Welington

Wesley, Wesley, tak ty ses rozhodl svou znovuzačínající kariéru oslavit jejím ukončením? Nebo co to tady vlastně blbneš? Ano, přesně tohle mi celou dobu vrtalo hlavou, když jsem se na tenhle film díval. Díval, to je vlastně hodně nadnesené, protože jsem byl všude, jen ne přítomný a byl jsem vše, ale ne příčetný. Kromě neustálého volání po Ježíši, ovšem, který asi taky ztratil trpělivost a v půlce filmu mne opustil. Já chápu, že se Wesley Snipes takhle nebavil už dvacet let, ale na druhou stranu, bylo to nutné? Nejen, že je jediným, kdo tu celkem obstojně hraje, ale je i jediným, na kom je celou dobu vidět, jak ho to neskutečně vytáčí. Sice je fakt, že tam nemusel být, ale co jiného by mohl dělat. Upřímně je mi ho ze srdce líto, a když tohle konečně dám stranou, tak vidím lidi, co se tak nějak jakože snaží, docela dobře se baví a jsou pyšní, jak si jedou tu svou, ale nejde jim to vůbec věřit a ať už měli scénář sepsaný jakkoli, mimochodem, nemusel být úplně špatný, zazdili ho úplně a hodně hluboko. Invaze je to divná, tak zvláštní, že jsem žádnou jinou ještě neviděl a snad z lítosti, jsem ještě udělal malinký krok zpět od studny, kam jsem se snímek chystal hodit. Ubohé a snad až na občas dobře vyhlížející efekty, kterých tu bylo velice málo a člověk by je ani běžně nezpozoroval, to bylo blbé, až hanba. A závěr? Škoda mluvit, stačí říci, že byl více než urážející.

Přichází Satan! je další film, co mi dlouho unikal a byla to chyba, kterou jsem vlastně napravil teprve nedávno. A opravdu, když říkám, že to chyba byla, pak se nemýlím, poněvadž je to úžasně zpracovaná, hororová klasika, která zanechává otisk ještě dlouho po tom, co jsem ji viděl. Herecké výkony jsou znamenité a Gregory Peck byl špičkovým hercem patřící do míst dalších hereckých legend a ten malý Damien, byl ďábelsky skvělý a mimořádně nadaný. Nejen, že to ten prcek dobře ztvárnil, ale šel z něho strach a já měl k němu respekt po celou stopáž a ke konci jsem z něj sám málem drobet zešílel. Všichni herci měli jasně dané role, jasně zvolená stanoviště a ani se nekřížili, nelezli do míst, na které nestačí a to jim velice prospívá. Každá scéna je malým dotekem múzy a hudební doprovod nádherně, až nelidsky vše doprovází a podtrhuje vyvážený scénář tak znamenitě, až je reálnost snadno dosažitelná a téměř hmatatelná. Scény, ve kterých se děje něco vážného, něco děsivého, mi teprve ukázaly, co je to opravdové mrazení v zádech, které ani zdaleka, po tom všem zážitku, nebere konce. Film je kvalitní, děsivě vynikající podívanou, které se i po letech může člověk pokusit vyhnout, ale nakonec mu bude stále v patách i ve chvílích, kdy mu na ni jen na malý okamžik ulpí zrak.

Batman – Útok na Arkham je přesně tím snímkem, který se mi náhodou dostal pod ruce a rozhodně stál za to. Je prapodivné, že jsem o něm neměl zdání, dokud mi nezavadil o nos. Ne, že by ho jenom tak lehce pošimral peříčkem, on mne doslova nakopl a to pořádně. Faktem je i to, že jsem nic neočekával a dostal jsem víc, než jsem dokázal pobrat a než kolik jsem si vůbec vysnil a zasloužil. Snímek parazituje na jméně našeho hrdiny, přestože je zde minimálně, ale jako předvoj to funguje dokonale. Film o bandě záporáků, i když v kreslené podobě, tu zoufale scházel a je pocta mít ho konečně na světě a užívat si ho. Akční podívaná, která strhuje, je to vražedně dobré a dialogy, hlášky a narážky tu do sebe zapadají a lítají vzduchem spolu s končetinami a nahlédnout ze oponu záporáků je jedinečnou jízdou a zážitkem, který stojí za každou vytlačenou slzu.

