Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Rodinný
  • Akční

Recenze (1 627)

plakát

Grandhotel Budapešť (2014) 

Tohle bylo tak zvláštní a jiné, až to bylo zajímavé a milé. Od filmu jsem nečekal nic a sledoval jsem ho s velkou zvědavostí, přičemž přiznávám, že nebýt tolika nominací na Oscary, tak bych si ho i možná nechal ujít. Nicméně svým pojetím, příběhem i odlišností mě dokázal zaujmout natolik, že mi s ním čas utekl hodně rychle. Připadlo mi, jak kdybych sledoval příběh z nějakého jiného světa, kde jsou postavy oproštěny od běžných lidských povahových rysů, kde mohou budovy vyrůstat na těch nejvíce netypických místech, kde je prostě téměř vše jiné, než jak to znám nebo si představuji. Ani jsem během filmu nepobíral všechna ta slavná herecká jména, teprve při závěrečných titulcích jsem zíral, kolik známých herců tam účinkovalo, a já byl přitom během filmu schopen poznat asi jen tři z nich. Prostě film je pro mě hodně netypickým zážitkem a zase jsem si díky němu jednou o něco rozšířil filmové obzory. Po všech směrech to prostě stálo za to a jsem rád, že jsem si nakonec k tomuto zvláštně barevnému dílku tu cestu našel. Je to za čtyři hvězdy.

plakát

V jeho očích (2014) 

Jaké to je dospívat a být poprvé zamilovaný zná asi každý z nás. Ale jaké to je být ještě k tomu slepý a navíc zamilovaný do osoby stejného pohlaví, to už si zažil asi málokdo. Tento film mě svým tématem silně přitahoval, protože v sobě spojuje hned několik motivů, které mám v příbězích, ať už filmových či literárních, hodně v oblibě. Je tu téma dospívání, téma hledání sebe sama a svého místa v životě a především téma homosexuality. A k tomu všemu je to film z Jižní Ameriky. Je tedy asi logické, že jsem do filmu vložil nemalá očekávání a on mě dokázal nezklamat, ba právě naopak. Nadchnul mě svou obyčejností, svou civilností, nenásilným pojetím tématu. Příběh byl odvyprávěn s úžasnou lehkostí, kde nic nepůsobilo jako pěst na oko, příběh se vyvíjel přirozeně a uvěřitelně, hlavním hrdinům jsem to všechno věřil, a především jsem se dokážal vžívat do jejich pocitů a soucítit s nimi. Takhle mě zaujmout se hned tak nějakému filmu nepovede, ale tenhle to dokázal a já vím, že jsem ho určitě neviděl naposledy. Není co dodat, super zážitek z obyčejného, ale o to zajímavějšího filmu. Uděluji pět hvězd.

plakát

S láskou, Rosie (2014) 

Jak těžké je připustit si, že ten, koho miluju a s kým bych mohl být šťastný, je celou dobu vedle mě jako můj nejlepší kamarád? A jak těžké je, dát to tomu člověku najevo? Tento romantický film je o neustálém sbližování, oddalování, kličkování a míjení se ústřední dvojice, která má k sobě hodně blízko po kamarádské stránce a hodně daleko po partnerské stránce. Mohlo by se zdát, že tento námět už byl k vidění ve filmu mnohokrát a že už nemá co nabídnout, ale opak je pravdou. Tento film je jiný. Ví, kdy má být vtipný, ví, kdy má zvážnět, dokáže diváka velice hlasitě rozesmát stejně jako mu dokáže nabídnout dramatičtější okamžiky. A celé je to úžasně zajímavé, já se v kině u filmu ani na okamžik nenudil a nad filmem přemýšlím i několik dní poté, co jsem ho měl možnost vidět, stejně jako se ještě teď směju některým opravdu vydařeným vtipným scénám. Myslím, že na začátek roku jsem si nemohl vybrat lépe, na co vyrazit do kina. A jako bonus jsem objevil nádhernou herečku Lily Collins, o které jsem dosud nevěděl, a která mi přišla jako velmi přitažlivá osoba. Co se týče hodnocení, tak nemám nad čím váhat. Film nemá z mého pohledu žádný nedostatek, takže mu uděluji pět hvězd.

plakát

Vánoční výlet (2013) (TV film) 

