freddy

Co je pouhý jeden den v lidském životě? Na tuto otázku se snaží odpovědět tento film, respektive tento film nabízí jen jednu odpověď z mnoha variant odpovědí. A není to příliš lehké podívání, naopak film je vůči divákovi poměrně náročný a vyžaduje po divákovi nejen jeho plnou pozornost, ale zároveň i určitou dávku trpělivosti a sebeovládání. Je totiž velmi snadné film kdykoliv vypnout, protože nejsem jako divák zvědavý na to, jak je hlavní hrdina zabírán různými úhly kamer, protože mě nebaví, jak se celý příběh vleče, nebo prostě proto, že mě to nudí. Já se během filmu nudil několikrát a uznávám, že občas si mohl režisér odpustit ty zdlouhavé záběry, kdy se toho ve filmu příliš neděje. Ale ve výsledku jsem s filmem jako takovým velmi spokojený. Jasně, někdo může říct, že je to film o jednom homosexuálovi, který není dost chlap na to, aby se dokázal poprat s tím, že jeho životní partner zemřel, a tak se chce odprásknout. Ale kdo chce v tom filmu vidět něco víc, jako například já, ten to tam skutečně uvidí. Toto existenciální drama je plné smutku, bolesti, ale taky naděje, a o tom přece život je. Za ztvárnění hlavní role je nutno smeknout pomyslný klobouk před vynikajícím Colinem Firthem, ale potěšil také Nicholas Hoult, jehož herectví se mi začíná líbit stále víc a víc. Znovu bych asi film vidět nechtěl, ale ve výsledku to pro mě byl neobyčejný filmový zážitek, který je nutno patřičně ocenit, proto uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy.

Být agentem CIA je asi docela o hubu, zvláště jste-li nasazeni do terénu do těch nejnebezpečnějších akcí. Ale někdy se mohou člověku zkušenosti získané při výkonu tohoto povolání hodit i v civilním životě, a to například tehdy, když bojujete s někým jiným o srdce krásné ženy. Pak musíte využít veškerých svých znalostí a dovedností k tomu, abyste zvítězili. Upřímně řečeno nemám rád ani akční filmy, ani filmy z prostředí špionážních agentur. Ale když se to prolne s romantickou komedií, tak je to pro mě dost dobře stravitelné sousto, které jsem schopen si pořádně vychutnat a užít si to. Tahle komedie mě totiž opravdu bavila, snaha dvou nejlepších kamarádů překazit tomu druhému rande za každou cenu byla opravdu povedená a celkově mi tento film dokázal opravdu velmi rychle utéci, takže jsem se po chvíli divil, že už je konec. Po herecké stránce nemám filmu co vytknout, po dějové stránce u mě taktéž panuje spokojenost, celkově jsem přesvědčen, že lepší film jsem si ani na sobotu večer (z toho, co běželo v televizi) vybrat nemohl. Byla to vtipná a originální jízda a já velice rád filmu uděluji lepší tři hvězdy.

Filmy a seriály z vojenského prostředí mě nikdy moc nebavily, proto jsem jich asi taky viděl tak málo a například filmovou verzi Černých baronů jsem neviděl nikdy. Ovšem tento seriál mě už při své premiéře dokázal zaujmout a pobavit, a tak jsem nyní při jeho první televizní repríze neváhal a připomenul si ho. A opět jsem se královsky bavil! Jsou zde vynikající a snadno uvěřitelné herecké výkony, obzvláště Petr Nárožný se svojí averzí vůči Pétépákům je geniální, stačilo mi vidět jeho výraz, když se začalo mluvit o útvaru PTP a hned jsem se musel tlemit. Stejně tak svou roli bravurně zvládli například i Bolek Polívka, Vítězslav Jandák, Oldřich Kaiser, Tomáš Töpfer nebo Andrej Hryc. Pobavilo i pár hlášek, obzvláště jedna mi, nevím proč, utkvěla v paměti: "Hoši, zahrajte Andulku Šafářovou. To je píseň o té soudružce, co nemá husičky doma." U každého dílu jsem se zkrátka dokázal solidně pobavit a občas to byl hodně velký výtlem. Celkově mi dokázal tento seriál navodit pozitivní náladu a myšlení, a na každý další díl jsem se velmi těšil. Ta celková neschopnost útvaru PTP mě zkrátka dokázala spolehlivě pobavit. Seriál jako celek vnímám jako dokonalé humorné dílo a neváhám s udělením pěti hvězd.

