AloeB

Levné drama poněkud fejkově se vydávající za horor s falešným Willemem Dafoem v roli exorcisty, falešným Jimem Broadbentem jako televizním moderátorem z jedné scény, s (naštěstí) falešnou Marthou Issovou v roli sestry Agnes a s poněkud levnější a též víc cool kopií Jamese Gunna. Kromě poněkud wishovského hereckého ansámblu se divák dočká několika vcelku jednoduchých polemik o víře; démona s láskou k syrovým biftekům; události po hlavním vymýtání, které jsem dosud v žádném podobném filmu neviděl, a také civilní perfomanci Seana Gunna. Proč posílat k vymýtání ďábla kněze ve středním věku, který sám v démony nevěří je sice záhadou, ale alespoň mi to připomnělo předmluvu knihy Obecné dějiny ďábla, kde se autor ptá, proč by vlastně satan prováděl strašidelné věci s nemocnými lidmi. Závěrem, film má určitě nějaké klady, ale jinak se lze poměrně jednoduše odpíchnout od místního hodnocení zde na ČSFD.

Snímek o frajerovi, po němž se jmenuje ta hispanoamerická země mezi Kolumbií, Brazilií a Guayanou; země, o níž víte tak málo, že jste si po přečtení ani neuvědomili, že ta země po něm pojmenovaná je ve skutečnosti mezi Peru, Chile, Argentinou, Paraguayem a Brazilií. Jenže na základě oficiálního názvu současné Venezuely je pravda vlastně i ta první možnost, ale fakt, že jste to ani nezaznamenali, je zde pointou. Pár let před tím, než ve Venezuele ztratila hodnotu mimo jiné i samotná měna, si místní nejen že mohli točit překrásné a kapku idealizované filmy o svém národním hrdinovi, ale dokonce si do nich mohli pozvat i formáty jako je Iwan Rheon, tuším nějakou dobu předtím, než ho svět, až na pár sadistických výjimek, začal nenávidět za obstojnou roli v jednom nejmenovaném braku. El Libertador je nádherný vhled do jednoho plus mínus úspěšného koutku jihoamerické historie, který sice trpí zkratkovitostí, ale to je oběť za to, že nás ušetřil nudného a veleúspěšného seriálu na Netflixu, který by byl sice podrobný a doslovnější, ale v konečném důsledku by odvyprávěl to samé. Vede zde nádherná krajina, působivé herecké obsazení, úžasná atmosféra a sem tam i nějaký pěkný herec nebo herečka.

Poslední díl trilogie, kde je každý díl v podstatě identický a kde si divák jen těžko všimne, že se blíží k závěru, který by měl ideálně gradovat. Svými tématy to sice mysteriózní thriller rozhodně je, ne však svým dějem, který se z půli blíží brakové kriminálce a z dálky i rodinnému dramatu, to je ovšem bohužel všechno. Navíc na to, kolik toho námět slibuje, horskou krajinu Navaru, základ v tajemné baskické mytologii, temné drama, silnou ženskou hrdinku a ono z toho nic. Humorné mi přišla část, kdy jedna z postav užívá bomby, které jim zbyly na půdě - škoda, že rovnou na férovku neřekli, že je tam nechala ETA. Líbil se mi moment, kdy jiná postava zabila jistého zlouna stejným způsobem, jako onen jistý zloun předtím zabil jistého goodgaye. Film nechci nijak shazovat, má jisté kvality, ale nic co bych doporučil.

Španělská variace Nabokova. Sice se kromě tésis o ruské revoluci, fotky umírajícího Lenina a definice slova bolševik o Tosarově levičácké činnosti moc nedozvíme, hádám však, že zde je podstatné sledovat jeho krizi středního věku, kterou si léčí na nevinném (alespoň ve filmu nevinně podaném) přátelství s mladou studentkou. Víc než nějaká skutečná či platonická láska mě bavilo sledovat, jak absurdně a přesto jakoby mimochodem hlavní postava ke krizi přistupuje, mimo jiné namísto toho, aby takříkajíc bolševikovala.

Je neuvěřitelné, jak moc současné diváky tento psychopat v netopýřím ohozu fascinuje, a ještě obdivuhodnější, že ty filmy i po letech fungují. Viděl jsem mnoho špatných filmů s jinými superkretény, ale s Batmanem jsem kromě Rigy nic moc vyloženě špatného neviděl a některé filmy (ok, tedy Temného rytíře) považuji v mnoha ohledech za geniální. Když ohlásili nového Bedmana, plácal jsem se do čela, vždyť proč točit něco, co už bylo natočeno. Trailery mě celkem navnadily, ale dnes si po shlédnutí říkám, že jsem dostal to, co už bylo jednou natočeno a nový film se to nebojí přiznat, nijak se neobtěžuje s vysvětlováním co a proč je Alfred, proč je Bruce sirotek a podobně - což v konečném důsledku dává prostor ději a ten je dobrý, jen je na něm také vidět, že netopýří látka už je vypůjčená a tak si můžeme půjčovat jinde - mnohé hodnotící zde již napadla spojitost s fincherovskými dramaty. Toto je komentář hořké pachuti z toho, že se všechno zbytečně natáčí pořád dokola, ale mám-li být upřímný, tak jsem to při sledování vůbec nepociťoval a jednoduše se bavil. A říkejte si co chcete, ale Robert Pattinson je lepší Bruce než Affleck nebo Bale.