On je floutek, který se v práci nepředře a ani nemusí, protože je synem šéfa. Ona je ambiciózní a pracovitá, ale právě se s ní rozešel přítel, který se necítil být zralý na manželství. Tyhle dva kolegy nic kromě práce nespojuje, ale jsou to právě oni dva, kdo vyrážejí spolu s psím maskotem společnosti na turné po Spojených státech. On byl vybrán svým otcem, který chtěl dokázat svému kolegovi, že jeho syn dokáže převzít zodpovědnost. Ona se jen potřebovala dostat na Vánoce domů k rodičům a tohle je nejpohodlnější a bezplatný způsob dopravy. Jak to asi dopadne naznačuje už jen to, že se jedná o romantickou komedii. Film je takovou lehce netypickou vánoční road movie, která nenudí, ale z mého pohledu není ani nikterak výrazně zapamatovatelná. Dva lidi se na cestě poznávají, aby se do sebe nakonec zamilovali, to vše v kulisách vánoční atmosféry a jednoho nadprůměrně inteligentního pejska. Jako televizní romance v předvánočním období to může zaujmout a člověk se u toho ani nemusí nudit, ale jinak se nejedná o nic víc než průměrnou podívanou, která zřejmě v tom velkém množství vánočních filmů nezůstane v paměti déle než pár týdnů. Proto uděluji průměrné tři hvězdičky.

plakát

Obhajoba Santy (2013) 

Existuje Santa? A jsou lidé ochotni v jeho existenci uvěřit? Toto je už několikátý film na téma Santa musí před běžným soudem dokazovat, že je skutečný a že existuje, který jsem viděl, a tahle verze patří rozhodně mezi ty lepší a záživnější, ať je to zajímavými postavami (především šerif a pak právnička a zároveň obhájkyně Santy) nebo originálními nápady tvůrců, obzvláště nápad s poníkem byl něčím naprosto novým a přelomovým, co jsem dosud v žádném vánočním filmu neviděl. Co se týče vánoční atmosféry, tak tento film jí zrovna neoplývá, ale Vánoce jsou zde všudypřítomné a film tak má příjemné vánoční vyznění. Celkově na mě film působil příjemným dojmem, příběh byl zajímavý a ani příliš nenudil, takže vlastně ve výsledku u mě panuje docela spokojenost. Tak proč hodnotím jen třemi hvězdičkami? Možná je to obheraností ústředního nápadu, kolem kterého se film točí, možná tím, že film funguje nejlépe na první zhlédnutí a člověk nemá touhu ho vidět znovu a možná jen tím, že jsem v tomto filmu neobjevil nic, co by ho v mých očích mělo činit nezapomenutelným. Ale za zhlédnutí rozhodně stojí. Uděluji tedy lepší tři hvězdičky.

plakát

Millerovi na tripu (2013) 

Tak trochu jiná road movie, kde partička lidí, kteří si hrají na spořádanou rodinku a přitom jsou to jen sousedi z jednoho baráku, ujíždí s luxusním karavanem plným pašované marihuany z Mexika, do toho se spřátelí s rodinkou agenta z protidrogového oddělení a v patách jim je okradený mexický dealer. To už je solidní námět na rozehrání řady zajímavých situací a scének, zvlášť když v jedné z hlavních rolí tato komedie nabízí sympatickou a stále ještě překrásnou Jennifer Aniston. Ale nejen ona je v tomto filmu perfektní, má totiž neméně skvělé herecké kolegy, kteří dohromady tvoří super partičku a zároveň asi jednu z nejlepších imaginárních rodin v historii filmového plátna. V jejich situaci bych tedy asi být nechtěl, ale členem této falešné rodinky bych se stal klidně hned, kdyby byla ta možnost. Já se bavil perfektně až do konce a jsem rád, že jsem si k této komedii našel cestu. Myslím, že tady nemám nad čím váhat, film si ode mne to maximální hodnocení v podobě pěti hvězd určitě zaslouží.

plakát

Co jsme komu udělali? (2014) 

Táta, máma a čtyři dospělé dcery. Jedna se vdala za Araba, druhá za Žida, třetí za Číňana a čtvrtá je zatím svobodná, ale i ona podlehne vábení muže, který není typickým Francouzem a to už je pro rodiče těchto dcer poslední kapkou. Vůči francouzským filmům jsem byl posledních pár let docela zaujatý, protože málokdy se stalo, že mě nějaký film z této krajiny zaujal a nikdy bych si nemyslel, že půjdu do kina právě na francouzský film, ale když jsem váhal, na co v sobotu večer zajít do kina, přičemž můj jediný požadavek byl, že se chci pobavit u nějaké obyčejné komedie, byl toto jediný film na programu multikina, který odpovídal zadání, a tak jsem mu dal šanci. A rozhodně nelituji, film mě dokázal příjemně překvapit, pobavit a maximálně zaujmout. Herecké výkony perfektní, všichni zúčastnění herci si film evidentně užívali a hlášek tam bylo tolik, že sotva jsem se začal tlemit jedné scénce či hlášce, tak vzápětí přišla další, většinou ještě vtipnější než ta předchozí, takže ve výsledku si ze všech těch hlášek jich pamatuji jen pár, ale to je zas o důvod víc se na film minimálně ještě jednou podívat. Tvůrci zkrátka pojali rasistické téma tak trochu jinak a vtipně a já jim za to děkuji. Uděluji lepší čtyři hvězdy.