Liga spravedlivých – Záchrana světa je hodně nelítostný animovaný snímek a strhne opravdu už od samého začátku. Pravda je, že na začátku se film rozjede vlastně klasicky, tak jak bychom očekávali, kde se objeví celá týmovka a zachrání situaci, ale než by stihl člověk vůbec zaváhat, je tu něco nového a neočekávaného a paradox je rázem na světě. Krutý a nelítostný svět naruby, hrozící válka, apokalypsa a to jen díky malé změně. Z něčeho očekávaného se stalo neočekávané, akcí přeplněné a emocemi skrz naskrz prosáklé animované dílo, jenž jedinečností zavrtává otrlého fanouška, jako jsem já, do židle.

Po animovaném Batmanovi je to od tvůrců další zásah do toho pravého a tenhle Superman je další animovanou klasikou, která neomrzí ani po letech. Není to tak perfektní jako to, co se jim povedlo udělat s Batmanem, ale i tak je to nejlepší animovaný seriál o Muži z Oceli, co je k mání.

Buffy je tak dětinskou záležitostí, až si před tím zakrývám oči a směju se do polštáře. Je to tak pitomé, až nevěřím ani sobě, ani vlastnímu úsudku, ale stejně nevycházím ani tak z údivu, že se dokážu dívat dál a prostě mě to baví. Je zcela znát, že nějaký scénář nebyl snad ani zapotřebí a herci si tu snad dělají, co chtějí, ale je i znát, že je to nesmírně bavilo a toho si cením, protože o to větší sranda to je pak sledovat a na malou chvíli jsem opět a zase jedním z puberťáků, co se chce skvěle bavit lovem upírů.

Když se začal snímek vracet hlouběji do historie, bylo mi jasné, že se tu začíná líhnout podstata něčeho, čeho jsme svědky ještě nebyli, ale zároveň něčeho, po čem jsem ani já netoužil. A upřímně, ani to nezafungovalo, jak mělo a scénáristicky to začalo zavánět a logičnost se vytrácela, až zmizela úplně a mně tu zůstala patlanice, kterou Singer prostě neuhlídal. Nejvíce neukáznění X-MENi, jaké jsem kdy viděl a nebýt úchvatné Psylocke, která tam doslova vtrhne a ukradne si mou pozornost a scény, kde se Quicksilver opět předvedl a strhl na sebe tu lepší podívanou, dopadlo by to ještě hůře. Všichni tu křepčí a blázní a lítají a zápasí a já to nějak ani nestihl všechno zaznamenat a je to celé fuč. Hlavní záporák je jako figurka, kterou si vyměníte za body na čerpací stanici, humor a akce se tu křižují a vyměňují si fusekle a emocionální stránka tu skřípe, přestože to držela nad úplnou propastí. Musel jsem tušit, že to tak nějak dopadne, poněvadž jsem měl zvláštní pocit a filmu se dlouho vyhýbal, ale že to dopadne takhle špatně, to jsem nečekal.

Hulk potřebuje hlavně dobré prostředí a někoho, kdo ho dokáže správně uvést a zainteresovat do onoho prostředí, kde se o něj bude hlavně dobře starat, nic více a ani nic méně. Je to postava, co má potenciál, ale málokdy dobře využitý. Já osobně jsem rád, že tenhle snímek vznikl. Pravdou je, že něco takového si možná i zasloužilo hranou verzi, ale i tak je to parádní podívaná plná akce a Hulk má přesně to, co potřebuje k dokonalosti. Dostatek prostoru.

Tak tu máme rapera a jeho život. Naservírované je to hezky a film má místa, ve kterých se scházejí dílky skládačky, které mnohdy ani nepasuj, ale to nevadí, to se překousne. Prostředí ucházející a EMINEM se dokonce snaží i hrát, což oceňuji, ale stejně to nestačí. Cesta rapera k vrcholu na mne nezabírá, jak by měla. Nejsem tu, abych srážel snahu, ani život hlavní postavy, podle které je to celé udělané, ale opravdu se mi to zdá jako průměrně zvládnutá záležitost, která může oslnit a plně oslovit opravdu jen příznivce žánru.

Věřím, nevěřím. Zkušenosti mne naučili, že je lepší věřit, než nevěřit, poněvadž to, čemu nerozumím, je lepší chápat a snažit se tomu věřit, než to zatracovat. A podobně je to i s tímhle. Po dlouhé době jsem zapnul televizi a přítomné mládeži se tento pořad líbil, tak jsem to nechal a začal jsem se znovu divit, jak je to hloupoučké, až komicky sehrané, ale přitom ve skutečnosti vlastně docela dobře napsané a zábavné. Opravdu. Je to zajímavé, ale mně se to zase zalíbilo. Bůhvíproč, ale je to vynikající zabiják času a místy i k mému vlastnímu úžasu, skvěle napínavé a dobře natočené.