Dobrodružství se občas může skrývat i na těch nejneuvěřitelnějších místech. Vlakové nádraží už posloužilo jako zdroj inspirace autorce Harryho Pottera, vždyť právě na obyčejném vlakovém nádraží začala cesta onoho mladíka do světa plného čar a kouzel. A nyní hraje vlakové nádraží hlavní roli ve filmu o jednom osiřelém chlapci, který dosud úspěšně unikal pozornosti místního hlídače, jenž sirotky bez špetky slitování posílá do sirotčinců. Tento chlapec udržuje v chodu a seřizuje všechny nádražní hodiny a ve volných chvílích se snaží zprovoznit robota, kterého spravoval se svým otcem. A právě touha po zprovoznění robota ho přivede k nerudnému muži, který cosi tají. Tohle bylo prostě něco nádherného, úžasného a vzrušujícího, že se mi jen velmi těžko hledají ta správná slova na vyjádření mých myšlenek a pocitů. Na tomhle filmu je dokonalé všechno, od filmových lokací (úchvatné nádraží i Paříž po první světové válce) a vizuálu, přes příběh samotný až po herecké výkony. Všechno zde perfektně a dokonale sedí, a tak to má být. Zkrátka jsem měl tu čest vidět nádherný film, který se pro mě stal zároveň i úžasným vizuálním zážitkem a poctou kinematografii jako takové. Jsem nadšený a ohromený, a tak nemohu jinak, než udělit absolutně zasloužených pět hvězd.

Když zjistíte, že vás podvádí snoubenka, a do toho přijdete o lukrativní práci těsně před tím, než jste do ní stihli nastoupit, je asi vhodné začít pořádně přemýšlet, co budete dělat dál. Hlavní hrdina filmu však ani příliš přemýšlet nemusel. Osud ho totiž zavál do jednoho malebného městečka, kde se všichni znají jménem, a kde se cítí býti více jako doma než kdekoliv jinde. A tak, ačkoliv sem původně přijel jen na otočku, aby si zde vyzvedl jeden balíček, zůstává zde déle, než plánoval... V případě tohoto filmu si není potřeba nic nalhávat, je to klasický romantický příběh z produkce Hallmarku, který neoplývá žádnou originalitou ani žádnými úchvatnými hereckými výkony, je to zkrátka jakási americká obdoba německých příběhů od paní Pilcherové, jenom to není tak kýčovité a tak okoukané. Ve výsledku není tento televizní film ničím jiným, než příjemným a oddechovým filmem, u kterého si divák odpočine, zrelaxuje, a představí si, jak by to asi bylo fajn být na místě hlavního hrdiny nebo jaké by to asi bylo žít v takovém klidném malém přímořském americkém městečku. A protože film mě dokázal zaujmout i zabavit, aniž bych se nudil, uděluji mu nakonec průměrné hodnocení v podobě tří hvězd.

Věřím, že každý máme svůj osud napsaný někde ve hvězdách. Osudem Michaela Ohera zřejmě bylo potkat ženu ve středním věku, která se rozhodla projevit trochu té křesťanské solidarity a rozhodla se mu dát domov, zázemí a milující rodinu. Díky tomu se z něj nestal další z mnoha členů afroamerických gangů nebo něco horšího, ale stal se z něj nadějný hráč amerického fotbalu a vysokoškolský student. Filmy natočené podle skutečných událostí v sobě skrývají jakési zvláštní kouzlo, a ani Zrození šampiona není výjimkou. Je to úžasný příběh, který mě dokázal zaujmout, a o to jde ve filmu především. Když má film silný příběh, pak už jen stačí do něj dosadit vhodné herce, kterým jejich role uvěříte, a to se zde rozhodně stalo. Quinton Aaron vypadá, že by neublížil ani mouše, Sandra Bullock je v roli matky velice přesvědčivá, a ani ostatní herci za touto ústřední dvojicí nezaostávají. Ve výsledku film vnímám jako téměř dokonalý, trochu mi totiž vadí, že hlavní hrdina vlastně ještě v době vzniku filmu v profesionálním sportu téměř nic nedokázal, kdyby se to natočilo třeba poté, co vyhrál Super Bowl, tak by film měl asi větší opodstatnění. Ale i tak je to příjemný film, kterému uděluji lepší čtyři hvězdy.

Český lev se zvedl ze dna, kam ho svým trapným moderováním poslala Lucie Bílá. Dá se říci, že horší než loni to snad ani být nemohlo, takže Jan Budař měl letos velmi snadnou úlohu, protože po zpackaném loňském ceremoniálu by byl lepší než Lucie Bílá skoro každý, kdo už někdy měl s moderováním Českého lva co dočinění. Ale nyní už k letošnímu ročníku. Jan Budař byl jako obvykle svůj, dokázal potěšit některými "trapnými" vtípky, u kterých jsem se já doma u obrazovky docela pobavil, a příjemně překvapilo a potěšilo výtvarné řešení scény, které bylo vymakané a originální, takže oproti předchozím ročníkům příjemná inovace. Samozřejmě ne všechno se z mého pohledu povedlo, například tak trochu přes čáru už byl Budařův playback s hudebními songy nebo jeho žadonění o peníze od jedné slečny v publiku. A pana Vachlera snad ani komentovat nebudu, to je rušivý a trapný element snad už od začátku udělování Lvů a nejinak tomu bylo i letos. Celkově letošní ceremoniál vnímám jako docela povedený a lehce nadprůměrný, ovšem legendárních Lvů s Jaroslavem Duškem tento ceremoniál nedosahuje. Je to za tři hvězdy.

