sportovec

K zmařeným, navíc nadaným a talentovaným lidským životům je nutné se vracet. Už proto, že národ naší velikosti jich nikdy neměl a mít nebude nazbyt. Zorka Babková-Janů k nim nepochybně patří. A vztahuje se to na řadu dalších jmen. I na ta, která tento příběhový seriál nepokryl. Stanislav Motl je nadán pozoruhodným smyslem pro detail a individuální lidský osud.

Citlivá práce s dobovým dokumentárním materiálem, výtečná hudba a vytříbené doprovodné slovo.

Podobné scény zaznamenává už Boccacciův DEKAMERON, před 100 lety se tomu říkalo "volná láska", v Engelsovi, ale také v Pondělíčcích najdete skupinové manželství. Knih a příruček tohoto druhu existuje více. Jako osvěta do ztracena to je považovatelné za sondu do promiskuity. Partneři jsou viditelně ve středním věku, měly by je spojovat děti a společný život, působí však dojmem ne zcela dospělých jedinců, kteří bezradně těkají mezi načrtnutými kategoriemi odnikud nikam. Závěr filmu zcela mimo děj a obsah vyznívá do ztracena asi jako metafora. Na dospělost je to míň než málo.

Nezbývá mi než se připojit ke Gemini. Syrovost příběhu z prvních poválečných let Čtvrté republiky, výpravou dokonale postižené prostředí i souboj na stříbrném plátně dvou výrazných osobností francouzské kinematografie hraného filmu - Delona a Trintignanta - po prakticky padesáti letech od premiéry, mrazí - námětem, dějem, hereckými výkony - i hřeje - dokonalou profesionalitou nesenou amatérským nadšením - zároveň. Slovo klasika je tu víc než na místě.

Lidový, lehce obroubhlý humor zesnulého francouzského komika doplňuje burianovským tahem na poněkud přízemní, ale pro mnohé strhující komiku gagu. Tentokrát ani příliš nekulhá scénář a španělská absolutistická monarchie se svým přihlouple strnulým dvorským mravem a habsburskobavorskou ráčkující královnou je vděčným terčem francouzského ducha. I v podpalubí může být zdařilé představení, i přímočaré prvoplánové plebejství může potěšit pro nejeden večer či odpoledne. Filipovského dabink přispívá k umocněnému zdaru klasicky úspěšného podniku-záměru.

Toto zádumčivé pojetí klasické detektivky, na němž lze poznat vlivy anglického gotického románu i prvotních detektivních předloh amerického klasika Poea, má své příznivce i odpůrce. V každém případě není nezajímavé a upoutává pozornost.

Ve spartakiádách nikdy úplně nezanikl patos všesokolských, orlovských i dělnických sletů a olympiád. Původním určením branné organizace odvozené z německých a anglosaských inspirací spolutvořily výraznou část životního stylu předúnorové zejména české společnosti; SOKOL se stal i organizací slovanského nadnárodního intranacionalismu. A spartakiády, odvozované z obdobných slavností komunistické Federace dělnických tělocvičných jednot, žily i v tomto duchu. Krása a podmanivost těchto slavností pořádaných na Masarykově stadionu přerůstala i odpor vůči normalizačnímu režimu. Demonstrace ušlechtilého vlastenectví byla podrobena v roce 1990 sociologickému průzkumu mezi cvičenci: uskutečnění spartakiády si přálo 78%, proti nebo nevědělo bylo 22% cvičenců. "Demogracie" zvítězila: spartakiáda byla zrušena. Socialistická crazy-komedie v ne vždy dotažené nadsázce tuto atmosféru tlumočí i přes 40 let, která uplynula od jejího natočení.

Roztodivné vojenské kratochvíle jsou jen zdánlivě nezávaznou hrou. Mají svou odvrácenou tváří.  Šlechtí historickou paměť a zpřítomňují relativní strnulost líčení a letopisovitost jinak až únavných fakt. Vedle aktérů-koníčkářů, pro něž je to kultivovaná forma trvání volného času, přitahují pozornost dalších stovek a tisíců jedinců včetně dětí a mládeže. A tak se dostáváme k jedné ze skutečných unijních hodnot. Kvalita bývá někdy roztodivná, ale nepopiratelné je studium historických pramenů, odborné literatury a ne nahodile se mezi zájemci objevují i specializovaní odborní historici. Nepodjatý věcný pohled na dějiny, který se takto dere na světlo světa, je asi to nejcennější, co podobné záliby nebo historické či prehistorické skanzeny přinášejí.

Zdá se, že se opět objevil zdařilý počin České televize. Je pravdou, že, aniž by se vysloveně utápěl v dramatické vatě čas od času se některé díly dostávaly do poněkud i více lehčích poloh. Na druhou stranu se trojí či čtverá dějová linie (rodiče, Filipovo studijní zázemí, příběh soupacienta propojený s nalezením partnerky, lékařské prostředí) osvědčila a vznikl sevřený a přesvědčivý dramatický tvar. Kvalitní herecké obsazení, jež početnému diváctvu představilo další herecké naděje současné české Thálie - Filipa Březinu a Alžbětu Malou, bylo dalším nepopiratelným přínosem. Zbývá závěrečná otázka: opravdu v takových případech musí v popředí úspěšná podnikatelská rodina? Většina Čechů žije v panelácích, nájemních bytech anebo pracně placených hypotékách pokud nejsou rovnou na ulici. Pravdou je, že venkově převládá domkařská populace.

Konflikt středověku a militantního katolicismu, který katolickou církví otřásl už za první britské a české reformace je tu popsán s příslovečnou německou důkladností. Tragédie fanatismu a pragmatismu, pro nějž navzdory dobovým deklamacím skutečný lidský život neznamenal vůbec nic, stojí také u počátků evropského kolonialismu a stínů, jež jej provázely. Ale i tak se dá říci, že ze zhruba šesti generací španělských Habsburků stál nejvýše. Mimořádně zajímavé je líčení Karlova ženského politického tria a v něm zejména manželky Isabely Portugalské.