilo hajlování v německé mhd i celková absurdnost situací, ale pak jsem se tomu poddala. Přestože formát krátkých, několikaminutových scének, byl zvláštní, nakonec mě dostal. Ne každá pointa vyšla, některé se i opakovaly, ale mnohokrát se trefily přesně a já se smála. A docela mi udělal radost závěr, byť očekávatelný. SHRNUTÍ: Rodinná komedie o dvou náccích a jednom škvrněti.

Burt Reynold mě nikdy nezaujal a jeho vzhled výprodejového macha s legračním knírkem mě až odpuzoval. Až do filmu Hříšné noci, kde mě v roli pornorežiséra velmi překvapil. Zde to hodnotili jako jedno z jeho zásadních rozhodnutí, protože vzal nebezpečnou roli, od které ho mnozí odrazovali – o pornu. Takže jsem si pustila tenhle dokument a zprvu se dočkala obvyklých vychvalovacích frází. Jenomže postupně z těch velkohubých řečí začal přece jen vysvítat portrét skutečné osobnosti, nikoliv jen nějakého velebeného vzoru, jak to bývá u podobných dokumentů. Ukazovaly se záležitosti, které formovaly jeho charakter (geniálně výstižně v archivním záběru s matkou, když tvrdě řekla: „Děvčata na něj vždy letěla. Nikdy jsem nepochopila proč.“). ____  Nevěděla jsem, jaká megastár Burt byl, ke mně to nedolehlo. A jak životopis chronologicky portrétuje jeho život, se stářím a úbytkem rolí se začíná rýsovat tragický obraz, který sice nedošel k úplnému pádu, ale pořádný ústup ze slávy to byl. Když byl pět let po sobě nejoblíbenějším hercem Ameriky, cokoliv dalšího už ho muselo jen bolet a znejisťovat. A mě Burt začal víc a víc bavit svými, na tehdejší dobu neotřelými rozhodnutími (riskatní „nahý“ snímek ve Vogue – chicht / rozhovory, kdy klidně shodil film, který právě promoval – odvážné). A zároveň z toho vylézalo, že Burt rozhodně nebyl někdo, koho by si žena měla připustit moc k tělu, střídal je jako ponožky, s chlastem se moc nemazlil, příliš rozhazoval, asi byl namachrovaný a snažil se ohromovat majetkem. Nic moc sympatického, ale je fakt osvěžující vidět dokument, který nezastírá ani negativní projevy hvězdy. Proto dávám všechny čtyři palce nahoru. ----  Mimochodem: muži často vyhledávají stejné typy žen, ale o Burtovi se to rozhodně říct nedá. Tři jeho zásadní ženy snad ani nemohly být rozdílnější: dáma, přírodní holka od vedle a barbie z plastiku. SHRNUTÍ: Vzpomínky na hvězdný prach i bahno. S knírkem.

Povrchní.

Nijak zvláštně natočené a příběhově neoslňující válečné drama má hodnotu jedině snad v tom, jak příšerné zajatecké tábory vedené Japonci byly, a že bychom měli vzdávat aspoň v duchu úctu mužům, kteří jimi prošli. Stejně jako filipínskému odboji. Film má dvě niťky: jednu ze zajateckého tábora, jednu z odbojového hnutí, které se nakonec kratičce protnou v závěru. Osobně bych dala přednost, kdyby osvobozovací operace dostala větší prostor, naopak vykreslování prostředí okupovaných Filipín, stejně jako hrůz v táboře i mimo něj, mohlo být kratší, protože nepřineslo právě nic jiného, než aby si divák uvědomil, jak šílené to bylo a jak zrůdně se mohou lidé (zde Japonci) chovat, pokud mají totální moc a neodůvodněný pocit vlastní nadřazenosti. _____ V takových filmech hrával John Wayne, ty však byly točené za války a jejich přímočarost a jednoduchost se dala z propagandistických a oslavných důvodů pochopit. SHRNUTÍ: Nic nového pod Sluncem. Bohužel.

Kterak se Africká královna potkala s Piráty v Karibiku a cestou přibraly i Mumii. OK, od zfilmované atrakce a Dwayna Johnsona v hlavní roli se nedá čekat velká hlubokomyslnost, spíše jen zábava. Té je však, žel, pomálu a hlavně v začátku filmu. Později příběh těžkne a snaží se tvářit závažněji, což mu vážně nesluší. Dost mě štvala také klišoidní postava britského lorda, který se proti své vůli musí vypořádávat s dobrodružstvím a postrádá k tomu všechny své nezbytnosti, které by se nevešly ani na náklaďák. Byl otravný. Emily Blunt je fajn a mohlo jí těšit, že vedle Johnsona jí stačí jen stát a stejně bude milionkrát lepší herečka než on. _____ Příběh se rozpadává a hýří tolika atrakcemi, že postrádá i ten zásadní smysl a nějakou aspoň naznačenou linku. Ke konci už mi nebylo jasné, kdo a proč a co vlastně chce. Byla evidentní snaha dodat ženskou hrdinku, která dokáže stát sama za sebe a nepotřebuje k tomu pevné mužské rámě, i tady však film selhává. Přestože Bluntová nosí neustále kalhoty a má silácké řeči, nakonec vše zachrání svalnatý chlap. To i staropanenská Rose z Africké královny, přes svoji upjatost a ženské šaty, v sobě měla víc odhodlanosti a sebevědomí. SHRNUTÍ: Jak si nabrnkout hoodně starýho kořena na takové ostřejší vodácké výpravě.

Pánové Coogan a Reilly dostali neřešitelný úkol, ale poprali se s ním se ctí. Skuteční Laurel a Hardy, ať už je k sobě jako dvojici strčil kdokoli, ruku mu vedlo samo nebe, protože taková chemie se nedá napodobit. I když se Coognan i Reilly poctivě snaží a předvádí dokonalé grimasy i pohyby, magického kouzla původní dvojice prostě dosáhnout nemohou. I tak bych jejich výkony hodnotila vysoko. ----- Snímek potěší tím, že si nevybral období, kdy jsou komici na vrcholu, ale zvolil jen jednu epizodu jejich kariéry, která je na konci. Tím pádem je pochopitelně posmutnělý. ____ Dobrý nápad byl proložit jejich poslední turné klasickými gagy, zde využitými v běžných situacích (mělo jich být víc). Zbytečné bylo ale točit příběh kolem jakési jakože roztržky, která však v tomto podání nevypadala nijak osudově, a proto ani důležitě. Vůbec se mi nezdálo, že by pány nějaké staré nedorozumění trápilo nebo kazilo jejich přátelství. ----- Mnohem silnější je příběh v momentech, kdy hrají na ztracených štacích před poloprázdnými sály, kdy musí bojovat o uznání svého umění a podbízet se nějakými lacinými skeči v kinozpravodajství (ale možná, že jako profíkům jim to zas tolik nevadilo). ____ Postrádala jsem větší svižnost a soustředěnost. Stejně jako nějakou nosnou myšlenku, snímek je však především klasickým životopisem. Přesto je zajímavý a pro někoho, jako já, kdo jejich životopisy nezná podrobněji, i poučný. Protože by mě ani nenapadlo, že dvě tak nezpochybnitelné ikony musely na sklonku svých profesních životů urputně dokazovat, že pořád ještě umí, to co uměli vždy – rozesmát. SHRNUTÍ: Dělat živelnou srandu vyžaduje profesionalitu a dřinu.