Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (3 871)

plakát

A-Team: Poslední mise (2010) 

Hlavně začátek je vtipný nápaditě pojatými akcemi, které sice přetrvají až do konce, ale diváka trochu utlučou nepřehledností. Děj tady nehraje žádnou roli, hlavní jsou honičky, výbuchy a přestřelky. Je to zábava, která asi nejlépe vynikne na velkém plátně. /19. 4. 13./

plakát

Pařba ve Vegas (2009) 

Impotentní /ne/komedie, která čerpá humor v dětinských nechutnostech. /19. 4. 13./

plakát

Trestná lavice (2005) odpad!

Možná měl A. Sandler touhu natočit "opravdový" film, ale povedla se mu ještě větší hrůza než obvykle. Film je totiž příšerně rasistický. Na jedné straně jsou téměř ušlechtilí černošští vězni a na druhé podlí bílí dozorci, kteří - podle toho jak vypadají - nejspíš vypadli z katalogu Vzorník árijské rasy. Bílí podrazáci používají hrubou sílu a nechutné podpásovky, zatímco vězni jim oplácejí jen rádoby klukovskými kanadskými žertíky. Ve finále jsou dozorci potrestáni absolutním zesměšněním (jeden se promění v ženu, druhého několikrát nakopou do rozkroku, třetí se podělá - jak legrační!). _____ Přestože by se mohlo zdát, že jde jen o nablblou protirasistickou agitku (černoši jsou charakternější, tudíž vyhrajou, běloši zákeřnější, tudíž je čeká posměch), ve skutečnosti to tak není a film je rasistický v pravém slova smyslu. Černošské (a hispánské) vězně stmelí až bílý hráč a k vítězství je dovede bílý trenér. Černoši jsou zobrazeni jako rapující partička, občas s inteligencí tykve (vězeň - silák, který si před spaním vybarvuje omalovánky), nebo jako "srandovní" afektovaní transvestiti. Snímek se nevyhýbá ani motivu legračního černého poskoka hlavního hrdiny, něco jako jeho sluhy, který mu pomáhá, ale včas je odklizen z cesty, aby zásluhy připadly jen bílým. Tenhle snímek je k zblití._____ Když odmyslím rasistický kontext, tak je to tisíckrát viděný kýč o vítězství nad silnějším soupeřem a o znovuzískání vlastní hrdosti. Podaný přehnaně pateticky, až nechtěně legračně. Ušla kamera, která předvedla dramatické jízdy i vcelku smysluplně použití děleného plátna. Ale znovu: TENHLE FILM JE K ZBLITÍ. (19. 4. 13.)

plakát

Jeden den (2011) 

Příběh o lásce v čase začíná bolestně lehkou romantikou, pak, jak oba stárnou, začne být mnohem bolestivější a drsnější, jenomže to končí v rozbředlém sentimentu. Což z toho dělá milý, ale jen průměrný film. /18. 4. 13./

plakát

Mladí návštěvníci (2003) (TV film) 

Možná přidávám čtvrtou hvězdičku za dětský věk autorky, za roztomile naivní příběh, který ale svoje kouzlo určitě má. ___ Chuděrka ta první služtička. /17. 4. 13./

plakát

Pokušení (2009) 

Julianne Moore v další ze svých rolí pomatených dámiček z vyšší společnosti. KOUSEK DĚJE Tentokrát překonává krizi manželskou, středního věku a patrně i sexuální orientace za pomoci překrásné prostitutky. Film se melodramaticky vleče, Moore odhaluje své temné stránky nechutné šmíračky a potlačené sexuální touhy, jenomže to zajiskří jen občas, většinou je tempo příliš utahané - a najednou, ke konci, se film zvrhne do psychopatického thrilleru, který působí leda tak úsměvně. Úplný závěr už je jen zoufalá snaha dodat snímku rádobyhluboký rozměr vztahové tragédie. Škoda v téhle dějově nezvládnuté motanici Liama Neesona. /18. 4. 13./

plakát

Soukromí mistrovského díla - Caravaggio: Zajmutí Krista (2009) (epizoda) 

Hodně zajímavé, hlavně závěr, kdy životopisná fakta a údaje o použité malířské technice ustupují pocitům, které obraz vzbuzoval v minulosti i těm, které vyvolává dnes.___ Na vlastní oči jsem viděla jediný Caravaggiův obraz (tenhle to nebyl) a zasáhlo mně to jako blesk. Asi nejsilnější zážitek, jaký u mě kdy malířské dílo vzbudilo. Žádná reprodukce ani film ten ohromující bezprostřední dojem zaznamenat nedokáže. /17. 4. 13./

plakát

Hodina prasete (1993) 

Tohle byl středověk jak z české polystyrénové pohádky ze 70tých let: umělá atmosféra, nevěrohodné kostýmy, umolousaná rujnost, kdy každá žena okamžitě do minuty musí souložit a jsou na to už tak vycvičené, že si jediným pohybem servou šaty. Připomínalo mi to Andělskou tvář a to včetně impotentní režie a scénáře, který snad vznikl v rámci kurzu tvůrčího psaní pro svobodné dospívající matky. Přitom středověké soudní procesy se zvířaty jsou určitě zajímavé téma, ale tady jsem tomu středověku nevěřila ani za mák. Spíš si to na něj jen hrálo. A to dost neschopně. /17. 4. 13./

plakát

Pět minut v nebi (2009) 

Strhující portréty dvou mužů, které před více než třiceti lety propojil zločin, jehož stopy nedokázal ani jeden z nich setřít. Výborně prokreslené emoce. Jednoduchý závěr, který má sílu rány kladivem. /16. 4. 13./