plakát

Tony, je čas dospět (2013) 

Příjemný americký nezávislý film o osmnáctiletém outsiderovi, který navzdory svému věku plánuje i tentokrát jít koledovat během halloweenské noci, zatímco jeho kamarádi se za jeho dětinskost nebo spíše odmítání dospět začínají zcela nepokrytě stydět. Film má samozřejmě i nějaké další vedlejší dějové linie, ale hlavní myšlenka filmu je zcela jasná, a vlastně docela krásná. Nechme každého člověka dospět tehdy, až se na to bude cítit, nechme každému jeho záliby, ale hlavně, nechme každého býti tím, čím a kým chce býti. Já sám mám pocit, že jsem dospěl teprve někdy před rokem, a to mi je už 27 let, až do loňského roku jsem měl pocit, jako bych zamrzl někde ve svých 15 letech, takže hlavního hrdinu docela chápu a celý film tím pro mě získal hodně osobní rovinu a v hlavním hrdinovi jako bych poznával chvílemi sám sebe. Možná i proto mě film dokázal oslovit a dát mi více, než bych před jeho zhlédnutím očekával. Rozhodně se tedy jedná z mého pohledu o příjemné překvapení a zároveň jakési poselství pro všechny ty cool lidi, aby nám, outsiderům, nechali svůj svět a nevšímali si nás, pokud si my nevšímáme jich. Za mě hodnotím lepšíma čtyřma hvězdama.

plakát

Labužníci (2013) 

Je libo ochutnat lidské maso? Máte-li ty správné kontakty, zbytečných deset tisíc Euro na účtu, a nechybí-li vám odvaha, jste na nejlepší cestě za největším gurmánským zážitkem vašeho života. Horory příliš často nevyhledávám, ale toto téma mě zaujalo natolik, že jsem si na film vyhradil svůj čas a na Cinemaxu se na něj podíval. A musím říct, že jsem se ani na vteřinu nenudil! A nejzajímavější na tom, je, že ani nevím, čím si mě tento film získal. Možná atmosférou, ale nebyly tady žádné lekačky, žádné brutální scény, prostě vcelku pohodová atmosféra zatížená pouze psychologickou hrou tvůrců s divákem. Možná si mě získal svou nepředvídatelností. Ano, jen u mála filmů mohu říci, že jsem nedokázal předvídat vývoj v následujících minutách, natož jak celý příběh dopadne. Tento film pro mě ale byl absolutně nepředvídatelný a konec byl z mého pohledu opravdu nečekaný. A možná si mě získal jen tím, že si na nic nehrál. Co divákovi bylo slíbeno v anotaci, toho se nakonec dočkal A možná si mě získal prostě jen tím, jak plynul děj a já byl stále více zvědavější, jak se to bude vyvíjet. Prostě je zde zajímavé a neokoukané téma a jedná se o zajímavý film, který zřejmě ideálně a správně funguje jen při prvním skouknutí. Ale to vůbec nevadí. S čistým svědomím uděluji čtyři hvězdy.

plakát

Fakjů pane učiteli (2013) 

Úlet! To je asi to první, co mě napadne v souvislosti s touto komedií. Na rozdíl od některých zdejších uživatelů, kteří mají hrůzu ze spojení "německá komedie", já jsem se tohoto spojení nebál, protože v minulosti už jsem pár dobrých německých komedií viděl a už jsem takovému filmu i pět hvězd udělil (týká se to např. filmu Kohout na víně), ale to bylo v TV. Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím nějakou dobrou německou komedii i v kině. Ale právě proto, že jsem to chtěl zkusit, vsadil jsem svůj čas a své peníze na tuto jedinou kartu jménem "Fakjů pane učiteli". A ono to vyšlo. Od začátku do konce jsem se tlemil jak nějaký opožděný puberťák, protože to prostě mělo hlavu a patu, humor byl leckdy chytrý a geniální a řadu scén si budu pamatovat snad až do smrti. Geniální byla především paní ředitelka čichající lepidlo. Stačilo vidět její výraz v obličeji a už jsem se tlemil, navíc při závěrečné scéně s maturitním vysvědčením jsem se tlemil celou dobu, to bylo prostě geniální. Abych to shrnul. Film plný sympatických herců, snadno pochopitelného děje, a celé to navíc bylo úžasně barevné a pohodové. Zkrátka jsem si z kina odnesl perfektní zážitek a film mi hodně pozitivně ovlivnil celý zbytek soboty tak, že jsem se musel pořád potutelně usmívat, i když už film dávno skončil. I za to, ale nejen za to, uděluji pět hvězd, a hrdě prohlašuji, že tohle za můj čas i za moje peníze stálo.