Toto bylo mé páté předávání Oscarů, které jsem sledoval v přímém přenosu na HBO. A zároveň toto bylo mé první předávání Oscarů, které jsem nedokoukal až do konce a někdy kolem půl páté ráno (tedy zhruba hodinu a půl před skončením ceremoniálu) jsem to vzdal a šel spát, protože jsem cítil, že už dlouho neudržím své oči otevřené a během některé z následujích reklamních pauz bych asi definitivně odpadl. Asi už začínám být na tohle ponocování moc starý, nebo už jsem Oscarů zkrátka nabažený a postupně se vracím k tomu, že mi stačí si druhý den přečíst výsledky. Nicméně samotný ceremoniál jsem si vlastně docela užíval, Seth MacFarlane (kterého jsem do této doby vůbec neznal) příjemně překvapil, dokázal mě i pobavit, a zkrátka jsem si jeho moderátorský výstup užíval. Potěšil mě i šot s maňásky na motivy filmu Let, u kterého jsem se fakt pobavil. Co se týče výsledků, tak tam u mě taky panuje vesměs spokojenost, žádný z nominovaných filmů jsem sice před samotným ceremoniálem neviděl, ale už nyní vím, že Argo i Lincoln půjdou asi díky svému žánrovému zařazení mimo mě, ale hodně se těším na filmy Terapie láskou nebo Pí a jeho život. Jinak zbytek ceremoniálu jsem skouknul dnes ze záznamu a hodně pobavil Daniel Day-Lewis se svou děkovnou řečí. Co se týče českého komentáře, tak ten mi nijak nevadil, pánové se letos se svými subjektivními názory snažili krotit a bylo to dle mého názoru v normě. Celkově tenhle oscarový ceremoniál hodnotím jako jeden z těch povedenějších a uděluji čtyři hvězdy.

Předlohu neznám, od Vladimíra Párala jsem nikdy žádnou knihu nečetl, a na film jsem se podíval úplnou náhodou, protože na žádné jiné stanici nic zajímavějšího v tu dobu nezačínalo. Ze začátku jsem si říkal, co tohle má sakra být, ale u obrazovky jsem setrval. Asi po 10 minutách jsem se do děje začal pomalu dostávat, a zhruba půl hodiny po začátku filmu už jsem věděl, že tohle chci rozhodně dokoukat až do konce, protože takhle zajímavé postavy s tak rozdílnými charaktery pohromadě v jednom filmu se vidí málokdy. Nechci psát, že jsem úplně pochopil pohnutky jednotlivých postav, ani že jsem jim porozuměl, prostě jsem jen většinu postav svým způsobem chápal. To asi jediné, co mi na filmu vadilo, je přeskakování z místa na místo, zkrátka chvilku sledujeme příběh jedné postavy, a pak najednou zase sledujeme jinou postavu a její příběh, prostě dějově je to takové rozhárané a přijde mi, jakoby to nedrželo pohromadě. Jinak mě ale film hodně oslovil a zaujal, herci byli ve svých rolích perfektní, obzvláště pan Vetchý zde předváděl svůj herecký koncert, a herecký pár Taclík a Špalková mě opravdu hodně pobavil. Nebýt toho přeskakování v ději, hodnotil bych nadprůměrně, takhle je to z mého pohledu jen za tři hvězdy.

Verzí Vánoční koledy už jsem viděl opravdu mnoho. Ale že někdy uvidím verzi této povídky, která se nebude odehrávat o Vánocích, to jsem vůbec nečekal. A kupodivu se mi tenhle film hodně líbil. Je to asi i tím, že hlavní hrdina má vše po čem toužím i já, ale on, narozdíl ode mne, po tom netouží, on tím žije. Má úspěšnou kariéru, holek má tolik, že se s nima ani nestíhá rozcházet, a celkově žije bezstarostný, a přitom tak úžasný život. Já nic z toho nemám, a tak jsem uvítal, že jsem mohl s hlavním hrdinou strávit necelé dvě hodiny a představovat si, jaké by to bylo, kdybych byl na jeho místě. Zkrátka tady šel z mého pohledu příběh tak trochu stranou a jen jsem se nechal unášet tím fascinujícím životem hlavního hrdiny a příběh jsem vnímal až jako druhotnou, ovšem nikoliv bezvýznamnou záležitost. Kdyby film totiž neměl zajímavý příběh, asi by mě nedokázal tak nadchnout, a tak v celkovém kontextu tuto romantickou komedii vnímám jako úžasný, a troufám si říci i jako nezapomenutelný filmový zážitek. Jsou zkrátka filmy, které se vám vryjí nesmazatelně do paměti, a tohle zřejmě bude jeden z nich. Za ty pocity a za ten zážitek, které ve mně tento film dokázal vyvolat a zanechat, uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy.