Arigato

Jestli existuje stoprocentní cílovka, tak jsem to bezpochyby já. Stranger Things je totiž seriál, který jako by byl stvořen přímo mně na míru. Je to seriál, který mě už prvním dílem nadchl do tak značné míry, jako by mě vtáhl do jiné dimenze a nic jiného pro mě ten daný okamžik už neexistovalo. Je to seriál, kterému se dostalo takové pečlivosti, jelikož je vše dotaženo do posledního detailu a přitom je stále tak uvolněný. Scénář je zajímavý a přívětivě pohlcující, zároveň působí pořád dokonale mysteriózně, protože ústřední tajemství je divákovi poodhalováno přesně tak, jak by mělo. Je to seriál s úžasnou atmosférou, která velkou dávkou vděčí mimo jiné i zcela výstižnému výběru hudby. Osmdesátkový synthový soundtrack bude asi vždy nadčasový a spolu se zapadlým Hawkinsem působí maximálně esteticky, a není ani divu, že jsem třeba už jen intro ani jednou nepřeskočil. Je to seriál se zástupem neokoukaných a velmi sympatických postav, navíc překvapivě zcela smysluplně se vyvíjejících, které mi těch několik desítek hodin strávených u obrazovky dokázaly zpříjemnit ještě o něco víc. A v neposlední řadě je to seriál, který mě vždy dokázal maximálně zaujmout, mnohokrát pobavit a i několikrát dojmout.

Komorní indie horor s poměrně překvapivým obsazením, i díky kterému bylo z filmu vyždímáno prakticky co se dalo. Od samotné první scény jsem věděl, že atmosféra napříč celým snímkem bude extrémně vydařená, na čemž má ostatně velkou zásluhu pouhá přítomnost v nehostinné pitevně nebo i hudba a vlastně zvuk celkově. Možná nejzajímavější je fakt, že režisér trval na tom, aby byla Jane ztvárněná herečkou a nikoliv figurínou – aby tělo vypadalo jako mrtvé, ale aby připadalo jako živé. Divákovi navíc pravděpodobně velmi rychle dojde, o co vlastně ve filmu jde, ale nejistota z dosud ještě neobjeveného ho zkrátka nutí koukat dál. Originální námět, postavy jsou konečně vcelku v pohodě a společně se vším výše zmíněným proč tomu prostě nedat plnou palbu? Film je sice natočený skoro jak podle pravítka a opakovaně využívá zcela zaběhnuté lekačky, což by mi ani nevadilo, přeci jen je napětí budováno bravurně, ale bohužel mu tak nějak chybí tah na branku, o něco lepší zakončení pár několika scén, případně trochu přidat na síle. A celkově je film prostoupen řadou menších chybek, které pak kazí celkový zážitek. Jindy bych tomu asi dal i pět, ale kdo ví.

První série byla skvělá. Ve druhé už máme díly jak na horské dráze. Jeden vyšvihne laťku vysoko a další, jelikož působí tak nějak uměle, ne-li vykonstruovaně, aby se zkrátka něco dělo, ji stáhne vyloženě nízko. Nikam úplně nesměřují a společně s hlavními hrdiny si užíváme nevinný venkovský road trip za přítomnosti věčně afektované Bonnie. Někam se jede a než skončí díl, už se jede jinam. Což asi měl být účel, ale těch předchozích 8 dílů mě prostě nadchly o poznání více. Na druhou stranu třeba předposlední díl se tvůrcům vyloženě povedl a rozhodně stojí za vyzdvižení. Možná by bylo nejlepší, kdyby to už skončilo tak, jak to skončilo. Seriál by tak odešel s grácií a nebyl by obětí nekonečně natahovaného dojení.

Díky bohu za relativně rychlou stopáž... Film se hrozně vleče a působí neskutečně hutně (což je však asi ostatně jediný plus celého snímku, předpokládáme-li, že to byl tvůrčí záměr). Bylo mi ale tak nějak jedno, co se ve filmu nakonec stane, byť nic z toho mě ani překvapit nemělo. Ano, jistě, odhodlání se Jaredu Letovi upřít nedá. Samozřejmě také Lindsay Lohan, i přes svou menší roli, odvedla dobrou práci. Ale když to tak řeknu, byl tento snímek vůbec k něčemu? Nepřinesl absolutně nic nového. Ani postava vraha nebyla natolik zajímavá. A obsazení herce jménem Mark L. Chapman do role Johna Lennona může vyloženě vyznít jako plivanec do tváře zpěvákovy rodiny i jeho fanouškům, zvlášť když hercův obličej za celý film není ani pořádně vidět, a navíc se nabízí řada jiných možností, které Lennona připomínají o poznání víc. Jednoznačně marketingový tah, který vedl spíše k velké kontroverzi.

Zcela nevšední, místy skoro až absurdní, velice svižná minisérie plná černého humoru. Zpracování nemá chybu. Režie, střih na jedničku, líbí se mi i ten melancholický nádech a výběr hudby je naprosto perfektní. Ačkoliv mi ústřední dvojice po prvních dvou dílech vůbec nesedla, nestačil jsem se sám divit jak rychle jsem si ji nakonec oblíbil. Herci jsou neokoukaní a dost mě baví. Svěží jednohubka, která ale dozajista neosloví všechny.

