Wysch

[ČSFD premiéra] Tron: Legacy je stejně jako jeho skoro třicet let starý předchůdce zlomovým filmem. Rok před Tronem vyšel Avatar, kterej - jak všichni víme - přinesl do filmu 3D jako výrazný vyprávěcí prvek. Tron: Legacy čerpá inspiraci (oproti jiným průserům v 3D) právě v tomhle vyprávění. Je to stejné, jako před lety přinesl Greengrass ruční kameru a zběsilý střih jako vyprávěcí prvek a dodnes je pouze napodobován a naprosto nepochopen jinými filmaři. Tron: Legacy si vzal 3D jako prostředek, kterým vypráví o světě "uvnitř počítače", a přitom čerpá ohromnou dávku další inspirace ze svého osmibitového předchůdce. Vlastně se dá říct, že Tron: Legacy je ve svým výsledku remakem svého tatínka, přitom ale právoplatným pokračováním. Tam, kde Tron před třiceti lety přinesl kult, dnes Tron: Legacy správně ukazuje, kam se má vydat blockbusterová filmová tři dé technologie. Loni to ukázal Avatar, letos Tron. Přesto je ve filmu několik ALE, které se nesmějí opomíjet. Stranou zahoďte svoje podivný předsudky, že film musí bejt duchaplnej a inteligentní. Takhle film nevznikl. Svému sousedovi v kině jsem na začátku projekce přednesl svůj názor, když se mě ptal, co čekám. Řekl jsem: "Film je proto, aby se na něj koukalo. Ne, aby se u něj přemejšlelo." Jistě, dnešní generace už od filmu chce rostoucí intelektuální úroveň, dnešní generace je zmasakrovaná filmovou a hlavně školní produkcí, která jim vecpala do hlavy domněnku, že je chytrá - a proto vyžaduje chytré filmy. Proto je s podivem, jak moc populární jsou například počítačové hry, které jsou o ničem (napadá mě letošní Call of Duty: Black Ops) - ty se prodávají po milionech a vydělávají stamiliony. Avatar loni udělal totéž, přitom měl ale (ano, jednoduchý) pevný příběh, který šlapal a který díky 3D faktoru nedovolil opustit sál dřív. Protože všichni čuměli a i když věděli, jak film skončí, stejně se nechali kolébat krásou Pandory, která ve tři dé ožila. Letos Tron: Legacy udělal to samé. Přednesl jednoduchý funkční příběh, kdy zvraty jste přesně čekali a od začátku filmu jste věděli, že to skončí přesně tak, jak to skončilo, ale proč jste teda nevstali a z kina neodešli? Protože Tron: Legacy udělal ze tři dé znovu vyprávěcí prvek a vy jste chtěli VIDĚT víc. Víc z toho utopistického a naivního počítačového světa, kde se prohánějí "světlocykly", které za sebou zanechávají barevné bariéry, o něž se na miliony kostiček / pixelů roztříští protivník. Chtěli jste vidět, jak se mladý Sam Flynn (výrazně neherecký!!) dostane domů, jak se "Třináctka" Quorra dostane k východu slunce a chtěli jste vidět víc z toho temnýho světa uvnitř počítače, kde programy mají lidské vlastnosti. Tron: Legacy je tak updatem svého předchůdce, přinesl 3D znovu trochu dál, jak to nastavil Avatar (a přitom vůbec 3D nevyžaduje, klidně se na to koukněte doma v pořádné kvalitě na blu-ray, stejně jako Avatar), a ukázal něco, co už tu sice bylo, ale dá se na to koukat znovu. To velké ALE, které Tron: Legacy má, je právě fakt, že je to JENOM update původního Trona. Čekal jsem nic, ale přitom jsem čekal nějaký nový nápad, který by počítačový svět trochu ozvláštnil, a Bridgesovo "zen mastery" to opravdu není. Přesto si Tron: Legacy zaslouží vyšší hodnocení, než má doposud, zaslouží si, aby diváci konečně prozřeli a pochopili, že na filmy se kouká a že Tron právě chce, aby se na něj člověk koukal. K tomu nám přínáší zábavný disc-fajty v aréně, jízdu na supr motorce (a káře) s modrou lajnou za sebou, sexy Olivii "Třináctku" Wilde a hlavně Jeffa Bridgese, jehož digitální omlazení se dle mýho opravdu povedlo. No a hlavně přináší naprosto luxusní soundtrack elektronickýho dua Daft Punk, kterej místama notně připomíná Hanse Zimmera (což je způsobeno tím, že právě Hans Zimmer přinesl do filmový hudbe elektroniku). Jo a btw... prosím, nedělejte ze sebe strašně chytrý lidi. Lhát se nemá. P.S. Všimli jste si, jak brutálně inteligentní lidé jsou schopni najít v každé (s prominutím) sračce jakýsi intelektuální přesah? Nebo druhý extrém: Brutálně inteligentní lidé nejsou schopni najít žádnou intelektuální složku filmu? Abych řek pravdu, mě tenhle váš intelektualismus začíná pěkně srát. Zaplaťpánbu, že já jsem hloupej a na film koukám, abych se koukal. Kdežto tihle moooooc chytří pánové koukají, aby nekoukali, a jen přemejšleli. Ach jo, takhle film nevznikl. A kdo tvrdí, že jo, je teda pěkně hloupej. A žádná přízeň, pane. update: Po dovalení BR zvyšuju hodnocení. Tron Legacy je pořádně návykovej!

