Enšpígl

Já sem samozřejmě moc rád, že HBO nám zprostředkovová předávání Evropských filmových cen, ale tady se bohužel něco porouchalo na trase moderátor - publikum. Na vydařené forky publikum prakticky nereagovalo a tak začaly přibývat forky trapnější. Moc hezká děkovačku měl někdo, jehož jméno jsem stačil zapomenout, přestože herce znám, hrál i v Potterovi, který řekl, že je srovnávat filmy je stejný jako ochutnávat ovocnou mísu, každý ovoce chutná jinak a nedá se srovnávat. To je svatá pravda. Pak se mě ještě líbila děkovačka od Marion, která byla bohužel přes sms. Evropani pochopili že v produkci nemůžou konkurovat američnům, takže se vše omezuje na okruh vyhlášení nominací - vyhlášení vítěze - děkovačka - slovní pokud možno vtipný předěl- vyhlášení nominací....... . Má gratulace letí do Polska nejen za Idu, ale i paní Agnieszce Odorowicz, protože ona jako ředitelka Polského filmového institu dokázala udělat z Polské kinemtografie za několik let filmařskou velmoc. Moc bych si přál, aby u nás skončil jednou provždy kamárdšoft a obchodní politizace filmového řemesla (že pane Sedláčku a pane Renči ) našli jsme svou Agnieszcu a udělali z český kinematografie zářivej šperk.

Z počátku to na mě působilo jako velmi originální a přitažlivě vyprávěný romantický příběh, ale ke konci to nabere neméně přitažlivý žánrový obrat a já si tak užíval víc žánrových složek najednou. Můj celkový dobrý pocit z filmu do sektoru kvalitka převezli ještě herecké výkony, hlavně Geoffrey pojak postavu Virgila za správný konec a režisérské vedení Giuseppeho Tornateho.

Když se divám na filmy z Holandska, vždy beru na vědomí, že je tam legální konzumace lehkých drog, když jsou ty Holandský filmy ještě ke všemu od Alexe van Warmerdama beru v potaz i to, že já a Alex jezdímě každej úplně jiným autobusem, přesto mě nikdy nepřestane fascinovat to co mně Alex serviruje. Dávno jsem vzdal pokusy o jeho filmech přemýšlet, prostě jen sedím, koukám a čekám co dalšího se stane a přemýšlím, jestli bych podobný filmy točil, kdybych si do mozku implantoval skleničku od přesnídavky, nebo chodil každý den čichat ke komínům Spolany Neratovice.

To, že židovky mají kvalitní sexuální apetit není jen názor můj a tohoto filmu, ale je to poměrně široká klučíčí shoda. Pokud jde o film, tak se mně líbilo jak si ty holky o ten sex v klidu říkali a hlavní inženýr vlastně jen chodil a ukájel. Ne není, to žádný péčko, tady se jedná jen o dvě holky, ale prostě ten dialog v tom holčíčím pokojíčku, hlavně zakončení toho dialogu mě fakt složilo. Musím se přiznat, že při některých scénách jsem nevěděl zda jsou vážně dramatické a nebo schválně vyhroceně směšné, no já to pojal jako humor a tak jsem se filmem docela příjemně prosmál. Byť filmu uznávám poměrně povedené romantické i dramatické prvky, smích tady vládnul.

Příběh není nějaké celistvé vyprávění, ale jen sled jednotlivých scén. Po sexu samozřejmě ani vidu, ani slechu, za to kecama o hovně by mohl film naplnit Macochu. Bože to je snad jasný, že ženská umí udělat z blbýnka chlapa, na to nemusím poslouchat žádný žvásty ani čekat až si hlavní hrdina přeoperuje frňák. Dojem z celýho filmu naštěstí trošku vylepšila finálová pointa.

Působilo to na mě strašně lacině, žádný napětí, dialogy měly snad za úkol suplovat sedativa a pokud jde o odhalovačky či finálovou scénu, tak to bych musel dvě hodiny čichat asfalt, abych to tvůrcům sežral.

Kdybych byl producent a dostal se mně na stů tento námět, tak odložím kalkulačku a jdu do toho, protože i ve filmu jě někdy dobrý poslechnout hlas srdce. Stejně tak si myslím, že reagovala Reese, když se k ní dostal scénár k tomuhle filmu, prakticky nemá moc prostoru předvést svůj vyjímečný herecký talent, ale tahle kráska má srdce na pravým místě a ví, že její jméno zajístí filmu mnohem větší publicitu a tenhle film si fakt naší pozornost zaslouží. Ano jistě, příběh nám ochmatává naše city, ale nežebrá o ně, dělá to s úctou a noblesou. Krásný příběh sudánských sourozenců, občas skvělě ukazuje kontrast dvou zcela odlišných světů a myšlení lidí z těchto světů. Film byl natočen s úctou k lidskýmu právu na důstojný život, ale umí vyvolat úsměv i příjemný pocity.

Je jasný, že takovejhle syrovej humor se nemůže líbit všem. Pozorovat dědka jak s visícíma koulema nahání ženský asi upjatý chlapci či jemnocitný dámičky úplně nedocení, ale my prasat obecný z minusovým íqvé děláme radostí bublinky do půlitru piva, který při filmech usrkáváme a smíchujem při každý sexistický či šílený akci kterou tam dědek s faganem rozjiždí a že se ani jeden z nich nespokojil s minimem je jen a jen plus. Konečně jsem našel do stáří svůj vzor.

Režijní vedení Roberta Hosseina je opravdu mistrovská práce. Obraz, atmosféra, přesvědčivé herecké výkony to všechno v příběhu, patřící ve Francii mezi absolutní literární vrchol. Mně osobně by více vyhovovalo, kdyby dílo nebylo rozdělano na dvě části a šlo v TV na jeden zátah, ale chápu, že by asi hodně diváků nejspíš omyly.

Takovouhle zápletku by za tři rumy vymyslel i Franta Vodtáhlo. Rodina, bráškové, otec, ach bože ani ryba se nechytí na prut bez návnady. Film má jediný štěstí že má dobře udělaný souboje a vydařený herecký výkony i když na pochopení Tommyho pohnutek bych musel asi na Mars, když holky maj k chápání Venuši.