BoredSeal

Třetí série je v podstatě klasické netflixovské plýtvání časem diváka. Zpomalí, nadhodí pár postav a motivů, které nakonec nevyužije nebo zahodí a kromě řady často nedostatečně zajímavých dlouhých rozhovorů s nezajímavými postavami, které by si na papíře zasloužily stejný osud jako život Spectorova třetího dítěte, se soustředí se dál na polidšťování Andersonové, v první sérii prezentované jako chladná praktická vyšetřovatelka pokoutně bojující v šovinistickém Belfastu za ženskou emancipaci, zde jako dojatá empatická policajtka, která nese na zádech bedra celého světa. Zredukovat to tak na dva tři díly (což platilo i na druhou sérii), bylo by to v pohodě. Přestože především závěrečný díl prezentuje správný styl krimi seriálu, cítím se při myšlenkách na strávený čas u ne tak výživného seriálu podobně nadšeně, jako osoba v posledních minutách šesté epizody.

Úplně obyčejný film o posledním školním dni, kdy se pár lidí jde opít a zhulit se, hledají párty, kde si možná vrznou, jen jsou tam všichni navlečení do hadrů ze sedmdesátek a jezdí tam nádherné bouráky. Filmoví nadšenci ocení budoucí známé tváře s tradičně výrazným Konafym. Jenže je to jeden z těch filmů, které jsou o ničem a přesto z něj má část publika hřejivý pocit u srdce za to, že jim připomněl něco, co v životě zažili nebo přáli si zažít, a já tentokrát do této části publika nepatřím.

Nepříliš závratné drama jak z červené knihovny, kde část příběhu díky dobrým hercům zřejmě vytušíte už během úvodu. Poutavou výtvarnou stylizaci kazí digitální duchové a můry a absentující horor. Závěrečná titulková sekvence dodá příběhu chytrý dovětek - vydavatel už tentokrát možná spokojený bude, diváci ale čekali víc.

Režisér stvořil vizuálně a melodicky líbivý výlet do šedesátých let v Soho, ale bohužel k tomu nedodal slíbený horor - vlastně "horor" je to až v závěru díky poselství, to fakt mysleli autoři vážně? Vizuál na mě už tak v polovině přestal fungovat, jelikož si nemyslím, že 60´s byly skvělý a italské horory mám nastudované dost na to, abych se nedojímal z "žánrových poct". Tíseň jsem cítil jen z přítomnosti Eloisiny spolubydlící a z osudu chudáka černocha a jeho doživotní psychické a fyzické trauma, protože vsadil na bílého koně. :)

Přes slibný potenciál film kazí dlouhá stopáž s naředěným rozjezdem.

Po naprosto strašlivě dementní druhé sérii jsem si byl jistý, že horší to být nemůže a naštěstí jsem měl pravdu. Třetí série ze začátku rozjíždí velmi zajímavý příběh následku setkání slavného spisovatele se čtenářem, který měl pocit, že na jeho fanouškovském názoru snad záleží více než na záměru autora. Kostky jsou vrženy velmi dobře a i když případ ředí průměrně zábavný paralelně probíhající soud s Lou (aby pan Mercedes zůstal ve třetí sérii aspoň nějak), všechno se odvíjí zajímavě do doby, než poprvé dojde na sex s divokou seniorkou. Ano, u tvůrců se opět projevuje genialita neuvědomit si příliš dementní prvek kazící seriál a tentokrát je to nechtěně komická starší dáma jako sexuální mašina a kriminální mastermind (mám pocit, že tahle postava je kompletně výmysl scénáristů a ne Kinga, ale nejsem si jistý). Od půlky už padouši kvůli tomu působí jako brutální komici a dokoukáváte s jistým úšklebkem, který se při nadhození možného cliffhangeru pro čtvrtou sérii změní v bolestnou grimasu.

Další film o tom, jak parta nesympatických lidí brání hlavnímu hrdinovi provádět jeho oblíbenou činnost. Vážně, tohle pokračování je zvláštní. Většina Halloweenů je o postavě, která se připravuje na hororový večer, aniž by věděla, že se setká s monstrem a souběžně s jejím dějem občas sledujeme, co dělá Michael a jak se různě přibližuje. Vyjímkou byla dvojka, která přímo navázala na noc z jedničky a HK (jakožto "dvojka rebootu" dělá to samé. Opouští ale koncept centrální kladné postavy a sleduje spíš zestárlé postavy z filmu z 1978, kteří si to chtějí vyříkat skrz různé sportovní a zemědělské náčinní s Myersem, vyřešit si trauma hrdinstvím a zburcují kvůli tomu agresivní dav dychtivý po krvi. To je jistě zajímavé a pochmurné téma, ale nikdo z toho nevychází sympaticky ani pozitivně (s vyjímkou pár osob bezmocně sledujících mentalitu řítícího se stáda). Bůhvíproč se mi u toho vybavovaly různé diskuze s pomatenými jedincina sociálních sítích pod různými tématy, kde racionální člověk pociťoval asi podobné zklamání z lidstva, jako věkově prostřední žena z Michaelova příbuzenstva nebo šerif. Druhá větší linie jsou klasická setkání Myerse s různými obětmi, násilí je brutální, ale je to jediná děsivá věc na filmu kromě "mstitelů". A to je, i díky rodince z jedničky po většinu filmu spíše odpočívající nebo sekundující, průser. Horor, kde není komu fandit (leda snad sarkasticky Myersovi) a nebojíte se, to se moc lidem líbit nebude. Jako pozitivum hodnotím snahu opětovně fanouškovsky vykrádat a různě si půjčovat z klasiky, tentokrát i několik starých herců, ale vůbec si nedovedu představit, co film dá nefanouškům série. Tentokrát zřejmě nic.

U filmu jsem měl pocit, že sleduji nějakou antickou tragédii, čemuž napomáhá poetický hlas vypravěčky a absurdní mentalita hlavního hrdiny. Voliči SPD pravděpodobně utečou před tématem migrace do Německa, ale jde spíš o drogový trh a uprchlíky jako pěšáky na něm v prostředí Berlína (návštěvníci Görlitzer parku a Haselheide zpozorní). Tři hodiny ubíhají díky hypnotické kameře pomalým, ale stále přitahujícím tempem, herci mají charizma, obsazení kraluje Albrecht Schuch jako démonický sociopat Reinhold. Příslib prostředí Berlína jako živého organismu válcujícího lidské životy je ale klamný, kromě pár efektních záběrů známých míst se film odehrává v interiérech a v jakoby prázdném městě, kde nežije nikdo kromě hrdinů a možná kromě příběhu budete postrádat nějakou hloubku, která je kromě velmi absurdní snahy hlavní postavy být dobrý absolutně nevhodnými cestami správně dokopnuta epilogem. 7/10

Film s velmi slušným potenciálem, který je ale trochu podvod na diváka. Po pozérském drsném začátku (který mi později moc do skládačky nesedl) přichází velmi zajímavý temný příběh rozehrávající aktuální témata typu jak najít své místo ve světě, kde se necítíte úplně ve své kůži nebo se kterým už nedokážete držet krok, popřípadě hledání otcovské role a přišlo mi to velmi působivé, a děsivější víc než násilí. Nelze to rozepsat, aniž bych spoilery někomu nepokazil film, ale nedivil bych se, kdyby režisérka tu nepasující část filmu nepřipsala jen, aby sehnala hororové prachy na citlivý křehký art.

Italové s tím přišli jako první, ale s úplně debilním koncem. Němci mají charizmatičtější herce, svižnou konverzaci, updatovaná témata - a jiný, lepší konec.