Nápaditej vizuál utopen v nenápaditém scénáři... a hlavně sám v sobě. To, co je jediná dobrá věc na Scottu Pilgrimovi, je smršť nápadů, které film má (převážně po vizuální stránce) - a tím myslím spíš video-kazetový-herní imidž, kterej přebíjí ten komiksovej ve výsledku do mrtě. Scott Pilgrim je jakože směsice tří faktorů - komiks, videohra, hudební garáž. Ve výsledku je ale utopenej sám v sobě tak výrazně, že komiks je prvek zbytečnej (využitej snad pouze při telefonování a zobrazování citoslovcí, které slyšíš - tedy zvonění telefonu, dunění hlavy o sloup, výstřel, a tak...), hudba je prvek spekulativní (málokomu může pop-punk-rock americkejch garáží sednout) a videohra spíš jen nápaditá než originální. Omluvou může bejt fakt, že všechno je sledovaný očima Scotta Pilgrima, takže dohromady všechno může bejt jeho očima nadnesený, a tak má Brandon Routh bílý voči a silnou basu a tak dál a tak dál, a stejně jako on i divák se ztrácí v jeho fantazii. Film, kterej se neměl brát vůbec vážně, se bere strašně vážně, a to je strašnou chybou Scotta Pilgrima, kterej se řeže se světem o srdce svý milovaný. Hm. Skorem tam chyběl Mario. [viděno v kině]

Taková škoda. První hodinu si říkáš, jak je to supr bejkárna a béčkárna a seš připravenej dát čtyři hvězdy s tím, že tenhle film zařadíš do kategorie nenáročných snímků, které tě pobaví i několikrát do roka. Protože film má všechno, co bylo třeba. Supr klaďase v podání cool Nicka Cage, kterej konečně má grády; supr slizkýho záporáka v podání Alfreda Moliny, kterej tak trochu připomíná Alana Rickmana z Die Hard (upravenej, chytrej, šarmantní...) a trdlo největšího klaďase, kterej musí zachránit svět. Jay Baruchel zvládl vědátorskýho nerda na jedničku a z počátku je ti i sympatickej svejma nesmělejma pokusama oslnit sexy Teresu Palmer. New York plnej železnejch grifinů (eee, vlastně je tam jen jeden), supr úvodní půlhodina a skvělý tempo. Jenže pak v půlce se to zlomí. Všechno se změní do rutiny, kdy někdo na někoho něco hází, nejčastějš plazma koule, míň častějš pohled, finále se vyplouží v podivnou změť nelogiky a dohromady vlastně to finále vůbec nevyzní, a vůbec to nemá co dělat s tím, že přesně víš, podle jaký šablony film jede - good guys na závěr porazej bad guys a všichni si skočej do náručí s polibkama a něžnejma pohledama. Problém je prostě v tom, že od půlky se nudíš a vytrhne je tě jen párek dobrých scén, který maj šmrnc (to jest supr auto-honička se zrcadly; a pak samozřejmě dojímavý utírání podlahy mopama se supr vláskama), což je škoda, protože základní premisa byla supr a měla i trochu nápad. A vůbec neřeš, že Merlin nežil v osmém století a že jeho učni se rozhodně nemohli jmenovat Blake a Horvath a že z urny vyskočili dva borci po deseti letech, i když tam někdo byl zavřenej už tisíce let... eee, to je prostě fuk. První hodina je na čtyři hvězdy, druhá na dvě, takže dohromady ti to dá laskavej průměr. Jo a co je nejhorší, sympatickej nerd Baruchel se v té druhé polovině změní k nesnesení, což taky trochu bude drhnout. Ale nenáročný to furt je a zábavný vlastně taky, jen to ve výsledku není film, kterej by byl zábavnej dvakrát třikrát do roka. Jednou za život to asi stačí. [blu-ray]