Australská exploatační „artovka“ skákající z jednoho extrému do druhého. Zcela vyčerpávající podívaná, akorát tedy ve smyslu naprosto přepálené stopáže a neuvěřitelné nudy. Snímek má až příliš mnoho prostoru při jednostránkovém scénáři – dlouhou dobu se totiž vůbec nic neděje, a když už k něčemu nakonec dojde, i z hlediska surovosti by tento údajně nejbrutálnější film roku kdejaký béčko strčilo do kapsy. Zápletka je až moc vyhrocená a žádná z postav navíc není ani sympatická, není tedy bohužel komu fandit, maximálně tak zhovadilému magorovi, aby už ukončil trápení tomu chudákovi a film skončil.

Pila rezaví a stejně jako u Spirály, i zde nastala jakási únava materiálu. Scénář je čitelný a postrádá smysl. Většina zvratů se dala lehce předpovědět a samotné finále působí zcela lacině a vyloženě neuspokojivě (nejméně bolesti pro strůjce největšího utrpení?). Dvouhodinová stopáž mi nevadila a u filmu jsem se nenudil, přeci jen z řeznického hlediska šlo o vcelku vydatnou sekanou. Na druhou stranu ale i tady film naráží na logiku, například v podobě vyloženě nerealistických chirurgických zákroků páchaných na vlastním těle, které by ani zkušený felčar za tak extrémně krátkou dobu nesvedl, a při kterých nikdo ani jednou neomdlí. Rozdíly mezi díly jdou vidět, hlavně oproti těm prvním dvěma, za kterými nejčerstvější přírůstek do série zkrátka pokulhává. Ten pravděpodobně nejpatrnější je však ve vytracení hororové atmosféry, kterou předchozí díly navozovaly díky (z pohledu oběti) celkové anonymitě Jigsawa i absenci jakéhokoliv lidského kontaktu z jeho strany. Výsledek je ode mě čistý průměr, ale ačkoliv remcám, na další díl se dozajista s radostí podívám.

Originální, nekompromisní a neuvěřitelně hravá podívaná. Dvojčata Philippou se snažila využít spoustu zajímavých technických prvků (zvýraznění hlavní postavy žlutou barvou kdykoliv byla na scéně, upozadění vedlejších postav a pozadí pomocí odstínů modré, téměř všudypřítomná snaha o dodržení barevného rozložení 60-30-10, použití tekoucí vody indikující přítomnost jedné z vyvolaných či např. jednoduchý foreshadowing). To vše na mě udělalo dojem. Režijně se tedy jedná o velice nadprůměrné dílko, které navíc s využitím mladého, vcelku sympatického kolektivu a svěží hudby vytváří zcela jedinečnou, a pro horor nevšední, atmosféru. Scénář má hlavu a patu a celý snímek zapadá do sebe. Film nadto nesází pouze na hororovou stránku, ale klade důraz i na další aspekty, kupříkladu vztahy mezi postavami, což dělá z Talk to Me mnohem zajímavější film. Oceňuji hlavně paralelu duchařských seancí s večírkovým užíváním těžkých drog, resp. s postupným a mnohdy i nevyhnutelným sebezničujícím efektem, zvláště pak u dětí a mladistvých. Vůbec se nedivím, že A24 chtěli mít tento film pod sebou. Je to totiž úplně jejich styl a očividně vsadili na správného koně, protože se jedná o neuvěřitelný box office sukces.

Mně se to vcelku líbilo a byť Kadaver není horor, zklamaný jsem nebyl. Komorní, poměrně plíživé severské drama s hororovou premisou se skvěle vypadajícími kulisami, nápaditou kamerou a s naprosto dokonalým zvukovým designem, díky čemu tvůrci dosáhli perfektní atmosféry. Jen škoda, že příběh jde na úkor toho všeho tak nějak do ústraní. Příchodem do hotelu se totiž film rozjel velice dobře a tímhle akorát ve finále vyzněl zcela prvoplánově. Vcelku promarněný potenciál, nicméně dávám hodně silné tři hvězdy.

Vztahová terapie rozhádaného manželského páru na tropickém ostrově, jenž si mimo jiné ze souboje o přežití udělal luxusní zážitkovou dovolenou. Tím, že ve filmu figurují pouze dva herci, mají pochopitelně více prostoru, potažmo tedy existuje i více prostoru pro chyby, kterých zde nebylo málo, třebaže nemusely být ze strany Plodkové a Langmajera. Ani jednou jsem se nezasmál, což si myslím, že je u komedie stěžejní. Většinu filmu tvoří ustavičné hádky, které jsou sem tam proloženy nějakým tím slabším vtipem. Ani z dobrodružné stránky to nefungovalo. Vše je hned vyřešeno, ošetřeno, postaveno, a k žádnému napětí vůči hlavním postavám prakticky ani dojít nemůže. Pomineme-li fakt, že scénář je do velice značné míry „inspirován“ zahraniční produkcí, děj působí poměrně slabě a finále je vyloženě odfláknuté, hraničící s deus ex machina, byť je ospravedlněné těmi pár pokusy s lahvemi, které by reálně neměly žádnou šanci. Ale dobře, náhoda je blbec. Marketing v tomto případě zafungoval lépe, než samotný film a exotickou dovolenou si všichni jistě užili.