BoredSeal

Překombinovaná příběhová mozaika, u které vás některé postavy kvůli přetažené stopáži a kýčovitým momentům typu písnička začnou časem otravovat až k bezradnému meteorologickému finále. PTA si prostě hodně věřil a nacpal tam ledacos, co ho napadlo, ke škodě celku. Vyjímá se tady Tom Cruise, který herecky překvapil už před lety a je dobré si to připomenout v době, kdy už ambicióznější role nevyhledává, zbytek solidního obsazení - takové best of nezávislých herců - odvádí obvyklý standard.

Příběh je bolestivě naivní a vyplatí se nespěchat do kina s přílišným optimismem úrovně "nový Nolan", i když to skoro z recenzí tak vyznělo. Mix drobných pozitiv pomáhá se rozpaky vyrovnat, pořád je to docela gay, Jennifer Connelly je prostě kouzelná kočka, Ed Harris a Jon Hamm jsou v pohodě a Cruise asi naposled v kariéře vysekal volejbalovou figuru, aby vypadal mladší. Vlastně bych zapomněl na stíhačky, letecké akce jsou samozřejmě kromě scének s Connellyovou super a mají atmosféru. 7/10

Velmi zábavný dětský film, který vás jen občas otráví nějakou stupidní lekačkou založenou na vyšší hlasitosti zvuku. Napětí, zajímavý příběh, parádní rvačky a výborní dětští herci. Nevěděl jsem o tom nic předem a dobře jsem se bavil.

Thor 4 se může pochlubit super záporákem - Bale je vynikající a radši bych viděl film, kde by byl hlavní hrdina a potěšilo mě i pár vizuálních nápadů, zbraňová romance a příběh Portmanky. Bohužel mě sám Thor jako postava dost nudil a celý tenhle film je snad ze všech marvelovek nejvíc pro malé haranty, což po zábavné dementní komedii Thor: Ragnarok zamrzí nejen Scorceseho. Hvězdička navíc za Gorra, jinak ztlumte očekávání.

Díky kvalitnímu BluRay remasteru vizuálně zajímavý film (v ulicích vintage New York City) včetně inovativního komiksového prvku. Ale jinak je to strašlivý cringe, příšerní herci, definice toho, jak působit drsně, už se od 1979 hodně změnila a když celá ta horda lidí podivně namóděných drsně háže mezi sebou obvinění typu "Nechtěl ses s ní dneska vyspat? Jseš faggot?", je těžké odolat výbuchům smíchu, zvlášť když by tehdejší  kožeňácká/motorkářská párty působila do rolí gangsterů mnohem vhodněji.

Abstraktní filmová esej o toxické maskulinitě, která zaskočí úchvatnou kamerou a efekty, ale i pocitem nafoukané zbytečnosti. Garland vzbuzuje pocit, že by chtěl patřit mezi "vyšší" umělce, ale jako tvůrce chytrých béček uměl diváka nadchnout snadněji. Nebýt to zabaleno do tak atraktivního působivého vizuálu, bylo by to o hvězdu míň.

Cronenberg nezklamal a opět přinesl provokativní nápad ve světě, kde pokrok přispívá k úpadku lidstva a lidskosti s atraktivním obsazením. Bohužel se příběhu nedaří díky nesympatickým postavám dostatečně vtáhnout - jediné emoce, které postavy prožívají, je vzrušení nad podobou dalšího představení nebo nad překročením dalšího tabu, a to s nimi málokdo dokáže sdílet, není to vina herců. Další slabina je neatraktivní prostředí, ve kterém se film odehrává, i když má samozřejmě svůj účel. Nejvíc vzrušení si podobně jako u starších body-horror pecek tak tradičně užijete, když budete po shlednutí s přáteli film a jeho myšlenky rozebírat, například zda lidstvo vyšší technologický pokrok skutečně vede k čím dál větší lhostejnosti ke světu a životnímu prostředí kolem nás.

(Verze filmu z roku 2016) Příšerná zpatlanina, nudná a ublábolená, na čemž nese vinu scénárista, který chtěl být i režisér. Zdeptaný psychiatr diskutuje s pacientem o dobru (=Bohu) a zlu, aby film dospěl k divácky vděčné scéně v baru, kde přijde čas aplikovat rozhovory z terapií v praxi díky setkání s motorkářským gay gangem, kde pocítíte těžký závan inspirace Deliverance a Mad Maxem. Už jen zmínka o diskuzích o víře by vás měla varovat před žaludečními křečemi, které ještě vyvrcholí na konci filmu, ale film je úlet po více stránkách - např. léčebna je umístěna v přesné kopii zámku přestěhovaného z Německa na západní pobřeží USA, v léčebně se v rámci terapie prochází osoby v nacistických uniformách a pár motorkářů má nášivku se svastikou - proč, to ví jen, ehm, Bůh. Že se tomu dostalo nějakých nominací a Zlatého glóbu za scénář, což je skutečně úlet.

Rozpačité drama s bizarní zápletkou - nevděčný právník rozplétá záhadu mlčenlivého násilného vraha, který oddělal jeho náhradní výchovnou figuru. Film nepřináší bohužel žádný inovativní pohled na nacistická zvěrstva nebo spravedlnost, a mnohem zajímavější soudní příběh o revizi vztahů k lidem, co známe, přinesl např. Gavrasův Music Box. Hlavního představitele hraje sice sympaťák, ale advokát se chová ne moc sympaticky - od začátku jako cvaknutím vypínače neváhá kašlat na svoje vztahy, domluvit si sex, aby mohl slídit po domě nebo zničehonic odpustit letitá trauma vlastnímu otci, aby ho využil k práci. Jako úlet mi přišlo závěrečné setkání s nadpřirozenem, přestože proces jinak ústí do akceptovatelného závěru.

Nevím, jestli v té době scénáristi podceňovali nároky diváků nebo bylo francouzské publikum duševně zaostalé jako hanebně vykořisťovaný společník padoucha, ale tenhle film je dnes už směšný. Většina scén je naprosto bolestivě pitomá - Delonovo ztvárnění psychologa, dementní dialogy a chování policistů, setkání s místním gangsterem, co chce vyfotit (!), typicky šílená představa francouzských filmařů o gayích (hlavní "hrdina" si vyhlédne v místním gay klubu plném hladových pohledů chlápka, nabídne mu za sex se ženou 5000 franků a gay mu to odkýve, že za to by šel i s kozou) a nakonec diktování podmínek padoucha mezinárodním TV stanicím. Film láká na Delona, ten je tradičně úplně prkenný a v originálním znění postrádá i jiskru, kterou by mu obvykle přidává v dabingu hlas Trávníčka. Ústřední postavou je naštěstí podstatně zajímavější padouch s mentálně zaostalým společníkem, jehož chování aspoň občas vyvolává nepříjemné mrazení, přesto film postrádá atmosféru nebo schopnější tvůrce.