Největší problém je asi ve vlastní předloze. Bylo mi řečeno, že poslední díl je nejtlustší a do poloviny nejutahanější, což by tak přibližně sedělo, pač první dvě hodiny první části Relikvie smrti jsou vlastně k smrti nudné. A proto je tak vtipné, že vlastně vůbec nudné nejsou, protože už od prvních okamžiků je nastolena tak hustá a temná atmosféra, až z toho brní za krkem. Vtipné taky je, že když se podívám na osazenstvo, nejvíc během těch dvou a půl hodin vidím ústřední trojici, která pramálo může překvapit, ale překvapuje. Rupert Grint dokazuje, že z trojice dětstkých hrdinů, které svět sleduje už skoro deset let, je nejtalentovanější, má nejširší škálu charakterních poloh (nejvíc patrno ve chvílích, kdy nese medailon), kdežto ústřední Radcliffe už je zkrátka moc starej na to, aby mu ten jeho kukuč stačil po dvě hodiny filmu. Watson(ová) vyzrála v pěknou holku, ale to tak nějak nestačí a jsem zvědavej, jestli ze sebe vytáhne víc. Fiennes hraje svůj Voldemortovskej standard (to jest nic moc) a zdaleka nejzajímavější je tak z celého osazenstva právě Grint a pak Jason Isaacs. Scénář je plochej a dlouhej a roztahanej, je plnej debilních dialogů (v českým dabingu fakt otřes), důvod ale, proč hodnotím tak vysoko, je to jméno pod hlavičkou "režie". Yates prostě umí vybudovat atmosféru a umí vykreslit cokoliv, co je potřeba. Umí vylekat, umí vystrašit, umí vycítit emoce a přenést je na diváka. Umí postavit herce na místo a umí z nich vycepovat dost herectví, aby se na to dalo koukat. Víc vyhrává, když má volnou ruku a nemusí se svazovat předlohou, ale i tak prostě umí natočit film, kterej je o ničem, tak, aby to o něčem bylo. Opět mě napadá cimrmanovské "bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát?", tady ale s rozdílem, že stejně jako třeba Matrix Reloaded musím zkrátka Relikvie smrti vidět v celku. [viděno v kině] s dabingem, brrr!

Vtipná cypovina, který dominuje jasně silnější první půlka, skvělej Willis, zbytečnej Freeman a rajcovní Mirren. (A Urban někde koupil horu charismatu!!) Buddy-vtipné-hlášky pobaví, Willisova mimika taky, akce je málo a je strohá a až na jednu výjimku nevýrazná, ale dohromady má film drajv a šťávu a i když to místama trochu ztrácí na zábavnosti, ve finále se dostavujou určitý emoce, který ti umožněj si ten film fakt užít a předstírat, že oproti REDům nestárneš a můžeš se smát a potutelně se usmívat i při tomhle filmu. Jo a štěky na závěr: "Moldovia sucks!" a "I'm getting the pig!" [viděno v kině]

Tak průhlednej snímek, až to bolí, ale co naplat, když tenhle scénář napsal život. Všichni jsme věděli, jak film skončí od okamžiku, kdy začal. A věděli to všichni, kdo film dělali. A tak ho udělali hezky, citově plně, dojímavě, klišoidně, nacpali tam pár kluků, kteří asi budou jednou hrát velké role (Gyllenhaal, Owen), přidali nabručeného tátu (standardně skvělý Cooper), sympatický soundtrack a dohromady vznikla jedna velká hromádka klišé o tom, kterak si kluk šel za svým snem a nakonec si potřásl rukou se svým idolem. October Sky je moc sympatickej film, kterej si těch 80% určitě zaslouží a popasuje se do zástupu filmů, které vám neublíží, když je zkouknete dvakrát do roka. [DVD]

Emočně velice plný snímek, kterej má tři velký herecký výkony (Gyllenhaal, Maguire, Portman) a určitě velkou sílu i ve svý předloze, kterou jsem neviděl. Ale i tak si dovolím tvrdit, že se musí jednat o povedenej remake, ačkoliv tak nějak celková myšlenka filmu je zatlačena do pozadí a určitý prvky by měly bejt vytažený víc. Ale to asi víc napíšu až po druhé projekci, po první zatím velká spokojenost. [DVD]

Průměr. Dneska už jo. Scénář je nudnej, prázdná režie, prázdný herecký výkony. Jediný zajímavý je teda jen ten kultovní jakože souboj Bruce Lee vs. na zádech chlupatej Chuck Norris. Hm. To je trochu málo jakože na celej kultovní film. A to jsem ho viděl i jako malej špunt, ale já byl odjakživa spíš na box než na asijský bojový umění. Hm.

Vskutku skvělé a omračující dílo s velkým mínusem, kterým budiž nudný začátek. Jenže ten se - díky délce - brzy po příjezdu do tábora změní v epické dobrodružství, ze kterého jen tak oči neodlepíš. A když jo, tak jen proto, že nějaká scéna se ti zažere do hlavy a ty nad ní musíš zapřemejšlet. [mně osobně taková scéna potkala několikrát - bombardování doků; výbuch atomovky; oživování malého japonského pilota, aj.] Bale už ve třinácti letech prokázal, že je ohromný herecký talent se stejně křivou držkou, že i když měl ještě dětskej nezmutovanej hlásek, už s ním dokázal povědomé divy (šeptání připomíná Bat-voice); že uměl už tehdy očima proniknout skrz a že pro roli udělá cokoliv. A Malkovich? No... upřímně... tenhle film je one man show. Výtečná hudba. Skvělý vizuál. Silný příběh s pointou. Co víc si přát? [DVD]

Nudná brilantnost, která se během mrknutí oka stává emotivní podívanou. Jediným mínusem budiž prostě divadelnost, která nemá tempo; ale má skvělé herecké výkony (Paltrow, Davis, Gyllenhaal, Hopkins) a skvělé dialogy. I pro matikou netknuté. [DVD]