rikitiki

Osmdesátky jak vyšitý, ale děsně nevtipný, až nudný. Přes všechny vraždy, lži a dramata jakoby se vůbec nic nedělo. Film si prostě plyne, aniž by zanechal jakýkoliv dojem. Jediné plus: Matthew Modine byl fakt fešák.

Střípky drobných osobních historií na pozadí té velké, strašlivé, kterou známe ze školy. Jenomže právě proto, že je vnímáná jako dějinný fakt, nejsou zřetelné osudy jednotlivých lidí. Tady několik z nich vystoupilo do popředí, v krátkých emocionálních úryvcích. Divák se o nich nedozví víc, než je v jediném kousku jejich dopisu. Což někdy zamrzí, na druhou stranu to ale vystihuje pocit zmaru z války, kdy jednotliví lidé splývají v masu, ať už nekriticky nadšenou, zoufalou nebo obětovanou. _____ Posun ve vyznění vybraných dopisů - od adorace až po zatracení - odpovídá průběhu historických událostí vnímaných zpětně. Zajímalo by mne, jestli by z těch dopisů šlo sestavit i pásmo, které by se emocionálně rozcházelo s postupem Hitlerova triumfu i pádu, jak ho vidíme dnes.

Tahle rodina se snad učila u gestapa a doučovací lekce měla u Velké sestry z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Chápu, že se všichni chovají hystericky, protože jsou pod neustálým drobnohledem rodiny, která probírá před všemi členy i když se někdo uprdne. A postižení jsou všichni, včetně těch malých přemoudřelých fracků, kteří diktují otci co má dělat, jak se chovat a koho milovat. ____ Odpudivě uvřískaný film. /14. 7. 12./

Takový až násilně nostalgický film.

Natahované a opakované kecy, které nabuzují zvědavost, ale uspokojení je ubohé.

Vymazlený brak. Po druhém shlédnutí přidávám hvězdu. Rocková jízda alfa samce Cliva Owena - čarostřelce, který by zahanbil Viléma Tella i Robina Hooda, navíc se skrytým charakterem gentlemana, který dámu neopustí, aniž by byla plně uspokojená a divukrásné Monicy Bellucci (čím je její krása tak dojímavá? Možná tím, že vždy vypadá roztomile unaveně a ovadle) mne prostě vtáhla do rychlého, byť (ne)logického děje. Ale to u tohoto typu filmu není podstatné. Nechám se vézt zběsilou střílečkou, která rozesmívá a udivuje solidní řemeslností. A jako bonus je ještě vtipná (někdy trochu za hranou) : mazlení se s prsy mrtvé matky, nebo ucho zbraně coby snubní prstýnek.

Hrůzným trojlístkem tohoto filmu je: špatný zvuk, takže občas není rozumět, co kdo říká. Což vhodně doplňuje další děsivou skutečnost - totiž, že filmu schází jakýkoliv děj, je to jen sled scének bez pointy, takže není jasné kdo co a proč dělá. Třetím vrcholem tohoto prapodivného dílka je, že polovinu filmu tvoří záběry mlčenlivých, prázdných pohledů. Občas směřovaných do blba, což je dost pochopitelné, protože chudáci herci se v tom museli taky pěkně plácat. /4. 7. 12./

Čekala jsem blbost a té jsem se dočkala. Kupodivu ale nebyla tak obrovská, jak jsem se původně bála. Nečekaný byl bizardní smysl pro humor a dost ironické momenty (chybující duchovní probodnutý americkou vlajkou byl víc, než bych si kdy v americkém filmu dokázala představit - skvělé!).

Tyhle snímky nedokážu vydýchat v kuse, musím přepínat na jiné kanály, abych rozředila tu šílenou nabubřelost a aroganci. Sešla se tu mnohá odpudivá klišé - elegantní královna začne tančit rap pro bandu uhihňaných puberťaček, strádajícím chuděrkám sirotám konečně zjedná řádnou péči slečna z Ameriky, která zároveň přinese závan svěžího vzduchu mezi zatuchlé a kožené aristokraty. Jedním slovem: hnus.

Slabší díl a to i přes závěrečnou opatrnou honičku historických aut. /1. 7. 12./