BoredSeal

Dnes už zastaralý, naivní film, který diskredituje profesionalitu obhájkyně banálním románkem. Herecky toho moc zvláštního nenabídne, a díky (možná úmyslně) ne moc zdařilému výkonu Bridgese snadno odhadnete osmdesátkovou scénáristickou rutinu.

Jako celek vystoupení místy zadrhává, ale řada úseků je tradičně vynikající - komentáře k fenoménům plastická chirurgie, hádky s partnerkami, neférovost rozvodových vyrovnání a samozřejmě jako u každého dobrého komika reflexe vlastního života.

Neskutečná drzost marnit 2,5 hodiny času diváka banální šarlatánskou historkou, která nemá poselství, ani pointu. Balík vyhozených peněz na nudný retro vzhled a pár dobrých herců, kteří ale hrají v naprosto nudném hovnu, které by pravděpodobně vymyslel kterýkoliv filmový fanoušek po 30+, který už viděl nějaké takové filmy

Příjemné překvapení. Pro dokument (nejen) o coming outu si Netflix ulovil vhodnou osobu - bývalého hráče amerického fotbalu a americké veřejnosti známého účastníka reality show Bachelor, kde si ústřední aktér vybírá z třiceti sexy žen budoucí partnerku. Vztah s ní ale po soutěži krachnul a byl obviněn z obtěžování a stalkování. Pro jeho rodinu a diváky bude tedy jeho připravovaný coming out slušný šok a k tomu musí řešit, jak se pomalu ve 30 stát gayem. K tomu si přizve jako poradce olympijského sportovce Guye Kenworthyho, který už má zkušenost s vyoutováním jako veřejná osoba... Zápletka je to velmi slušná a zhruba čtyři díly sledujete reakce okolí, jak společnost a náboženství formuje duševní svobodu jedince v USA, zpovědi různých lidí a funguje to dobře, ani z toho tolik nečpí přítomnost kamer u choulostivých momentů, kde by normální člověk zřejmě štáb nepřizval. Během poslední epizody dvou už se dostavuje rušivý kalkul tvůrců s návštěvou Stonewall, jakéhosi všeobjímajícího večírku a profesionálnějších promluv ústřední postavy do kamery. Naštěstí v dokumentu díky dalším účastníkům v čele s upřímným Kenworthym nechybí velmi černý nebo situační humor.

Příliš dlouhý film o jednom nelegálně řízeném soudním procesu s trochu rozpačitým poselstvím (taky je to zároveň drama o pedofilech v nápravném zařízení a nostalgický příběh o téměř ideálním dětství v Hell´s Kitchen mezi zločinem, domácím násilím, atd). Pro filmové fanoušky je ale dobré vidět pro potěšující menší role - Robert De Niro jako kněz (který neprzní děti, tentokrát v tom jedou dozorci), luxusně vyplýtvaná účast Dustina Hoffmana na roličku nesebevědomého závisláckého právníka a herecky skvostný padouch Kevin Bacon. Taky tu účinkuje Brad Pitt s hereckými schopnostmi na úrovni dřevěného pařezu, pokud nehrál v devadesátkách pošuka, stálo to vždycky za starou belu.

Perfectly splendid except when it isn´t. K Bly Manor jsem se dostal až po Hill House a excelentní Midnight Mass a překvapivě jsem se hodně nudil. Příběh je klasicky netflixovsky roztahaný (nechybí ředidlo typu flashbackový díl) a dílo trpí snahou udělat něco jako byl velmi úspěšný Hill House. Flanagan si umí napsat dobrý scénář, postavy a dát tomu pomalou atmosférou, ale tady se nějak vymkly z kontroly šíleně dlouhé rozhovory (spíše tedy monology, které nějaká postava ve sterilním prostředí předříkává druhé), které nijak neobohacují zábavu nebo děj.  Obsazení (až na otravného Olivera Jacksona-Cohena) je ok, ale seriál je hrozná nuda, anglický přízvuk je nuda, nebylo se čeho bát a díky nudě mě ani nedojala ani jedna z milostných linií. Jedna postava na konci říká, že se to jmenuje špatně, že je to milostný příběh a ne duchařina - nemohl bych to říct lépe, tak proč radši Flanagan neudělal tři milostné příběhy tak do 3-4 epizod max. a mučil nás přechytralými dětmi a příslibem duchů? Chápu, úkol z Netflixu. (Nakonec jsem to přežil jen díky tomu, že mi sympatická hospodyně Hannah připomínala mého kamaráda a měl jsem komu fandit, za to dávám třetí hvězdičku.)

Jerry Seinfeld do diváků celou hodinu sype v kulometném tempu nihilistický humor a postřehy o současném lidstvu a je v neuvěřitelné formě.

Nudný dokument, na kterém jsou nejzajímavější úryvky z rozhovorů s Bowiem. Vše začíná úchvatným dobovým rozhovorem s nešťastným britským moderátorem, který má asi nejdebilnější otázky, které lze umělci pokládat a Bowie dost trpí. Bohužel většinu času tvoří vyjádření pamětnic, které s ním randily zamlada a je to dost nuda. Mnohem lepší dokumenty jsou David Bowie - Sound and Vision nebo libovolných Five Years.

Humor ok, zajímavé historky o problémech, co ve své době přinesl coming out - cancel culture se dřív očividně aplikovala na sexuální menšiny, ale Ellen má vážné problémy s časováním a velmi přeceňuje zábavnost svých gest a tanečků. Když se snaží o vážnější komentář, např. "kvůli závislosti na instagramu si s partnerkou posíláme posty z jednoho konce gauče na druhý", zadusí ho otravnými obrázky nebo videy s tančícími ptáky.

Příběhy sociopatů ze střední školy zmítající se v pansexuálním pekle ambicí a peněz rodičů. O něco víc dílů než je třeba (a poslední díl série zbytečně navíc), nesympatický představitel ústředního hrdiny, příjemná Gwyneth Paltrow (úplně jsem zapomněl, že se jinak živí prodejem parních vaginálních klystýrů). Další sérii už vidět nemusím.