sportovec

Úlohou dokumentu je být dokument. Toto poslání předložený film splňuje a o Fondové podává ucelenou a   přesnou základní informaci.

Vlastní tvář Korsiky se podařilo zachytit víc než zdařile. Rovnoměrné pokrytí regionů i plastické přiblížení krajin tohoto ostrova bylo divácky vděčné. To je francouzský styl filmového dokumentu. Vždy svůj a neopakovatelný.

Myslím, že se jak výběrem vzpomínajících, tak pojetím scénáře a režie podařilo osobnost přemýšlivého komika postihnout beze zbytku.

28. říjen je přece jen něco jiného než 25. únor. A Bohdalová se překonávala. Škoda absence titulků.

Původní lidové vyprávěnky, určené spíše pro dospělé než pro děti, byly stejně prostinké jako lidé, kteří si je sdělovali a předávali. Podobně prostinké byly i lidové hry. Všichni z nás mají v 4. nebo 7. koleni právě takové předky. Básnickou hloubku jim musely propůjčit Němcové a Erbenové nebo Kubínové a další pohádkáři našeho 19. století. Prostota cti netratí a Eva Trejtnarová nebo Ivanka Devátá půvabu této barevné pohádky vůčihledě prospívají. Starší herecký Kohoutův styl se poněkud vymyká, ale celkové vyznění neruší. PS Pohádka byla určena především malým dětem; její zpracování to určitě ovlivnilo.

Pozoruhodný dánský seriál o skutečné tváři současné politiky a tenkém rozmezí mezi věcí obecnou a sobectvím "těch nahoře" zobrazuje s chirurgickou nemilosrdností a v reálně úzkém rozmezí, kde se tyto tendence prolínají. Grónský "model" nemilosrdně sleduje ambice samosprávy strádající nedostatkem fyzického obyvatelstva i jeho neschopnosti, jež je dána přírodně, se samostatně uživit. Kontrapunkt političky premiérky, ministryně a vyčerpávající se novinářky je dalším působivým bodem pozoruhodného, navíc nanejvýš nápaditého scénáře. "Střeva" americké zahraniční politiky, která přebírá jeden americký prezident od druhého, jsou také nepřehledná. Velmoci zůstávají velmocemi. Zmínku zaslouží i obě dvě titulní dánské herečky Sidse Babett Knudsenová a Birgitte Hjort Sörensenová; jsou vynikající a Dánsko v nich má světové osobnosti globální Thálie. I premiérčin (ministrynin) poněkud lehkovážný a píli a kázeň nepřehánějící syn, který je své matce tolik podobný, a jednorozměrnost jeho nedospělého rádobybouřliváctví, jež by spíše odpovídalo 15 letům propukajícího jinošství, je tu pojednáno pozoruhodně věcně. A schopnost udržet dramatickou dějovou linku a obohacovat ji doslova gejzírem až rafinovaně promyšlených a citlivě do tkáně příběhu zasazovaných prvků je až dechberoucí. Skandinávská kvalita je zkrátka jedinečná a dechberoucí. Nepochybně špičkově světová. Není asi náhodou, že vznikla v dílně dánské veřejnoprávní televize.

Psychiatrické kvalifikace Vašovy osobnosti určitě prokazují jedno: že byl - bohužel nepotrestanou - lidskou zrůdou. A jediný, kdo ho potrestal, byli komunisté. Ve výborném dokumentárním pořadu zcela absentovala polistopadová justice a zmínka potrestání těch, kdo takto chránili jasně usvědčeného zločince. Zatímco Vašova dcera zaslouží obdiv a úctu, která platí i autorům  dokumentu, právě jeho analytický pohled ukazuje na farizejství polistopadových špiček, které namísto jasně vyjevené vůle rozlišující prokazatelná dobra a zla individuální odpovědnost nahrazuje slizkými právními normami založenými na kolektivní odpovědnosti. Ty kromě toho poutají pozornost důsledností, s jakou se vyhýbají skutečným faktům a jednoznačným mravním normám. V tomto ohledu velmi smutný pohled. Úctu zaslouží i generál Milan Píka mladší a setkání s Galinou Vašovou je krásným vyvrcholením také velmi decentního pořadu. Malou fackou na závěr je fakt, že demokratický soud rehabilitoval Milana Píku třicet let po pádu komunismu a půl roku po jeho skonu v 96 letech.

Celý dokument je politováníhodným nedorozuměním s elementární soudností. Hlavní slovo by v něm měli mít psychologové a psychiatři. Případně sociologové. Někde tady jsou počátky současného stavu Západu. Jedno je jisté: nelze omlouvat neomluvitelné.

Péče o kulturní dědictví není nikdy dost. A daří-li se práce-koníček, působí všechno samozřejmě. Tím spíš, že to samozřejmé vůbec není.

Zajímavý pohled do tváře současného ruského vězeňství. Zajímavý je už fakt, že se tam západní televizní štáb dostal. Nasnadě je otázka po povaze současného putinského režimu. A odpověď na ni není snadná ani jednoznačná.