"Let them eat a cake". Amerikánci obsadili Versailles a namísto těžkého historického dramatu o pádu monarchie se pokusili zcela inovativně zaměřit na hloubku charakteru jediné v česku známé dcery Marie Terezie: Marie Antoinetty a na její pokusy o sexuální zneužití svého plachého manžela. Co jsem si v doslova každém záběru užíval bych dechberoucí vizuál a kostýmové orgie, který mě mj. donutil přemýšlet, zda veškerá ta velkolepost francouzského královského dvora nemůže za Ludvíkovu předpokládanou impotenci. Za tisíckrát jiné šaty ostatně dostal snímek i svého Oscara, byť za některé ostatní věci (třebaže stopáž) by jej měli zase sebrat. Pokud divák akceptuje, že jde o komorní film, v němž politika hraje až čtvrté housle hned po krajkách, makronkách a milostných aférkách, v němž je to, čímž je rodina nejznámější, pouze naznačeno, a namísto zbytečné historie si komorní šatník jejich výsostí, pak je to přijatelný film. Pokud je divák jak já, kterému trhala uši užitá angličtiny namísto skvělé příležitosti natočit film s francouzským hereckým ansámblem, pak mu kredity možná nezachrání ani císařovy nové šaty.

Snad jediný španělský superhrdinský film předčí své amerikánské předchůdce nejen tím, že z nich drze čerpá a paroduje, ale tradičně opět pro to, že zde bezduchá akce nehraje prim. Zde je totiž nutné hlavně vytěžit žánr, co nejvíc to jde, vysmát se nerdíkům a geekům a při tom se jich zastat - tudíž je zde sice hlavní komiksový fanda neschopný tlusťoch, který má za skříní s Gandalfovým "You shall not pass" (well, tedy "No puedes pasar", ale tak lol) schované japonské hentai; ale jiní fandové komiksů či anime jsou zde podnikatelé, soudci či vedoucí policie. Já jsem pochopitelně také fanoušek komiksů, jestli tedy v současné záplavě supertrapáků obstojí Asterix & Obelix (a Rychlé šípy), tudíž jsem samozřejmě hrdý na to, že Orígenes secretos tento fenomén relativizuje. Za co moc hrdý nejsem je jeho vyústění, totožnost hlavního záporáka byla celkem očividná a bohužel jím byla zajímavá šedá osoba, která rozhodně nemusela být takto zkurvena. Velmi mě potěšila potitulková scéna v závěru, to si tvůrci prostě nemohli nechat ujít. Pokud bych to měl doporučit shlédnout, tak především pro všechny ty popkulturní narážky: "Entonces está de suerte, porque yo soy más que un hombre. Soy una mujer!", jinak to asi za moc nestojí.

Cesta na dlouhou vzdálenost, doslova pouť k La Virgen del Mar. Ale popravdě, není třeba litovat. Byť je v mnohém děj až přímočarý a konflikty naivní; jde, jak jsem četl v nějakém španělském článku, o zrcadlo tehdejší barcelonské společnosti v postavě Arnaua, který jde proti ní. Lze souhlasit, protože hlavní téma seriálu je očividně vyhrazení se vůči středověkým skutečnostem - jako náboženské nenávisti vůči Židům, sexuální zneužívání, lichva a podobné pikantnosti. Milé nahlédnutí do fenoménu bastaixos, třebaže si troufám tvrdit, že ani o nich, ani o La catedral del mar, to primárně není. Humorné je, že spolu s El Cid založila tato série stereotyp ošklivých vedlejších záporáčků s kozí bradkou, zde hrané Críspulo Cabezasem, tam zase Pablem Álvarezem- fakt, ti dva jsou si tak podobní, že jsem očekával, že půjde o samého herce :D

"Ty vole, moje prsní implantáty! To byl dárek od táty." Poláci si na Netflixu sice nejspíš musí dobývat místo prostopášnou brutální komedií, vždyť obstojí u konzumentů film, jestli je v něm málo krve, drog, sexu a masakru; nutno však říct, že se toho chopili s grácií. Dosud jsem se sice nepřenesl přes trochu účelovou vyvražďovačku, cesta k ní rozhodně mohla být rozvitější a tím pádem ujetější, ale neskutečně jsem si zamiloval až tvrdě cynický závěr a následný zdánlivě šťastný paralelní vesmír s očividně liberálnějším Polskem. Kompilace šílených tanečních, vztahových i sexuálních scén doprovázené Bizetem měly také svůj říz. Jak v tomto filmu říká povinné cameo samotného Ježíše na otázku: "Jezu... dlaczego sex musi być taki skomplikowany?" - "Miłość jest podstawą pokoju i przebaczenia. Budując wewnętrzny spokój, odnajdziesz ukojenie i to, co w źyciu najwaźniejsze: miłość.

Vyhradil bych se proti českému distribučnímu názvu, respektive copak je lidskou tváří pouze hezká tvářička? Pochopitelně právě na ní zajímavost Bundyho případu stojí, je těžké věřit zlu v něčem tak pěkném, ale zároveň to přeci diskriminuje naše - jakožto odporných hub - vlastnictví hezké tváře. Cením si pojetí filmu, všem je sice jasné, kdo je ten medializovaný a populární sériový vrah, ale 99 % stopáže se s ním pracuje jako s odmítajícím svoji vinu. Až do posledního momentu, kdy se také přiznal, nám ani není žádná vražda ukázána - proč asi, jsme lidé 21. století, představujeme si i horší prasárny - což jenom umocňuje komorní příběh a dává relevanci dilematům druhé hlavní postavy - Liz. Na druhou stranu víc než Tedova zvrácenost vynikla jeho genialita - manipulativnost, sebevědomí, právnické vzdělání. Ostatně i sám Zac Efron je pořádný ďábel, že mu byl Sheldon (sorry, Parsons, ale já jej tam pořád vidím, to už se nesmaže) sice dobrým ale ne vždy dostačujícím protivníkem. Cením si původních scén během titulků, o to víc vynikne fascinace, že mnohé až filmové momenty byly holou skutečností.